Aktuality, Fotografujeme

Zaostřeno na ostření

Ostrost je spolu se správnou expozicí základ technické kvality snímku. Dokonce je z té dvojice ta důležitější, protože přesnost expozice má nějakou toleranci, pokud fotíme do RAW tak docela velkou, kdežto nezaostřená fotka je nezaostřená a skutečně ostrou z ní už nikdy neuděláme.

Dnes bych se chtěl zaměřit na způsob ostření. Výběr je široký. Jako příklad uvedu svého Sonyho. Ten nabízí celoplošné, zónové a středové ostření, dále pohyblivý bod a rozšířený pohyblivý bod. Poslední položkou je zamknutý AF, ten slouží ke sledování objektu. Modelové řady různých výrobců to mají trochu jinak, ale princip je vždy podobný:_

  • Celoplošné automatické ostření – AF automatika si sama vybírá motiv; pokud je zapnuta detekce tváře, pak to bude obličej.
  • Zónové ostření – body zaostřovací jsou sdruženy do větších či menších grup. Když ten střední nedokáže reagovat, jeho funkci přebírají sousedé.
  • Jednobodové středové
  • Jednobodové přesunutelné (joystickem, čtyřcestným voličem, nebo dotykovým displejem)
  • Eventuálně totéž, ale s rozšířeným počtem bodů
  • Sledování objektu – je třeba mít zapnuté průběžné (kontinuální) ostření

Která z těchto metod je nejlepší?

Časem si každý přijde na své způsoby, jak AF používat. Právě jsem se vrátil z fotoexpedice a to je případ situace, kdy člověk fotí v podstatě od rána do večera. Musím přiznat, že jsem se pokorně vrátil ke klasice, k jednobodovému středovému ostření. A hned vám řeknu, co mě k tomu vedlo:

Při použití středového jednobodového autofokusu vždycky bezpečně vím, kde mám zaostřovací bod.

Ano, je to diskutabilní. Zkusím to probrat blíž. Celoplošné ostření, to si AF opravdu dělá co chce. Zaostří na nejvýraznější objekt, nebo na obličej. Na který, když jich je víc – a různě daleko? Hodně se píše o ostření na oko a ve specifikacích čteme, že foťák umí ostřit i na zvířecí oko atd. Funguje to výborně. Někdy. Ne vždycky.

Co nefunguje vždycky a předvídatelně, to podle mě nefunguje, tečka. Tohle ostření na oko jsem mockrát zkoušel na všelijakých tiskovkách při uvedení novinky, ale do praxe jsem si to nepustil. Nefunguje to vždycky. Onehdy jsem četl stať od fotografa ptákaře; fotí půlmetrovým teleobjektivem ptáčky. Oční ostření si pochvaloval a věru že nebudu polemizovat. Věděl co píše. Je to ale specifický způsob fotografování.

Zónové ostření, proč ne. V příručce čteme o tom jak sousední AF body zaskakují atd. Nějak se mi ale nestalo, že by musel nějaký bod zaskakovat.

Jednobodové přesunutelné stojí za úvahu. Ostříme jedním bodem, ale dáme si ho tam, kde ho potřebujeme. Lze to dělat mechanicky i dotykově. Nabízí se výhoda bezzrcadlovek, které mívají 90% i větší pokrytí celé plochy obrazu. Fotíte panenku v koutě, přesunete si AF bod na kout, skvělá věc. Ukazuje na to obrázek v záhlaví článku, převzal jsem ho z manuálu.  Jenže po čase zjistíte, že zaostřovací bod někde visí a musíte ho najít a lovit a přesouvat. Proto jsem nakonec od této metody upustil.

Sledování objektu je něco, co jsem taky mockrát zkoušel, ale do praxe si to nikdy nepustil – prostě, nefunguje to vždycky. Někde jo, takový Nikon D500 je v tomto ohledu ohromující, udivující výkon je u posledních modelů šestitisícovkových Sony, ale…

Nepotřebuju to totiž vždycky, použil bych to jen výjimečně. Musím to zapnout, použít a pak už by to jenom překáželo a musím to tady zase přepnout. Nechci pořád něco přepínat.

Shrnuto

Středové jednobodové ostření je možná zastaralé, ale… stabilní. Uprostřed to tak jako tak nejlíp ostří. Vím kde bod je a nemusím nic nastavovat a nad něčím bádat. Prostě, popadnu ten krám a fotím. A vo tom to je…

Možná máte jiné zkušenosti a budu jen rád, když mi dáte věděl, mailem nebo na digineffím facebooku.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: