Aktuality, Fotografujeme

Na severu s fotografem Stanislavem Štýsem

Někoho může překvapit, že nazývám otce rekultivace severočeského hnědouhelného revíru doktora věd Stanislava Štýse fotografem: on by u počátků revitalizace uhelných oblastí od počátku (je ročník 1930) a účastní se na všech těchto projektech od šedesátých let. Jenže taky pilně vše fotograficky dokumentuje a proto ho nazývám fotografem. Nade vše miluje dvojčata – tedy fotky pořízené v rozmezí mnoha let. Jak to funguje vidíte na fotce v záhlaví, zde je ve své pracovně v muzeu v Mostě, a za ním je jedno takové dvojče. Budu mu psát předmluvu do fotografické publikace. No a abych se dostal úplně do obrazu, projel jsem s ním celý revír od Kadaně až po Ústí.

Vlajkovou lodí celého projektu je samozřejmě Mostecké jezero. Ještě není všechno hotovo k předání veřejnosti, zdržela to korona, ale je to úžasná plocha, větší než Mácháč. Velkých i malých vodních ploch vznikly na tom území stovky.

V principu jde o to, že zatímco se těží uhlí, už souběžně se pracuje na revitalizaci, tedy na osazení vytěžených hornin zelení – vznikají lesy, louky i pole, ale také obývané prostory: například mostecký autodrom stejně jako hippodrom stojí na revitalizovaných výsypkách. Toto je pohled do lomu Bílina, na jeho kraji jsou už vysazené zárodky budoucích lesů. Okraje aktuálních lomů jsou na zeleň zatím skromné.


Takhle to vypadá v reálu, bez manipulace čtyřstovkou objektivem. Vpředu sazeničky, kousek dál jsou už vzrostlejší stromy z předchozí fotky a vzadu se těží.

Když ale uplyne nějaký čas, nikoho pak nenapadne, že se v téhle oblasti těžilo uhlí.


V některých oblastech máte pocit, že podnikáte cestu do pravěku. A přesto – toto je součást přírodního parku v Litvínově.

Napadne vás, proč to nenechat přírodě, aby si to zazelenila sama? Zhruba deset procent plochy revitalizovaného území se nechává samovolnému ozelenění. Někdy to dopadne velmi dobře.

Na jiných místech se bude muset čekat na stálou zeleň hodně dlouho.

Hodně lidí pomlouvá proces revitalizace a manipuluje i fotograficky. Viděl jsem snímky tohoto typu, nicméně podstata je, že to, co je za tou židlí a tím hadrem, je plodné pole s černozemí. A to je důležité.


Co říct závěrem? Doktor Štýs je obdivuhodný člověk a na jeho fotografickou knihu se moc těším. Má následovníky, mluví o svých revitalizačních dětech a dokonce vnucích. Jsou to lidé stejně zapálení jako on a výsledky jejich práce?

Sto padesát milionů vysazených stromů… to je snad číslo, které nepotřebuje komentář.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: