Můj kamarád Jiří Knébl (vizte jeho blog Woleschko) miluje svůj Olympus, má už kdovíkolikátý. Blesky fotil modelem OM-D E-M1 Mk II a objektivem 12-40/2.8. Bydlí se svou Haničkou a dětmi Kačenkou a Matějem na kraji vesnice Oleško, kdysi Woleschko, a má výhled mna medníkovou partii Posázaví. No a tam má skvělou příležitost fotit bouřky a blesky.
Olympusy začaly s módem pro capture skoro před dvaceti lety: principiálně jde o to, že po namáčknutí spouště přístroj zapisuje fotky do vyrovnávací paměti a ty nejstarší maže. Jakmile domáčknete spoušť, přístroj zapíše 14 posledních fotek z bufferu a pokračuje v zápisu, celkem je schopen zapsat 90 snímků. Tento Oly má mód Pro Capture Low, kdy fotí frekvencí 18 fps, a taky High, pak fotí 60 snímků za vteřinu, ale s pevně zaostřeným objektivem.
Na focení blesků ideální: nikdo nedokáže takzvaně zareagovat na blesk. Jenže Pro Capture zachycuje situaci ještě před tím, než to blýsklo a pak už je to na nás: znamenalo by to prospat skoro vteřinu, abychom blesk minuli.
Což se Jiřímu nestalo a má tedy celý ten průběh krásně zachycený. To je taky příklad, kdy analogová fotografie naprosto nemůže s digi soupeřit.
Na fotkách pak vidíme to, co oko nedokáže postřehnout, že blesk má svůj vývoj, že má své světlé i stinné chvíle a že se mu rodí bleskáčata. Zde je blesk prostý:
Tady už má nejlepší chvíle za sebou. Zdánlivě!
Nabere sílu a vlevo od něj už se objevují dětičky.
Ty si taky chtějí užít svoje. To vše se odehrává v rozmezí vteřiny.
Pro Capture je skvělý nástroj, dovedou to i vyšší modely Panasonicu, když už jsme u MFT třídy. Uplatní se všude kde jde o zachycení ultrarychlého děje. No a je to jeden z mnoha důvodů, proč na MFT přístroje Olympus přešli mistři fotografování zvířat ve volné přírodě, Petr Bambousek a Rosťa Stach. Zde se podívejte, jak Petr fotil kolibříky v Malajsii. A že kolibříci jsou možná ještě rychlejší než blesk, tomu můžete věřit!
