Vyprávěl mi kamarád fotograf: mluvil s paní, která má velmi slušnou výbavu a výborně fotí. Chce fotit zvířata a radila se s ním, do čeho spíš investovat. Má koupit teleobjektiv 300/2.8, nebo 400/4.0? Z toho vidíte, že vzhledem k ceně byla to debata na hodně vysoké úrovni.
Kamarád jí radil tu čtyřstovku. Dotyčná se zadumala a pak povídá:
„No jo, ale ta čtyřstovka má o čtyři clony míň!“
A jsme u toho. Dávno jsou za námi doby, kdy objektivy měly clonový kroužek a na něm vyznačenou clonovou řadu, jak to vidíte v záhlaví tohoto článku. To je klasická řada. Vždy sousední clony propouštějí dvojnásobek, respektive polovinu světla. F2.8 propustí dvakrát víc světla než F4.0 a tak to jde pořád dál. Jenže dnes jsme v digitálu, clony kroužek nemají a v hledáčku nebo na stavovém displeji vidíme údaje, které zdánlivě nemají s tou clonovou řadou nic společného. Jsou tu všelijaké údaje jako 3.5 nebo 6.3… co s tím? Změnilo se snad něco?
Nezměnilo. Vtip je v tom, že skok o jednu celou clonu je velmi náhlý, je to skok o jednu expoziční hodnotu. Když přecloníte z F2.8 na F4.0, musíte prodloužit dobu osvitu na dvojnásobek. Dřív měly clony – číselně neoznačený – mezistupeň, půlclonu. Dnes jsou odděleny třetinkami, takže to je 2.8 – 3.2 – 3.5 – 4. To ale neznamená, že to jsou „čtyři clony“, jak se domnívala ona dáma. Jsou to dvě „clony“ oddělené třetinovými hodnotami. Ale nadále platí clonová řada, platí že dvojnásobek/polovina vždy souvisí s koeficientem 1,4. Takže clona 2.0 krát 1,4 = 2,8 a clona 2,8 krát 1,4 je (skoro) 4. A tak dál. Nenechme se tedy rozčilovat divnými hodnotami jako je clona 5 nebo clona 6.3. Clonová řada platila od úsvitu fotografie a bude platit pořád, na věky věků amen. Leda že by to bylo jinak, jako na tomto Kodaku z roku 1910, kde jsou clony označené čísly. Ale vsadím se, že mezi nimi je zakuklený ten koeficient 1.4 a že ta „čtyřka“ je ve skutečnosti nějaká F64 nebo kolik by to mohlo podle odhadu být…
