Ve věku 64 let zemřel minulý týden americký fotograf Charlie Cole. V roce 1990 dostal Pulitzerovu cenu za snímek muže čelícího koloně tanků na pekingském náměstí Tchien-an-men, které v tu dobu věru nebylo náměstím nebeského klidu. Schylovalo se k masakru, který později ohromil svět. Snímek je v záhlaví článku.
Zajímavé ale je, že byli celkem čtyři fotografové, kteří 5. června 1989 pořídili prakticky stejný snímek. Existuje dokonce fascinující video, které zachycuje celou tu scénu. Zde je:
Dalším fotografem byl Jeff Widener, reportér Associated Press. Byl právě v hotelu Peking a zotavoval se ze zranění, které utržil při předcházejících šarvátkách – dostal kamenem od demonstrantů. Později vzpomínal, že sledoval tanky v hledáčku, když mu ten člověk vlezl do záběru. Nejdřív ho tím naštval, že mu pokazí kompozici. Nenapadlo ho, že pořizuje snímek, která se stal ikonou. Fotil Nikonem FE2 s objektivem Nikkor 400/5.6 s telekonvertorem. Fotografovi došel film, naštěstí mu kamarád obstaral kazetu negativního barevního Fuji 100 ASA. Snímek byl nominován na Pulitzerovu cenu, ale štěstí měl někdo jiný.Toto je nejčastěji publikovaná fotografie Jeffa Widenera:
Cenu tedy získal Charlie Cole z Newsweeku. Fotil také z balkonu, vedle sebe měl fotografa Stuarta Franklina. Oba byli vzápětí napadeni agenty tajné policie, nicméně se jim podařilo kazety zachránit. Franklin tu svoji nechal propašovat jednoho francouzského studenta v krabičce s čejem, Cole tu svoji schoval na záchodě a později se mu ji podařilo vyzvednout a poslat do redakce Newsweeku. Čtvrtým fotografem byl reportér Reuterovy agentury Tsang Hin Wah. I ten prožil těžkosti. Fotil demonstrace a studenti ho zmlátili do krve. Vrátil se tedy do hotelu. Když se vzpamatoval, chtěl jít ven, ale policie ho nepustila. Zůstal tedy v hotelovém pokoji a incident fotografoval z okna.
K zajímavostem patří i to, že toho 5. června už většina fotografů z Pekingu odjela, protože největší masakry se odehrály dva dny před tím.
Poučení z toho všeho?
Musí se nejen umět fotit, ale umět překonat překážky – viz pašování kazety v čaji a schovávání na záchodě. A je třeba mít štěstí. Moc nechápu, že porota Pulitzerovy ceny nezvolila Widenerův snímek, je kompozičně čistší, než Coleho fotka v záhlaví článku. Z těch událostí se dochovaly i jiné skvělé fotky, jako je tato:
Jenže, co je to platné, v jednoduchosti je síla. Muž před tanky, to je symbol, to je prostě ikona. Čím jednodušší, tím fotka bývá silnější, to se osvědčuje zas a zase znova.
