Pusťte grafický editor ze řetězu, to je zadání aktuálního únorového kola naší průběžné soutěže. Montáže a grafické fígle – obvykle se v soutěži vyskytují jen zřídka, teď je to hlavní cíl. Samozřejmě jako obvykle i tentokrát se liší způsob, jakým se autoři vyrovnají se zadáním. Ukázkou dokonalého zpracování – ovšem nikoli samoúčelná hříčka – to je obraz Jany Vážné. Tato autorka pravidelně přispívá a speciální techniky jsou její silná stránka. Tentokrát předvedla mistrovské dílo v barvě.
Miroslav Prouza se věnuje soustavně fotografické montáži. Jeho tvorba je vynalézavá a vtipná, jeho práce zveřejňuji i v Absurdáriu Neviditelného psa. Tato montáž budí spíš tíseň, než by rozesmála, však se jmenuje Strach. Taky je to ukázka ústrojného spojení techniky a jasně stanoveného záměru.
Někteří autoři jdou cestou klasických fotografických technik. Autorkou této ukázky je další pravidelná účastnice soutěže Jarmila Teglová. Její Unavení fotografové připomínají Sabatiérův efekt – ten vznikal dodatečným osvitem vyvolávaného negativu nebo i pozitivu. V tomto pojetí je to bílá vlasová kresba na černém pozadí, obrácením se dosáhne opaku. Zájemci si mohou vyzkoušet podobný trik v Zoneru, sekce Editor, roletové menu Efekty – Dynamické prahování.
Někteří autoři ale nepostupují podle zadání a nabízejí fotografie sice nějak zvláštní, ale efekt je získán jinými prostředky. To je příklad snímku Hazard! Od Miroslava Volníka. Chraňbůh, že bych proti němu něco měl, má vtip, nápad a je dobře udělaný, ale zvláštní fotografická technika v duchu zadání to přece jen není.
Naopak zcela vyhovuje zadání V růžovej mešite od Ady Gažovičové: zvláštní barevnost plus efekt multiexpozice vytváří zvláštní poetickou náladu sakrálního místa.
V záhlaví je ukázka dnes často užívané až zneužívané metody HDR – jde o tonální mapování, kdy je obraz rozdělen do zón a v každé je aplikována křivka zvyšující kontrast. Výsledkem je takto podivně barevný jakoby plastický obrázek. Jeho autorem je Roman Čekl.
