27. dubna se obnovil veřejný provoz v pražské Zoologické zahradě. Krásné slunečné počasí, potkal jsem tam spoustu fotografů neznámých i mně známých, mimo jiné Dana Maternu a Honzu Šibíka. Všechno tam funguje, nemusíte se bát nějakého omezeného provozu. Zavřené jsou pavilony, hygienici neradi vidí posedávání na lavičkách, ale neumřete tam ani žízní ani hladem, okýnkový systém tu funguje. Když jsem po poledni odcházel, čítač hlásil 900 návštěvníků, to je neobvykle málo. O důvod víc, proč se tam vypravit.
Jste ale zvědavi, jak se objektiv choval. Připomenu, že je určen pro všechny bezzrcadlovky Sony, tedy plnoformátové i APS-C (pak ovšem ohnisko násobíme 1,5x). Při světelnosti F2.8 váží 1480 g, měří 200 x 88. Novinka Tamronu je dlouhá 149 mm, široká 81 mm a váží 810 g. Stojí 43 tisíc, ve srovnání s výrobky Sony je to velmi lidumilná cena.
Atraktivní je hlavně nízkou váhou, malými rozměry a velkou světelností. Fotil jsem s ním street, o tom pojednám příště, taky v přírodě a teď v té ZOO. Na zvířata je na plnoformát (fotil jsem Sony Alpha 7R Mk III) poněkud krátký. Jsem zvyklý na 70-300 a to je rozsah, který je myslím šikovnější, objektivy jsou celkem malé a lehké a těch 120 mm navíc je znát. Tento objektiv má dva kroužky, široký na zoomování a úzký na ruční ostření. Zoomování jde plynule, hladce a z extrému do extrému jsme o čtvrtkruh, o 90 stupňů. Ostří se
by wire, tedy elektricky. Což o to, ale na objektivu není přepínač a na MF musíte jít do menu foťáku – já tedy ám přepínání navolené na funkční klávese a to doporučuji. Kroužek pro ruční ostření je blízko těla, to je neobvyklé, musíte si na to zvyknout. Jinak tam je jenom LOCK, tedy zámek zoomování, nesahal jsem na to a přesto se mi zoom neuvolňoval. V dodávce je sluneční clona, pěkně zacvakávací a taky nejevila útěkářské padací sklony.
Když jsem s ním fotil v ulicích, ostření mi připadalo trochu loudavé. Tady v ZOO ale systém ostřil jedna radost. Tohle je moje první fotka z té série – foceno na plnou světelnost, hyenka je pěkně vypíchnutá z prostředí a ostrost je, myslím, velmi dobrá.
Zoomu jsem si moc neužil, přece jen se v té ZOO fotí na to nejdelší ohnisko, co člověk má. Pěkná příležitost byla u výběhu slonů, kde mají mláďátko. Tohle je ohnisko 134 mm na F2.8.
Takže na nejdelší ohnisko jdu i když to zdánlivě nemá smysl. Ale kdybych tu měl svoji třístovku, šel bych taky až na doraz a zachytil hlavičku s korunkou na pozadí těch ok.
Zvlášť na delších sklech nás zajímá bokeh, tedy charakteristika rozostření. Ta je zde myslím zcela v pořádku, odlesky pěkně penízkují a nezaznamenal jsem žádné vnitřní reflexy.
Tady je těch cákanců a penízků taky požehnaně.
Zmínil jsme se o ručním ostření. To přichází na řadu, když fotíme skrz větve, jako tady. Objektiv spolupracuje s tělem dobře, to znamená, že při pohybu prstence se zvětší obraz v elektronickém hledáčku. Jenom že jsem ten prstenec pořád hledal na konci a ne na začátku objektivu…
Nicméně autofokus, to je dneska něco, bez čeho by se nám těžko žilo. Autofokus průběžný, to je speciální kategorie. Nefotil jsem tímhle objektivem sport, ale při streetu a tady v ZOO jsem neměl s AF-C žádné problémy. Tahle fotka je z velké série. Lachtani tam mají čerstvou, absolutně čirou vodu a pěkně si v ní užívají. Fotil jsem na sérii jejich dovádění a v podstatě nemám jedinou neostrou fotku. Vybíral jsem podle blaženosti lachtanovy tváře… 🙂
Čím tedy skončit? Objektiv Tamron 70-180/2.8 se bezesporu osvědčil a právem patří do
svaté trojice 16-35 / 24-70 / 70-200. Focení zvířat v ZOO je ale přece jen speciálnější kategorie, je to takový
soft lov beze zbraní a zasloužil by delší sklo. S touto výhradou ale musím shrnout a konstatovat, že mě potěšil ovladatelností, svižností autofokusu a hlavně, že jsem po čtyřech hodinách pobíhání po zoologické nešel do auta zdeptaný, což bych asi šel, kdyby objektiv vážil půl druhého kila, jak už to ty dva osmičkové teleobjektivy vážívají.
Jo a ten pán s rouškou, to je profesor Jiří Janda, zakladatel pražské ZOO.
