Hasselblad X1D-50c

Nejdražší, největší… a s nejlepším obrazem, takto bych stručně charakterizoval přístroj švédského výrobce, pokud bych ho měl srovnat s čímkoli, co jsem zde za osmnáct let recenzoval. Středoformátová bezzrcadlovka od Hasselbladu, to tu ještě nebylo! Však se taky úspěch dostavil takřka okamžitě. Firma Hasselblad má roční produkci zrcadlovek neuvěřitelných cca 600 kusů. Tuto kvótu naplnil nový model během prvních deseti dnů přijímání objednávek, dle sdělení výrobce.

Jaký je a komu je určen
Tak především jde o skutečný Hasselblad, produkt výrobce fotoaparátu, který se válí někde v měsíčním prachu a jednou ho budou dražit za stamilióny (zůstalo jich tam pochopitelně víc), až se lidi na Měsíc vrátí a najdou ho tam. Je to bezzrcadlovka s výměnnými objektivy, vybavená čipem CMOS 44 x 33 mm velkým (podle všeho je to Sony, shodný s čipem středoformátové Fujiny a Pentaxu 645) s 51 miliony efektivních pixelů (obraz má 8272 x 6200 bodů). Fotí v JPEG, RAW a TIFF. Ostří na kontrast a jelikož jeho třípalcový displej je dotykový, lze definovat zaostřovací bod dotykem a má tto i rozpoznávání tváře a tracking. To jsou prvky, které bych označil za trochu legrační – jak si ještě řekneme, ono to má některé momenty převzaté jakoby z mobilu. Když už jsme u displeje, má jen 920 tisíc bodů a také elektronický hledáček má jen 2360 tisíc bodů, ve foťáku za 262 tisíc jsem čekal čtyřmegový.

K disposici jsou zatím dva výměnné objektivy, 45 mm a 90 mm, přičemž přepočítávací faktor je 0,79, takže jde o zhruba 35 mm respektive 71 mm kinofilmového formátu, pokud jde o úhel záběru. V každém objektivu je centrální závěrka, ta má rozsah 68 sec až 1/2000 sec – přičemž synchro s bleskem je i při té 1/2000. Tělo spolupracuje přes aktivní sáňky s blesky systému Nikon.
Režimy jsou zde obvyklé, automat, priorita clony / času a manuál, sériové focení má 2,3 fps. Umí to i video, ale jen HD 1920/25 p, nicméně to má vstup jak na mikrofon, tak i sluchátka. Výstupy jsou USB 3.0 a HDMI – to je důležité, protože při studiové práci se často používá výstup rovnou do počítače. Má to vestavěnou wifinu i GPS. Rozměry jsou podobné, jaké má jiná středoformátová bezzrcadlovka, 150 x 98 x 71 mm, váží 725 g. Není to tedy žádné monstrum, což ostatně je vidět i ze srovnávací fotky.

Zapisuje na karty SD, sloty jsou dva a co je zajímavé – umístěné na levém boku – pod tím Háčkem.

Při ceně 265 tisíc za tělo a přes 400 tisíc za zvýhodněnou cenu tělo + oba objektivy nemá smysl pouštět strýčka Skrblíka ke slovu. To jsou všechno sumy nad limit možností i slušně zavedeného profesionála – to nemá nic společného s kvalitou tvůrců, ale se situací na trhu fotografie, kolik se platí za fotografické práce. Proto se po špičkách vzdálím od tématu „komu je určen“.

Ovládání a menu
Je třeba se zmínit o konceptu: ovládání je minimalistické. Podobně jako Leica dává Hasselblad najevo, že čím míň opiček je na fotoaparátu, tím víc se soustředíte na práci. Menu sakum pikum sestává snad z deseti obrazovek a na každé jsou dvě tři položky. Nějaké odšumění nebo ladění ostrosti Hassel neřeší. Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně (k designu: ono to na první pohled vypadá jako výrobek Kroužku dovedných rukou střední školy v Drahopupkách, ale při bližším ohledání to vypadá jako výrobek z titanu a je na tom napsáno, že je to vyrobeno ručně ve Švédsku). Pak je tam tlačítko na přepínání AF/MF a ISO/WB. Zbývá spoušť a vtipně aretovaný volič režimů – ten je zatlačená do plochy horní stěny a přitlačením vyskočí a můžete nastavovat do potřebujete, tedy i video.

