Pentax K1 Mk II

V únoru přišel Ricoh s vylepšeným modelem plnoformátové zrcadlovky, která se potkala dva roky před tím s velkým úspěchem a byla oceněna jako světová jednička ve své třídě. Inovovaný model dává příležitost se k tomuto mimořádně zajímavému přístroji vrátit.

Jaký je a komu je určen
V utěsněném těle z hořčíkové slitiny je čip o rozměrech kinofilmového okna 24 x 36 mm s 36 miliony pixely efektivně, tedy obrázky mají 7360 x 4912 pixelů. Snímač je bez nízkofrekvenčního filtru. Procesor Prime IV zůstává, zato citlivost stoupla o 2 EV na neuvěřitelných 819200 ISO díky akcelerační jednotce nově přidané. Vylepšená je stabilizace na čipu, má zvládnout 5 EV a hlavně – už původní K-1 má výtečný režim vysokého rozlišení s posunem čipu a zde jde o zlepšení v tom smyslu, že přístroj kalkuluje se chvěním ruky, takže dokonalé obrázky lze pořizovat bez stativu, píše se ve specifikacích, realita viz níže. Jinak zůstává vše takřka při starém. Nedotykový (bohužel) displej má 1,037 mega, je vyklápěcí (unikátní řešení Pentax, displej je na tyčkách a lze ho vyklápět i do stran – v určitém rozmezí.
Hranolový hledáček kryje 100% obrazu. Sériové focení je 4.4 fps a video zůstává na Full HD 1920, nemá tedy 4K a to je dnes s podivem. Rozměr 4K nabízí jen v časosběrném modu. Má duální slot na karty SD až do úrovně UHS-I, je zde wi-fi s možností dálkového ovládání přes mobil. Baterka zůstává D-LI90, kupodivu trochu klesl počet fotek na 670 na jedno nabití. Váha a rozměry zůstaly, 1010 g a 137 x 110 x 86 mm. Oznámená cena je o vlas pod 2000 dolarů, v kitu s objektivem 28-105/3.5-5.6 2400 dolarů. Co je ale nezvyklé – Ricoh nabízí servisní upgrade za doplatek 550 dolarů. – jde o výměnu základní desky a půjde to po omezenou dobu od 21. května do 30. září. V Evropě výměna stojí 500 eur, ovšem jen v té více rovné Evropě, my co jsme v méně rovné musíme zaplatit navíc DPH a poštovné.

Toto jsou tedy základní informace. Na trhu jsou nyní výrobky jen tří producentů plnoformátových zrcadlovek, jsou to Canon, Nikon a Pentax, Sony dělá polozrcadlovky a bezzrcadovky. Pokud jde tedy o klasické zrcadlovky, tento Pentax má zdaleka nejpříznivější poměr ceny a výkonu. V dubnu 2018 stojí původní verze 51 tisíc (po slevě ve výprodeji, pozor, nebude to pořád!), inovovaná 54 tisíc, tedy o tři tisíce víc. Nabízený upgrade je svou cenou 500 éček tak trochu mimo ekonomickou realitu. Tato příznivá cena za vynikající výkon je velká atraktivita Pentaxu K1. Dále je to nesmírně příjemná ovladatelnost. Dále se jí budu podrobně věnovat, ona je tedy absolutně stejná jako na modelu K1. Určité pochybnosti vzbuzuje omezená nabídka optiky, jenže, střízlivě uváženo, ona je v podstatě plně dostačující. K tomuto plnoformátu jsou k disposici objektivy 15-30/2.8, 24-70/2.8, 28-105/3.5-5.6, 70-200/2.8 a 150-450/4.5-5.6. dále dva makroobjektivy 100/2.8 a 50/2.8 a konečně monofokály FA Limited 31/1.8, 43/1.9 a 77/1.8. Což mi přijde jako velmi slušná škála. Pentax má své skalní příznivce a určitá výlučnost patří k jeho kultuře. Je to něco jako když si někdo koupí Apple počítač nebo Harley motorku. Je s tím spojeno trochu příkoří, ale máte pěkný pocit, že necupitáte ve stádu.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná páčkou u spouště, kromě polohy ON je tu ještě poloha náhled, tím se dá fyzicky zaclonit kvůli kontrole hloubky ostrosti. V fotomenu lze změnit funkčnost na digitální náhled a pak se jakoby exponuje a výsledek vidíme na displeji, aniž se fotka zapsala na kartu. Nemyslím, že je to nezbytná věc při dnešní nulové ceně zápisu na kartu.

