V Magellanově průlivu leží ostrůvek Magdalena. Na jeho vrcholu je maják a žijí na něm tučňáci. O něco severněji je ještě menší ostrov Marta, tam je zase kolonie mořských lvů, o nich později. Na Magdalenu pořádají cestovky výlet, dřív to bývalo na vachrlaté loďce, teď pendluje mnohem větší a stabilnější krytý katamaran. V Punta Arenas vás v sídle cestovky naloží do autobusu, odvezou do přístaviště a pak putujete katamaranem půl druhé hodiny na Magdalenu. Kolegům se v minulosti stalo, že cestovka jízdu odpískala kvůli neklidnému moři. My zažili moře klidné, až na zpáteční cestě zlobilo, takže jsme mořské lvy na Martě viděli jen přes okna zalitá deštěm. No a zpátky to byla krušná půldruhá hodina a odpoledne se nejezdilo.
Pobyt na Magdaleně
Jak to tam vypadá je vidět na obrázku v záhlaví článku. Jdete po vymezené cestě a pingvíni se motají kolem vás. Celkem by jich mělo na Magdaleně být 60 tisíc, ale pokud je to tak, jsou za kopcem, kam už cesta nevede. My jsme žádné hordy neviděli.
Jak to fotit? Zprvu je člověk nadšený a fotí hlava nehlava. Pak nastane zklidnění a je třeba přemýšlet. Na tučňákovi celkem nic zajímavého není, jen tak tučňáka si vyfotíte v ZOO v Troji v Praze. Když jsem viděl ten maják na kopci, hned jsem si řekl, že musím vzít tučňáky s majákem. Nikdy jich ale nebylo opravdu hodně. Tohle byl maximální sněm, jaký jsem zastihl a byl jsem rád, že přilítli i rackové.
Tučňák s tučnáčaty je taky pěkné téma.
Jiný příklad uplatnění zásady něco plus něco jiného. Tučňák a vlnobití. Takhle bych ho v ZOO nevyfotil.
Na závěr poslední ukázka principu něco plus něco jiného: tučňáci se schovávali pod jakousi boudou na nářadí. Vedly do ní dřevěné schody a já se těšil, že budou po nich skákat nahoru a polezou dovnitř, ale takoví akrobati to přece jen nebyli. Nezbývalo než zamávat a vrátit se na loď.
