Drahý jak čert, s pevným, superkvalitním a vysoce světelným objektivem, tento model vyvolává pozornost. Prestižní server Imaging Recources mu dal titul Nejlepší ultrazoom roku 2013. Námitky: nemá výměnnou optiku. Stojí za ty peníze?
Jaký je a komu je určen Principiálně je to blízký příbuzný špičkovému kompaktu Sony RX100 II (recenzoval jsem ho v září). Vybaven je skoro týmž jednopalcovým čipem (13.2 x 8.8 mm) s dvaceti efektivními megapixely, je to ale CMOS s předním osvitem (BSI), takže má citlivou vrstvu hned pod barevnými filtry, není tudíž stíněna servisními obvody, jak je tomu na klasickém čipu CMOSS nebo CCD. Zásadní rozdíl je ale v objektivu. Zatímco RX100 má 28-100 mm ekv., tento přístroj má ekvivalent 24 až 200 s průběžnou světelností F2.8. Displej je výklopný třípalcový, s 1290 tisíci body. Hledáček je elektronický, 1,44 mega. Rozsah časů je od 30 sec do 1 / 3200 sec. Přístroj je vybaven vestavěným bleskem, ale má i sáňky pro externí blesk (jde o multi-interface, lze do něho vložit mikrofon a další příslušenství). Sériové focení má frekvenci 10 fps, video je full HD 19920 bodů/60 fps. Zapisuje na karty rodiny SD, ale také na MemoryStick Duo. Slot pro karty je přístupný z boku, neobvyklé to řešení u kompaktu. Mívají to zrcadlovky a výhodu to přináší při použití stativu, pohodlně se dostaneme ke kartě, aniž musíme manipulovat s upínací destičkou. Na druhé straně jsou dvířka pro výstupy, sem se dává USB kabel, jímž se přístroj nabíjí. Akumulátor je NP-PW50, napájí se USB kabelem, lze dokoupit nabíječku pro externí nabíjení. Je přístupný zespodu, což je obvyklé, v těle je umístěn šikmo, to je rarita. Přístroj váží 813 g a měří 129 x 88 x 102 mm.
Objektiv má široký rozsah, je 8,3 násobný. Pokud by byl prvotřídní, nahradil by dva špičkové objektivy s vysokou světelností – klasické rozsahy jsou 24 – 70 a 70-200. Sony taková skla taky vyrábí. Objektiv 24-70/2.8 stojí 57500 Kč a 70-200 / 2.8 stojí 78 tisíc. Mám pokračovat?
Přístroj má rozměry i váhu zrcadlovky a na první pohled zrcadlovku připomíná – včetně stavového displeje na horní stěně. Lakování je krásně matové, tam kde se přístroj drží je příjemná měkká vrapovaná guma. Padne do ruky skvěle – příjemná je i prohlubeň na úchopu, do které si při focení zaklesnete prostředníček, a samozřejmě skvělá je i opora o palec. Přístroj je utěsněný proti nepřízním okolí, vodě a prachu. Tělo je z hořčíkové slitiny. Všechno na něm budí dojem solidnosti a precizní řemeslné práce. Čekal bych víc tlačítek, nejsou ale zapotřebí, všechno to tu lze nadefinovat, jak uvidíme, na ovládací prvky jež jsou k disposici.
Důkladný, důstojný, solidní. Vše v jednom, all in one. Nemá výměnnou optiku, ale – nemusíme se zabývat výměnnou optikou, je to nevýhoda i výhoda. Co převáží? U volby tohoto přístroje se musí hodně přemýšlet.
Ovládání a menu Přístroj se zapíná páčkou u spouště, ta páčka je ale dovnitř, tedy k vám, k fotografovi. Je to trochu nezvyklé, zvyknout si lze. Na horní stěně krom spouště (se závitem pro drátěnou spoušť a je u ní páčka na ovládání zoomu) najdeme C tlačítko. Je to Custom neboli uživatelské tlačítko, nastavuje se v druhém oddíle menu (ozubené kolečko), 4 obrazovka, třetí položka Vlastní nastavení kláves – velmi důležitá položka! Krom toho je na rožku naražené ovládání korekce expozice. Na druhé stran je kruhový volič režimů, taky pěkně frajersky jako „klobouček na stranu, rozepatou vestu“. Tam najdeme obvyklou čtveřici PASM (program, priorita času / clony a manuál), scény, plynulé panorama a video jakož i dvě pozice pro uživatelské nastavení. Jednoduché, funkční.
Na zadní stěně máme vlevo od displeje tlačítko pro menu, vpravo je spoušť videa, roller, uzávěr ostření, Fn tlačítko pro aktivaci funkčního menu (lze rozsáhle editovat). Pod tím je čtyřcestný volič s kroužkem, ten kroužek je taky jako cosi roller, lze na něj definovat funkce – například ISO. Problém je, že při nošení na řemeni si hnete kolečkem a nastavíte tam nějaké divoké ISO. To je potřeba hlídat. Dole pak je tlačítko na prohlížení a koš na mazání fotek.
