Napsal mi náš pravidelný čtenář. Čeká ho fotografický úkol, opravdu nikoli jednoduchý. Posuďte sami:
Pred časom som bol ako amatér fotografovať krstiny v kostole. Mal som k dispozícii fotoaparát Olympus E-PM1 a základný objektív 14-42 mm F3,5-5,6. Dopadlo to katastrofálne. Rodičia dieťaťa „zakázali“ na fotografovanie Sabinky používať fotoblesk. Preto som nastavil fotoaparát na prioritu uzávierky. Clonu som nastavil na F3,5, ohniskovú vzdialenosť na 14 mm a snažil som sa ju nezväčšovať, čas na 1/60. V kostole bolo celkom svetlo a vyzeralo, že všetko je v poriadku. NEBOLO. To som zistil až doma. Svetla tam až tak veľa nebolo, ako sa zdalo. ISO sa zvýšilo na 6400 až 12800. KATASTROFA. Urobil som zašumené fotografie použiteľné miesto kresieb do detského pamätníčka.
A je to tu opäť. Rodičia Sabinky majú mať v apríli druhé dieťa a potom samozrejme aj krstiny. Ja sa už pripravujem. Kostol bude ten istý, svetelné podmienky určite nie. Rozhodol som sa, že si od kamaráta požičiam Sony a6500 s objektívom Tamron 17-28 mm F/2.8 Di III RXD, alebo z požičovne Nikon D7200 s objektívom Sigma 18-35 mm F/1.8 DC HSM Art. Myslíte, že budem musieť fotografovať na plný formát?
Čerpám ze svých zkušeností a požádal jsem o konzultaci a o fotky Vlastu Rašku, fotografa, se kterým Digineff už dlouho spolupracuje.
Rodiče Sabinky mají pravdu a budou ji mít ii nadále, když si nebudou přát blesk při focení děťátka při křtu. Důvodů je pro to několik, oni se nejspíš drží toho lidského. Děťátku nedělají přímé záblesky dobře, o tom není pochyb. Druhý důvod je fotografický. Pokud nefotíme vysloveně expertně – mám na mysli blesk s odrazkou namířený vzhůru, blesk mimo tělo, více blesků, modifikátory atd., výsledek je vždycky problematický. Každopádně jde o blesk přídavný, nikoli vestavěný. Vlastimil k tomu dodává, že je dobře ho mít opatřený rozptylovacím nástavcem a ještě nějaký jiný, spárovaný. Ano, to je profi přístup, vyšší dívčí. Našemu čtenáři bych spíš radil – nesnažit se rodiče přesvědčit, že blesk fotkám a děťátku udělá dobře. Neudělá. Zapomeňme na blesk.
Při focení je třeba být zároveň drzý a ohleduplný. Abyste udělali záběr děťátka a vody, musíte být blízko. Prostě, musíte se tam vecpat. Ale zase tam nesmíte zaclánět půl hodiny. Takže – jít blízko, nebál bych se sériového focení (= prudce roste pravděpodobnost, že jedna fotka bude ostrá), když to fotoaparát umí, fotit to na tiché focení (elektronická závěrka). Vyfotit a ustoupit. Pak se zase něco bude dít, vlítnu tam, fotím krátce a zmizím. To je ta kombinace drzosti a ohleduplnosti.
Jak řečeno v titulku, klíčem je světlo. Když bude venku svítit sluníčko a vitrážemi bude proudit do kostela světlo, je vyhráno. Když bude pošmourno a interiér bude temný, jsou problémy.
Osvědčila se mi světla na stojanech. Jedno je dobré, dvě jsou lepší, se třemi je zpravidla víc starostí, než z nich plyne užitku, pokud nemáme vycvičeného asistenta. Dnes jsou k disposici malá LED světla, přichytí se na stojan, vytáhne se to vysoko, jak to jde a půlka starostí je z krku. Vlastimil Raška se zmiňuje i o halogenu umístěném v rohu kostela co nejvýše směrem k oltáři, namířený vzhůru. Ano – významně zvedne hladinu světla.
Platí tato zásada:
Od plnoformátu můžeme čekat uspokojivou kvalitu při 6400 ISO.
Od APS-C můžeme čekat uspokojivou kvalitu při 3200 ISO.
Od MFT můžeme čekat uspokojivou kvalitu při 1600 ISO.
Od kompaktu s palcovým čipem můžeme čekat uspokojivou kvalitu při 1200 ISO.
Samozřejmě záleží na tom, co pokládáme za uspokojivou kvalitu, někomu šum nevadí vůbec (mně), někdo při 800 ISO omdlévá a žádá čichací sole. Nicméně v každém případě platí zásada, že větší plocha čipu získá více světla a výsledek je méně ohrožený šumem.
Čímž se dostáváme k jádru věci. Správná expozice závisí na světelné hladině a správném nastavení času, clony a ISO. Když nám pan farář dovolí rozsvítit dvě lampy, při troše šikovnosti při nastavení se do vymezeného expozičního prostoru snadno vejdeme. Záleží taky na světelnosti objektivu – takže z navrhovaných možností byl asi sáhl po tom Nikonu s objektivem Sigma 18-35/1.8 Art, Počítejte se mnou. Když jsme nám vycházelo při cloně F3.5 ISO na 6400 nebo dokonce 12800, při F1,8, hodnota ISO nám vyjde na 1600 až 3200. Což ten Nikon bezproblémově zvládne. Bude třeba přesně ostřit, nastavte si jeden zaostřovací bod na střed, zaostřete a překomponujte obraz. Pak to vyjde dobře.
Pak je tu otázka expoziční doby. V uvedeném příkladu byla nastavena na 1/60. To by mělo stačit k slušně ostrému obrázku. Někdo by ale mohl udržet na 18 mm (při APS-C zobrazení je to cca 28 mm) třicetinu. A opět by ISO o polovičku kleslo.
Závěrečná rada Vlastimila Rašky:
No a fotograf by se měl také oprostit od takové velebné úcty a pokory kterou tohle sakrální prostředí navozuje. My starší to máme v krvi i po svých předcích. Jistá dávka drzosti fotografii jen prospěje, ale v mezích a třeba chodit při křtu mezi knězem a rodiči s dítětem a kmotry je vyloženě nevhodné. A také se může zakomponovat do záběru okno s prosvěcující vitráží- to vypadá velmi efektně. Když to podmínky dovolí, tak pomocník s mobilním světlem který ví kam, kdy a jak svítit,je naprosto nejvíc a fotografie jsou pak velmi kvalitní a fotografovi se zdvihne prestiž v širokém okolí.
Shrnutí
Svatby, křtiny a jiné slavnosti v kostele se odbývající jsou vždycky technicky náročné. Je třeba brát v úvahu světlo. Lze si vypomoci přisvícením (nejlépe plochá LED světla, i na baterky), je třeba volit co největší světelnost (čím menší číselná hodnota, tím větší světelnost), udržitelný čas a kompromisní ISO: tak vysoké, aby umožnilo rozumnou expozici a ještě nedocházelo k šumu. V prostoru se pohybujeme s vědomím úkolu, cílevědomě, bez zbytečného otálení a ohleduplně. Focení na sérii, nejlépe pak v tichém režimu (bezzrcadlovky) je na prospěch věci, zrovna tak jako focení na RAW.
To poslední platí ostatně vždycky.
Všechny zveřejněné fotky jsou od Vlastimila Rašky, jeho webová stránka je zde.