U spouště máme tlačítka pro korekci expozice a ISO, o něco níže zapnutí wi-fi a osvětlení stavového displeje. Ten je docela maličký a nikoli nezbytný, nicméně na fotoaparátu této kategorie nesmí chybět. Přístroj je postaven podle koncepce „vše na povrch“, má tři rollery a dva kruhové voliče a místo obvyklé PASM čtveřice má plných sedm voleb. Podstatný je kruhový volič vpravo od hledáčku. Je v návodu nazván kolečkem funkcí a ovládá se kolečkem nastavování. Zde se dá ovládat korekce expozice, citlivost, kontinuální expozice. Jde o sériové focení, přičemž přístroj nastavuje expozici kontinuálně, tedy na každé okno zvlášť. Dále je bracketing, postupná expozice. Zde je třeba (není to v manuálu) nejdříve nastavit střední hodnotu – ať už v mínusu nebo v plusu nebo nechat na nule, záleží na konkrétních podmínkách) a pak je možno kolečkem nastavování nastavit rozsah bracketingu. Zajímavé je, že bracketing není uveden jako položka v menu, je dostupný jen tímto kolečkem, anebo volbou ze čtyřcestného voliče. To je výhodnější cesta, je možno nastavit až 5 hodnot s rozsahem až 2 EV po třetinách.

Následuje HDR, má tři stupně, stupeň 1 je docela decentní a dobře použitelný. Grid je promítnutí vodicích linií do hledáčku, SR je vypnutí/zapnutí stabilizace, Crop je přepnutí do APS-C režimu a wi-fi je nikoli překvapivě wifina. Mnohé funkce jsou zdublované, ISO, wi-fi i korekce expozice mají svoje zvláštní tlačítka.

Velkou předností je stabilizace čipu a s ní spojené vychytávky – automatické srovnávání horizontu a hlavně pixel shift – čtyřnásobná expozice. Pentax to má už v modelu K3, zde je to dovedeno k dokonalosti a výsledky jsou doslova ohromující jak v rozlišení 36 mm, tak v medium nastavení 22 megapixelů. Vychytávek je zde mnoho, některé jsou unikátní – například je zde čtveřice LED světélek, které pomáhají k orientaci v noci – svítí na bajonet, na tlačítka, slot na karty a konektory (má je i na sluchátka a mikrofon, dokonce zvlášť od jiných konektoru – maličkost, ale praktická). Silná stránka přístroje je odolnost, ale hlavně kresba. A o tu snad ve fotografii jde až na prvním místě, nebo snad ne?

Klasický kruhový volič režimů je na levé straně. Tam je pět uživatelských pozic, automatický režim, X režim, což je synchro čas pro blesk. Následuje P = programovatelná expozice, Sv a Tv je priorita clony s tím rozdílem, že na Sv se nastaví automatické ISO, kdežto Tv má ISO pevně nastavené. Obdobně pan je Av a TAv priorita clony, přičemž Av má pevné ISO a TAv automatické ISO. M je manuální expozice a Bulb je dlouhá expozice po stisknutí spouště, lépe pak dálkové nebo wi-fi spouště.
Na zadní stěně zleva pod hranou najdeme aktivaci živého náhledu (focení přes displej)m režim měření expozice (zónové, středové a bodové), vpravo pak je zadní roller, AF tlačítko na aktivaci autofokusu, AE-L tlačítko pro aretaci naměřené expoziční hodnoty. Níže je zelené tlačítko pro vynulování nastavených hodnot, píše se v manuálu. Hm. Toto tlačítko slouží při manuálním režimu jako záchranný kruh, stisknutí se automaticky nastaví hodnota naměřená přístrojem. V režimu P se tímto tlačítkem dá přepnout na prioritu času respektive clony. Zeleným tlačítkem lze resetovat korekci expozice: nejdřív se musí zmáčknout tlačítko korekce a potom zelené tlačítko. Níže je tlačítko pro prohlížení a tlačítko pro přepínání karty 1 a 2 (pokud máme oba sloty obsazené). Tlačítko ale je zásadně důležité pro přepínání režimu čtyřcestného voliče. Ten totiž v jednom režimu slouží jako přepínání režimu snímání (singl, série, samospoušť atd), nastavení bílé, nastavení jasu displeje LCD a stylu fotek, něco jako picture style Canonu a Nikonu, včetně černobílé a cross process fotky. Tímto tlačítkem ale můžeme tuto funkci přepnout na ovládání polohy zaostřovacího bodu. Přístroj nemá dotykový displej a tudíž je tato funkce zásadně důležitá. Ta poloha dolů (styl displeje) je volitelná v fotomenu obr.5 – jmenuje se to Tlačítko Fx2. Dole pak je INFO tlačítko a Menu, přičemž INFO je fakticky funkční menu s nabídkou dvaceti různých voleb – lze to individualizovat.

Další sadu ovládacích prvků najdeme zleva na boku. Nahoře je zámek, tím se dá zamknout přední a zadní roller, nicméně ostatní ovládací prvky zůstávají aktivní. Pod tím je funkční tlačítko Fx1, v základním nastavení se po stisku nastaví RAW. Níže je volba režimu autofokusu a ještě níže páčka na přepnutí manuálního a automatického ostření.

Menu je celkem jednoduché, fotomenu má pět obrazovek. Na obrazovce 1 už na první pozici najdeme položku Fázová detekce. Tady je třeba nastavit prioritu ostření pro kontinuální (sériové) snímání. To se musí udělat nadvakrát, na položce 1. políčko akce a Akce v AF.C kontinuální, Důležitý je Hold AF Status, to je v podstatě citlivost autofokusu při změně polohy snímaného objektu, typicky – pes běží v lese a běží za stromem. To je potřeba vyzkoušet podle toho, co a jak se fotí. V základním nastavení je to vypnuté.