Následuje tak trochu inspirace mobilem. Stavový displej nás dovede k tomu co je potřeba – kupodivu korekci expozice musíme dělat touto cestou, ta žádné aktivační tlačítko nemá. Pět tlačítek vpravo od displeje má rozmanité funkce podle toho, co jsme přes grafické rozhraní aktivovali. No a vpravo nahoře je roller, je tu jen jeden. Tenhle stavový displej se nám vynoří při zapnutí přístroje, to trvá několik vteřin. Pak si ho můžeme vyvolat tažením prstu shora – jako na mobilu. Displej je dotykový a také v pořízených fotkách můžeme listovat. Vše co potřebujeme číst je zde velké, snadno čitelné. Všechno je to hodně jiné, než je nabídka běžných digitálních fotoaparátů. Nejspíš proto, že to NENÍ běžný digitální fotoaparát.

Jak se s ním fotí
Ptal jsem se i kolegů, kteří zkoušeli tohoto Hassela přede mnou a všichni se zmiňovali o pomalosti. Sám výrobce uvádí, že dává přednost přesnosti před rychlostí – v souvislosti s autofokusem. Není to na žádné divočiny. Podstatné ale je, že to nakonec ostří přesně a neměl jsem problémy ani s ručním ostřením. Velmi dobře tu funguje focus peaking, barevné zvýraznění hran objektů v rovině ostrosti.

Pokud jde o kvalitu obrazu, k disposici jsou zatím ty dva zmíněné objektivy. Obě ohniska jsou vhodně volena, krajináři si počkají na výraznější širokáč. Kdybych ho měl, asi bych netoužil po nějakém dlouhém skle – na portrét je ta devadesátka ideální. Přes redukci lze použít i objektivy z řady H, přes adaptér XH. Pak by bylo k disposici dalších 12 objektivů, včetně 24mm širokáče a 300 mm teleobjektivu. Adaptér je sice elektronický, ale až do dalšího firmware není schopen přenášet všechny informace a musí se ostřit ručně.

Co mě ale hodně zaujalo to je použití vysoké clony. Věnoval jsem tomu už samostatný článek. Současná optika má zpravidla vrchol někde kolem clony F8.0, clona F11 bývá ještě použitelná, ale pak to rychle vadne až do zvadnutí. Ne tak zde, tady je možné beztrestně clonit až do maxima F32, aniž by výsledkem byla mazanina. Difrakce se nedostavila, obraz zůstává ostrý. Asi je to zapříčiněno velikostí otvoru při cloně F32, ten je pochopitelně větší, než co nabízí FF optika natož pak APS-C objektiv. Hasselblad dodává ke svému přístroji jako software Hasselblad Focus konvertor. Je zrovna tak spartánský jako přístroj sám – a má v sobě korekce obou objektivů. Ty nemá Camera Raw od Adobe, nicméně se přiznám, že jsem žádnou potřebu korigování nepocítil a tak se omlouvám, že jsem fotky zpracovával v CR.

Vysoké ISO je snesitelné do 6400, pozoruhodný je ale dynamický rozsah. Slunce v záběru nedělá velký problém – ani na čipu, ani v objektivech.

Souhrnně vzato, Hasselblad se chová jako uživatelsky přívětivý přístroj. Mám zprostředkovanou zkušenost s první generací digitálních zrcadlovek řady H, šlo o jedničku (na Aukru je teď pod 120 tisíc…) a dlužno říci, že pracovat s ní je utrpení. Tomuto přístroji lze opravdu vytknout jen pomalost, ale rychlost není vzhledem ke konceptu a účelu rozhodující.

Shrnutí
Hasselblad X1D je naprosto špičkový středoformátový mirrorless, určený k práci v nejvyšší obrazové kvalitě. Je to základ vznikajícího systému, i to je třeba vzít v úvahu. Ukázky:

19 při 3200 ISO, 20 při 6400 ISO