Včera hezky svítilo sluníčko a rozhodl jsem se, že uskutečním už dlouho tutlaný plán, pořídím v lese pár fotek objektivem Petzval 58. Připomenu, co jsem tu o něm psal před třemi lety (zde). Jde o repliku objektivu konstruovaného v devatenáctém století za úsvitu fotografie. Výrobu převzala rusko – rakouská společnost a tato osmapadesátka má v sobě neobyčejné zařízení – prstenec na kontrolu bokehu. Ostří se ročně tím kolečkem, které vidíte dole, ve spodní části objektivu. Když se podíváte na fotku, z těla objektivu cosi čouhá. To je planžeta s clonovým otvorem, která se do objektivu zasouvá. Takže žádná devítilamelová clona pro „dosažení ideálního bokehu“ – tady je to ocelový plech s ideálně kruhovým otvorem. Ty planžety mají jen plné hodnoty clon od 2.2 až po F16. Ostří od 0,6 m a zorné pole na plném formátu má 41 stupňů. Závit pro filtr má průměr 52 mm. Soustava sestává se 4 čoček ve 3 skupinách. Ovládací prvky jsou dva, jednak onen ostřicí element, jednak prstenec na nastavení bokehu od 1 (nejmenší rozostření) po 7 (největší).
Výsledný snímek, kdy bylo rozšířeno plátno a větve nahoře doplněny větvemi z jiného záběru. Poté oříznuto na definitivní formát.
No a aby nebylo skopičinám konec, lze kombinovat dva záběry, jeden z Petzvalu a druhý z normálního objektivu, toto byl Zeiss 55 mm. Petzval v protisvětle dodal ty šílené kruhy kolem ostrého středu.
Tenhle Petzval je pěkná, ale drahá a proto málo dostupná hračka. Podobně ale poslouží nějaký starý objektiv, pořízený za lacino z desáté ruky. I o tom si někdy povíme.