Menu má pět oddílů. Lze z nich nadělat ikonky do jakéhosi obrázkového menu (mívají to NEX přístroje), pokládám to trochu za dětinství, ale proti gustu, znáte to úsloví. V tradičním pojetí je to textové menu s pěti oddíly: fotomenu, nastavení, wi-fi, prohlížení a setup, přičemž formátování karty je v tomto setupu. Fotomenu má sedm obrazovek. Zajímavá je obr. č. 4, tam je položka DRO/HDR, Kreativní styl a Obrazový efekt. Kreativní filtry jsem představil v souvislosti se Sony RX100 II, v podstatě všechny přístroje Sony to mají řešené podobně. V obrazovce 5. řešíme redukci šumu. Při dlouhé expozici lze RŠ jen vypnout nebo zapnout, při vysokém ISO lze vypnout a nastavit normální a vysoké. Doporučuji normální. Na ukázce je vlevo s redukcí, vpravo bez redukce šumu:
Wi-fi tu má zvláštní oddíl v menu. Přístroj umí jak běžnou wifinu, tak NFC (přiložení k NFC zařízení ). Zkoušel jsem to na iPhonu, je to uživatelsky neobvykle nepříjemné. Je třeba mít staženou Play Memoires, o problémech s touto aplikací jsem poprvé psal před dvěma lety v souvislosti se Sony NEX 5R a o rok později v článku o Sony 7R, přičemž se nic nezměnilo k lepšímu. Rada je jednoduchá, pokud nemáte NFC zařízení, raději si s wifinou nezačínejte anebo se obrňte trpělivostí těch lidí, kteří stavějí eiffelovku ze sirek.
HDR a kreativní filtry
O to větší radost vám mohou udělat filtry, které jsou řešené shodně s jinými modely Sony: zde se došlo hodně daleko a asi už není co zlepšovat. Jednotlivé filtry lze nastavit co do intenzity, i zde se mi líbí „černobílá fotka s bohatými tóny“ a jen lituji, že přírodní podmínky mi nejdou naproti. K těmto radostem se snadno dostaneme v Fn menu a samozřejmě, pokud si některý oblíbíme, je dobře si ho nastavit rovnou v uživatelském menu a pak jde všechno doslova samo.
Jak se s ním fotí
Zde se dostáváme k jádru věci a na lámání chleba. Funkčně je přístroj hodně podobný špičkovému kompaktu RX100. Rozdíl je hlavně v objektivu. Jeho zoom se ovládá prstencem i páčkou u spouště. 
Psychologicky zato, asi by bylo bývalo lepší, kdyby se Sony vzdalo ovládání prstencem. Při tomto druhu zoomování jsme zvyklí na bezprostřední odezvu a musím tedy přiznat, že elektronické ovládání mi šlo hodně na nervy. I jiní výrobci mají fly by wire ovládání zoomu, třeba vynikající olympusí záklaďák 12-50, ale tam lze „wire“ vypnout a má smysl ho zapínat jen při videu, kdy nám záleží na plynulém zoomování. Tady to vypnout nejde, lze jen přepínat mezi plynulým a krokovým ovládáním. Pokaždé je to zdlouhavé a s přesahem, ono to trochu popojede i když už kroužek pustíme. Podstatná je ovšem kresba a ta je fenomenální. Na první ukázce jsou srovnání plné světelnosti F2.8. pak 5,6, 8.0 a 16. Už od plné světelnosti to sklo řeže a difrakce se projeví, pochopitelně, při nejmenším clonovém otvoru. Pro informaci, na snímku vlevo vidíte poměr plochy nasnímaného obrazu a stokoruny, kterou jsem na almaru připevnil. Nejdříve kresba na nejkratším ohnisku, ekv. 24 mm, při 2.8 a pak 5.6 a 8.0 a konečně 16.0:
Velký čip přístroje sice nedosahuje velikosti ani Micro 4/3 formátu, avšak objektiv Panasonic ekv. 24-70/2.8 stojí 33 tisíc a ekv. 70-200/2.8 stojí 36 tisíc, takže jsme na skoro 70 tisících, ovšem, bez těla systému MFT. To staví cenu přístroje Sony RX10 do jiného světla.
Vraťme se ale k Sony RX10. Pokud jde o šum, je to kompakt a kolem ISO 1000 se šum projevuje. Nutno ovšem podotknout, že uvedené ukázky byly pořízeny při vypnuté redukci šumu. Přirozeně, že pokud by někdo laboroval s formátem RAW, dostane se do podstatně jiných dimenzí. Ovšem je třeba podotknout, že i při vysokém ISO je kresba pořád jasná a dobře čitelná.
Aberace se těžko posuzovala za světelných podmínek, jaké nyní vládnou, toto je výřez ze 100% zvětšení z rohu:
Shrnutí:
Sony RX10 je špičkový přístroj „all in one“, tedy výkonný fotoaparát s dokonalým objektivem s velkým rozsahem ohniska. Je určen doslova náročným uživatelům. Nenabízí malé rozměry, není určen k ledabylému registračnímu cvakání. Je to výkonný nástroj, který vyhoví poučenému uživateli, kterému nabízí vrcholnou optickou soustavu v jediném celku.
Pro tento přístroj hovoří obrazová kvalita, rychlý autofokus, ovladatelnost.
Proti pomalý elektricky ovládaný zoom a nastavení wi-fi připojení horší než konkurence.
Ukázky 1 až 4 rozsah zoomu, 11 a 12 rozsah jasů, 14 při 1600 ISO, 15 při 5000 ISO a 16 při 6400 ISO bez redukce šumu.
| 1 |  |
2 |  |
| 3 |  |
4 |  |
| 5 |  |
6 |  |
| 7 |  |
8 |  |
| 9 |  |
10 |  |
| 11 |  |
12 |  |
| 13 |  |
14 |  |
| 15 |  |
16 |  |
Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Sony RX10?
