Aktuality, Recenze

Panasonic Lumix G90

Po třech letech uvedl Panasonic nástupce oblíbeného modelu G80. Ten byl velmi úspěšný, ověnčený cenami, např. zlaté ocenění Dpreview. Jádrem je nový 20,3 megový snímač Dual Live MOS. Snímač je vybaven pětiosou stabilizací, ta se ocení hlavně při natáčení videa, jemu je zde věnována velká pozornost. Ještě připomenu, že jde o systém MFT, tedy o Micro Four Thirds (17,3 x 13 mm), menší snímač než APS-C. Citlivost je v rozmezí 200 – 25600 ISO,zaostřovacích bodů je 49. Rozsah časů je od 60 sec do 16000 (elektronická závěrka). Sériové focení dosahuje rychlosti 9 fps. Stabilizace dokáže komunikovat i se stabilizovanými objektivy Panasonic, přizpůsobenými na duální stabilizaci. Ostření využívá systém „ostření z neostrosti“, kdy podle povahy neostrosti systém určí směr pro pohyb AF mechanismu. Samozřejmě tu nechybí skvělé skládání ostrosti do kompozitního obrázku. Přístroj nabízí i filtry a efekty, k dosavadním dvěma černobílým režimům při byl ještě L.Monochrome D s výraznými kontrasty.
Tolik tedy základní fakta. Když Panasonic tento model v dubnu uvedl, psal jsem, že úspěch bude jistě záviset i na ceně. Bál jsem se hranice třiceti tisíc, ta překročena nebyla, chybí do ní 4 tisícovky, jsme tedy na 26 tisíci (červen 2019). Hlavním konkurentem ve třídě MFT je zřejmě Olympus E-M 5 Mk II, který je ovšem 4 roky starý, šestnáctimetrový, nemá OLED hledáček a 4K video. Takže ani srovnávačky se paňákovská novinka bát nemusí (a naopak Olymu by neškodil kýbl studené vody na hlavu na probuzení, pět modelů během tří let, to věru není ukázka seriózního nasazení). Konkurentem by mohl být spíše Fujifilm X-T30 za 24 tisíc, ovšem to je přístroj APS-C a tudíž jiná kategorie.


Cena je tedy v pořádku, 26 tisíc za utěsněný fotoaparát s plnohodnotným ovládáním (3 rollery) je velmi rozumný obnos. Videisté mohou být poněkud zklamáni ořezem při videu, ten se projeví i při 4K fotosnímání.

Toto 4K Foto umožňuje předběžné snímání – přístroj zaznamenává do paměti průběžně fotky – a maže je, při namáčknutí spouště; po domáčknutí zapíše deset posledních, což je ovšem vteřina času a to je hodně! Radost videistům udělá vstup pro mikrofon, je umístěn nahoře, takže kabel nepřekáží při vyklápění displeje. Ovšem co je opravdu super je to, že délka záběru je omezena kapacitou karty anebo nabitím baterky. Na 128 GB kartu takto pořídíte celovečerák na jeden záběr… Když už jsme u radosti, všem udělá možnost napájení přes USB, což na G80 chybělo. Škoda že jde o Micro USB a ne USB C. Pochvalu zaslouží slot pro kartu z boku, obvykle mají fotoaparáty této cenové kategorie slot společně s baterkou ve dně přístroje. Tady je to z boku, slot je jen jeden, ale to opravdu není důvod k výtce u foťáku za 26 tisíc.


Když jsme u baterky, ta vydrží 290 fotek, to není moc. Při úsporném focení se dá dojít k lepšímu výsledku (žádné prohlížení, žádný blesk).

Přístroj zaujme na první pohled svou jednoduchostí na ovládání. Rollery jsou vpředu u spouště a vzadu ba pravém horním rohu. Pod spouští je trojice tlačítek WB, ISO a korekce expozice; to WB (nastavení bílé) vzhledem k současné dokonalé automatice to pokládám za zbytečnost, ale budiž. Následuje spoušť videa a uprostřed zadního rolleru je programovatelné Fn (funkční) tlačítko. Vpravo od hledáčku je volič režimů s dvěma pozicemi pro uživatelské nastavení, na druhé straně je kruhový volič pohonu: jednotlivé záběry, série, 4K fotografie, kompozitní snímání (série různě zaostřených obrázků, lze je výběrově uložit nebo složit do jednoho) a samospoušť. Na zadní stěně toho moc není, co by taky tam mělo být. Zleva funkční tlačítko, výchozím nastavení přepínač hledáčku a displeje, vpravo aretace ostření a přepínání průběžného, jednorázového a ručního ostření. Pak je tam tlačítko na prohlížení, menu s třetím rollerem kolem, Fn2 s nastavením rychlého menu (nejčastěji používané funkce) a dole disp, tedy režim displeje.

Zajímavá je program line, tedy křivka průběhu automatiky v režimu iA. Při klesajícím světle se přístroj snaží držet rychlost závěrky na 1/125 sec, až dosáhne 3200 ISO. Teprve pak prodlužuje čas až po 1/8. Dál ho ale odmítne prodlužovat a nechá fotku jít až do tmy. Správně si počíná… fotograf si má rozsvítit… 🙂

Koho nebaví iA, může si nastavit Paletu neboli kreativní filtry. V menu lze zapnout, zdali má přístroj kromě filtrované fotky uložit i tu nefiltrovanou, to je velmi rozumné. Umí to i při zapnutém RAW, tohle Panasoniky dělaly odedávna a je chvályhodné, že při tom setrvaly, zdaleka ne všichni výrobci se toho drží! Z rozmanitých filtrů mám rád Dětskou kameru (asi proto, že jsem dětinský) – na ukázce zde dole.

Na výběr tu jsou i různé černobílé, vlevo zasněný, vpravo drsný…

Pokud jde o ISO, do 3200 není žádná starost. Můžete tedy vesele fotit v automatickém režimu ISO s nastavením Manuál, tedy ovlivňujete jak clonu, tak čas. Navíc – i při této kombinaci M / Auto ISO lze korigovat expozici, toto nedovedu všechny fotoaparáty i mnohem vyšší cenové kategorie!


Přístroj je dostatečně rychlý i na akční fotografii. Devět oken za vteřinu dokáže rozfázovat i rychlé děje a průběžné ostření je i při této frekvenci schopné držet ostrost s rozumnou mírou pravděpodobnosti.


Shrnutí:
Je to špičkově vybavený, konstrukčně a ergonomicky vyzrálý přístroj za velice rozumnou cenu. Obrazová kvalita samozřejmě závisí hodně na objektivu – ve třídě MFT je dnes fakticky nepřeberná nabídka. Měl jsem na něm setový 12-60 a i ten je velice kvalitní, byť lehce omezený rozsahem světelnosti F3.5-5.6. Je rychlý, pohotový a nabízí přednosti bezzrcadlovky – především tedy dokonalý OLED elektronický hledáček s plným přehledem o obraze a jeho parametrech. Kdybych měl něčemu dávat mínus, tak jedině snad ořezanému videu, ale to je ve srovnání s benefity maličkost.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14