Položka Program křivka je důležitá vychytávka – nastavuje se tu, jak se bude chovat P režim (programovatelná automatika). Lze nastavit prioritu krátkého času, prioritu hloubky ostrosti a prioritu MFT, to znamená, že se přístroj bude snažit udržet se v rozmezí optimální kresby použitého objektivu. Na obr. 2 máme klasické pentaxí položky, nastavení dynamického rozsahu a nastavení redukce šumu… Nejlíp je fotit do RAW a nechat to na položce AUTO… Na obr. 3 je zřetelnost. Není to doostření, je to spíš lehký pixel mapping.

Obrazovka 4 má položku AA filtr – má jít o drobné rozostření způsobené zachvěním čipu. Má polohu OFF a tři režimy, mode 1 a mode 2 a bracketing, kdy pořídí 3 fotky – OFF a 1 a 2. Neshledal jsem prakticky žádné rozdíly, ale nefotil jsem proužkovou košili… Poslední důležitá položka je Přizpůsobení tlačítka, už o tom padla řeč. Tady se dají ovlivňovat funkční tlačítka Fx1 a Fx2 a „program pro E-kolečko“, přičemž tu žádné E-kolečko není a myslí se tím dvojice přední / zadní roller, směr otáčení a funkčnost při různých režimech. Položka Paměť určí, co si má přístroj po vypnutí pamatovat. Na př. filtr… bych vypnul, ale také zapnul, podle toho, jak k tomu kdo přistupuje.

Jak se s tím fotí
Je to pořádný kus foťáku a už první dojem po prvním stisku spouště je příznivý, mechanismus jde měkce, ostří to velmi rychle a výsledky hodně záleží na osazení optikou. Já ho měl s objektivem Pentax HD D FA 28-105mm f/3,5-5,6 ED DC WR, ten sám o sobě stojí 17500 Kč a to už napovídá, že to nebude žádný zázrak. Kit nemá ještě stanovenou cenu (duben 2018) já bych spíš doporučoval ho standardně osadit objektivem 27-70/2.8, což je přebrendovaný Tamron a ten je výtečný.

Od původní ká jedničky se liší doplňkem, který má neurčitý název „akcelerační jednotka“. Bude to nějaký koprocesor, který urychluje výpočty a hlavní inzerovaný výstup je 819000 ISO. Před pár lety bych si myslel, že někomu padl nos do klávesnice a natiskl tři nuly, je to opravdu osm set tisíc, nicméně realita zůstává realitou. Nicméně ta je úctyhodná. Takto vypadá 51 tisíc ISO – záměrně jsem fotil softbox v mém ateliéru, protože černá je k šumu nejnáchylnější. Na proklik získáte původní obrázek.

Těch 51 tisíc je ještě použitelná hodnota pro obrazově méně náročné účely, nicméně už těch 102 tisíc je za hranicí.

Pro pořádek to tu máme ještě jednou srovnané:

Další vymoženost je vysoce kvalitní obraz pomocí pixel-shift technologie. Přístroj má pětiosou stabilizaci a už K1 umí stabilizace využít k tomu, aby při sérii čtyř expozic pohnula senzorem o jeden pixel. Následně je pak možné získat obrázek bez interpolace, protože se kalkulují RGB hodnoty napřímo. Takto vypadá 100% výřez z normálního obrázku, na proklik získáte obraz v plné velikosti:

Po aplikaci PS je výsledek takový:

Rozdíl není zásadní, ale přičítám to použitému objektivu, který má svá léta a své limity. S 24-70/2.8, což je fakticky Tamron, by to bylo výrazně lepší.
Tahle procedura se musí dělat ze stativu. Nicméně na rozdíl od původní K1 nabízí K1 Mk II i „hand-held pixel-shift“, kdy se totéž dělá z ruky a údajně se využívá pohybu chvění ruky. Výsledek není přesvědčivý a doporučuji tedy stativ.

Shrnutí
Pentax K1 Mk II je plnoformátová zrcadlovka s vysokým rozlišením 34 mega a výklopným, bohužel nikoli dotykovým displejem. Je k ní k disposici početně skromný, nicméně rozumně rozvržený výber výměnné optiky. K největším přednostem patří ovladatelnost a příjemný poměr ceny a výkonu: zkrátka, za ty peníze máte hodně moc foťáku. Odstup od první generace je spíše kosmetický. Což má výhody i nevýhody. Kdo chce mít dobrý pocit, že má poslední model, přitlačí tři tisíce a má nový model. Kdo chce na to finančně vyzrát, koupí si K1 z roku 2016 a ušetří tři tisíce, typický případ win-win strategie, má to ale omezený čas. Zajímavé je, že Mk II je nyní levnější než byla před 2 lety půvoidní K1. Asi nám tvrdne kromě tepen také měna.

Ukázky:

1 až 4 rozsah zoomu, 5 až 15 běžné světlo, 16 slunce v záběru, 17 ostrost při F1.4, 18 ostrost při F4.0.