Po létech technologického (skoro) živoření se loni na podzim dostal Apple se svým iPhone 11 znovu na výsluní obdivu. Tedy, s tím živořením: na mobil s cenovkou úrovně třiceti tisíc se kladou špičková kritéria a co je to platné, iPhone byl v poslední době ve stínu, zvláště pak ve srovnání s přístroji Huawei. Ty se dostaly raketovou rychlostí na vrchol a dodnes je to značka, která dokonce vstoupila na pole mezinárodní politiky. Do ní se ale v tomto sloupku plést nebudeme, nás zajímá fototechnika. Té se tedy budeme držet a pokud si nějaký přesah dopřejeme, tak to bude do sféry ekonomické. V ní totiž sledujeme trvalý pozvolný a neúprosný pokles prodejů a tržeb. Drobná ilustrace té situace – Nikon loni naposledy uspořádal fotografickou soutěž s vyvrcholením v produkci kalendáře. Kdepak jsou časy, kdy Fujifilm pořádal profisoutěž a tak zůstal v tomto ohledu aktivní jenom Sony se svou soutěží s celosvětovou dimenzí. Zkrátka, na takové hlouposti jako je podpora tvůrčí fotografie nemají výrobci fototechniky dneska už peníze a tudíž ani chuť. Takže tvůrčí fotoamatér, aby si zasoutěžil, aby přihlásil svoje snímky… do soutěže pořádané firmou Huawei.
Zpomaluje se i vývoj. Nejeden pozorovatel této scény si v té souvislosti klade otázku, zdali to není prostě tím, že jaksi dál už moc není možno vynalézat. Digitální fotografie vtrhla na scénu před zhruba pětadvaceti lety. Ano, tak krátce je mezi námi a za tak krátkou dobu smetla ze scény analogovou fotografii kralující po dlouhých sto padesát let. Někdy na přelomu století překonala hranici těch pěti až osmi milionu pixelů, ta se považovala za mezník, kdy se digi vyrovná rozlišovací schopností analogu. Následovaly závody v počtu megapixelů. Už několikrát byly verbálně odtroubeny, nicméně zdá se pokračují, standard se ze zavedených čtyřiadvaceti megapixelů plazí ke třiceti (aniž by to na výsledku bylo nějak moc vidět) a špičkové kamery se přehouply přes padesát mega a ve vyhlídce je sto mega. Podobný hon je v počtu zaostřovacích bodů. Bývaly tři, pak devět a teď jsou jich stovky rozeseté po celé ploše snímače – neboť tam už se ostří a separátní zaostřovací modul zrcadlovek se stává překonanou technologií.
Ve vývoji fotomobilů je to jiné. Tam prostě… rok od roku fotí líp. Čímž se vrátím k iPhonu 11. Ten v té své Pro verzi už konečně má tři fotoaparáty, konečně tedy získal ten ultrašrokoúhlý. Ovšem osvojil si pokročilou verzi HDR snímání, takže jeho Deep Fusion se dostala na dosah laťky, nastavované fotomobily Google Pixel. Do značné míry se tedy podařilo eliminovat vrozený hendikep fotomobilů, vrozený a neodstranitelný – ať budou jakékoli, svými rozměry jsou odsouzeny k tomu, aby jejich čipy měly malé rozměry a tudíž i miniaturní fotodiody a objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností. Dynamický rozsah takových čipů je tím pádem malý, jelikož fotodiody se snadno zahltí relativním přebytkem dopadajících fotonů a dochází k přepalům. Řeší se to postupným snímáním s různou expozicí a následným skládáním dílčích snímků. Deep fusion snímá ještě před stisknutím spouště tři snímky s krátkou expozicí, po stisku další tři a následně ještě jeden s dlouhou expozicí. Trojice normálních se sloučí s dlouhou expozicí, načež tento sloučený se sloučí s nejkvalitnějším z těch, které byly pořízeny nakrátko. Takto jsou vytvářeny jednak fotky s velkými rozsahy jasů, jednak fotky při nízkých světelných hladinách. Ale nejen to. Fotoaparát s nejdelším ohniskem takto pracuje vždy, i za normálního světla a to přispívá k pozoruhodně jemnému prokreslení detailů.
Samozřejmě, i ostatní přední výrobci, jmenujme především Huawei a Samsung, postupují podobně. Dochází tedy k markantnímu zlepšování výsledků a i to je důvod, proč klesá zájem hlavního proudu o novinky skutečně fotografické produkce. Ano, ty foťáky jsou dokonalé, ale pořád stejně dokonalé. To, co si přejeme ke štěstí, to je změna. Tu nabízejí mobily víc než fotoaparáty a bude tomu jistě tak i v nastávajícím roce.
