Aktuality, Fotografujeme

Fujifilm a úskalí street photography

Minulý týden Fujifilm uvedl pátou verzi svého skvělého přístroje řady X-100. Připomenu, že jde o APS-C kompakt s pevným objektivem 23/2.0 a hybridním opticko/elektronickým hledáčkem, pětka je utěsněná, EVF má 4 mega a displej je výklopný dotykový. Je to taková digitální leika a jako taková je jakoby předurčena k pouliční fotografii: pohotová, ekvivalent ohniska je 35 mm, to je mírný širokáč, nicméně širokáč, ostření je rychlé, skvělý fotoaparát.

V rámci uvedení Fujifilm dal do světa sérii promo videí, jedno vzbudilo bouřlivou debatu. Jeho protagonistou je japonský fotograf Tatsuo Suzuki, který v něm předvádí schopnost nového přístroje zachycovat pouliční scény. Odkaz na video najdete dole na stránce, zde je jaksi ukázka metody jeho práce, vytípnul jsem okénko ze zmíněného videa:

Je třeba se chovat nenápadně, moc nekoukat kolem sebe a prát to lidem rovnou do obličeje. Je to vidět i na fotce v záhlaví článku. Přitom výsledky nejsou nijak urážlivé. Toto je jedna ukázka jeho práce:


Zde je druhá, pořízena stejnou metodou.

Jenže, co je to platné, je to vpád do soukromí. Právě proto vzbudilo video se Suzukim nevoli, vedení Fujifilmu couvlo, video stáhlo a Suzukiho stáhlo ze sboru ambasadorů. Čímž pádem o Suzukim se ví po celém světě, českou kotlinu nevyjímaje. Je to ten případ, že někdo bylo vyhozen proto, že něco umí a rozhodují o tom anonymní čičmundové bez zodpovědnosti.

Lidé, kteří se v tom vyznají, poukazují na to, že průkopníkem tohoto druhu streetphotography je Bruce Gilden z legendární agentury Magnum. Ukázka vytípnutá z videa o něm předvádí tu metodu – v jedné ruce drží foťák, druhou rukou s flešem odvádí přímou pozornost, používá fleš, aby osobu vypíchnul z pozadí:

Výsledek… Jako by tu nebohou paní kopnul do břicha.

Přitom jeho fotografie jsou geniální, Gilden fotí New York a pomáhá zachovat jeho atmosféru na … věčné? To jistě ne, ale na příští časy určitě.


Další ukázka:

Suzuki se snaží o jeho styl a mapuje ulice Tokia. Daří se mu to skvěle a proto taky Fujifilm svěřil tomuto mistrovi street fotografie novu X-100.

Načež vypukl pokřik, když lidi viděli, jak se takové fotky dělají.

Street photography, pro a proti

Odhlédněme od toho, že Gildenův styl následovaný Suzukim je extrémní. Street photography vznikla spolu s kinofilmovým fotografováním a vývojem chemického průmyslu, který umožnil zvýšit citlivost natolik, aby se dalo fotit krátkými časy a tedy pořizovat živou fotografii. Průkopníky byli ve třicátých létech André Kertész, Henri Cartier-Bresson a Brassai. V jejich době by sotva koho napadlo mít proti street pohotography principiální námitky. Vlídný vztah ke street photography pokračoval i v polovině století, nicméně atmosféra houstla od osmdesátých let výše a trend pokračuje dodnes: lidé podrážděně reagují na fotografy, jsou citliví až přecitlivělí na nedotknutelnost své osoby. Street photography je dnes tak trochu Popelka mezi žánry a debata kolem videa japonského fotografa Suzukiho je toho důkazem.

Zde je video Fujifilmu, kolem něhož se strhnul poprask, tedy, zde bylo video na YouTube, když jsem o případu psal.

Na tomhle videu poznáte rukopis Bruce Gildena… a já, kupříkladu, hodně pochopil námitky kritiků, jakkoli Gildena obdivuji. Podotýkám, že Suzuki takhle agresivní na videu nebyl, přinejmenším nepráskal lidem do obličeje bleskem.

Uvítám vaše názory, věc je diskutabilní. Mám velkou úctu ke street photography, nicméně zase chápu námitky a pocity kritiků.