Berte tenhle článek jako poznámku na okraj. Na serveru The New Camera jsem narazil na test snímače fotoaparátu Sony A6600 a v článku byl následující obrázek, tedy screenshot z testovací stránky nejvyšší autority v oboru technických testů, laboratoře DXO (stránka je zde).
Nechci tím nic dokazovat. Měřily se snímače při hodnocení aparátu přicházejí v úvahu i jiné faktory, dnes je to především rychlost ostření, přesnost ostření a odolnost vůči šumu při vysokých ISO. Nicméně zcela bez vypovídací hodnoty ta tabulka přece jen není.
Jak komu, ale mně připomněla zažitý poznatek, že současné fotoaparáty, a tím mám na mysli vyrobené od roku 2015 (když budu hodně přísný) jsou vynikající kvality a dají se s nimi pořídit skvělé fotografie. O technických limitech se dnes nemá cenu bavit, rozdíly jsou ve schopnostech techniku využít a hlavně pak v kreativitě. Kde jsou ty časy, kdy jsem přemlouval nováčky mé Dílny, když do ní přišli s kompaktem, aby zařízli prasátko a koupili si něco seriózního. Dnešní kompakty s jednopalcovým čipem tvrdě konkurují přinejmenším přístrojům MFT třídy a za slušných (natož pak za optimálních) světelných podmínek se vyrovnají obrazovým výkonem i APS-C a plnoformátu, co se týče kresby a dalších parametrů.
Je to jako s počítači. Kde jsou ty časy, kdy jsme měnili základní desku s procesorem (nakonec z toho vždycky byla kompletní přestavba) každých půl roku… Dneska? Má žena má 7 let starý počítač, já mám dva roky starý a když přijdu k Houdkovi do kanclu a sednu k jeho funglovce a otevřu Photoshop, v rychlosti nevidím rozdíl u Ljuby, u sebe ani u Michala.
A s foťáky je to podobné. Každá novinka je o něco lepší než předchůdce, ale to „o něco“ je skoro nepostřehnutelné.
Takže je to jedno, co si koupím? Není. O tom někdy příště, dejme tomu za tejden.
