Je to sport, je to výzva, je to radost. Chytá to čím dál víc lidí. Asistoval jsem mému synovci Honzovi při koupi historického Pentaxu Spotmaticu a sám se peru s bednou z roku 1949. Ono to praní je zábavné, a jsem tedy ve fázi, kdy člověka baví něco, protože to klade odpor. V analogové fotografii jsem strávil větší část života, ale byl to převážně kinofilm, maximálně 6 x 6 svitkový film, nikdy velkoformát.
Tentokrát jsem se vypravil do starého přístavu v Holešovicích, je to u Libeňského mostu v Sanderově ulici – objedete dům Lighthouse, podjedete most a zaparkujete u dřevěných baráků, sklady to jsou nebo co. A pod vámi je nábřeží toho přístavu, chodím tam moc rád. Je ta plno starých lodí, na suchu i ve vodičce. Tahle je na suchu, foceno tikitálem, Sony 7R M3.
Ta předchozí fotka stojí na barvě, černobílá musí stát buď na světlech a stínech. Ty jsou tady roztříštěné. Nebo se to dá postavit na hloubce ostrosti. A to byl problém, na který jsem narazil. Je to dědeček, ten Graflex, a závěrku spustí max 1/200, tečka. Takže jsem musel clonit na F11 a to je pak všechno ostré, limit je zrno materiálu, ať už dané výrobcem filmu nebo vývojkou. Objektiv má světelnost F4.7. Pak při 135 mm ohnisku dává docela příjemně malou hloubku ostrosti, ale co s tím teď? Bude to chtít ND filtr :-). Anebo… přejít na štěrbinovou závěrku. Ano, tento model Peacemaker je vybaven šlickou a ona kupodivu funguje! Jenom se musí fotit jinou spouští – bez pomoci drátěné spouště. Bude to předmět mých dalších pokusů.
On ten Rollei, vzal jsem si ho pro porovnání, na tom nebyl o nic líp, taky nemá dost krátký čas, aby se dalo málo clonit:
Dalo by se to udělat v analogu? Určitě ano, ale to, co jsem pak pytlíkoval doma na počítači, se musí udělat na place. V tomto případě by to potřebovalo oranžový, lépe pak červený filtr. Ne snad, že bych ho neměl. Ale v kritickou chvíli byl doma v šupleti. Totéž platí pro poslední ukázku. Dalo by se to dělat na place, ale muselo by se filtrovat.
Dobrodružství s analogem pokračuje, dám vědět, až zase něco bude.
