V sobotu jsme se s Ljubou a přáteli vrátili z Chile. Fotili jsme tam v poušti Acatama a pak v Patagonii, takže teď budu párkrát vyprávět o tamních fotografických dobrodružstvíčkách.
Národní park Torres del Paine je snad nejkrásnější kus světa, jaký jsem kdy viděl, a že jsem se opravdu dostal za hranice obce Mokropsy. Však ještě uvidíte. Tohle je záběr více méně jen tak od silnice. To je tam pořád, kam se postavíte, tam mužíte fotit, nikde žádné dráty a cementáry a lampy. Takže fotíme tohle:
Jenže jak tak koukám, ona je tam lama! Čumí na nás a pak se rozhodla se na nás podívat. Obrázek v záhlaví článku, to je tentýž se zvýrazněnou lamou, je to maličká tečička ve fotce. Takže jsem vyměnil objektiv – celek jsem bral osmadvacítkou, je to ovšem panorama ze tří fotek, trochu ořezané, a nasadil 70-300, samozřejmě nastavenou na tři sta. Tohle je první fotka, kterou jsem tím tříkilem pořídil.
Ona pak pořád šla k nám, až vešla do vody. Pěkně jí to cákalo od kopýtek, i to jsem se snažil zachytit.
V hlavě mi ale šrotovalo: jak to pojmout? Když ji budu držet třístovkou, budu si moct počítat fousy na bradě. Ale přijdu o krajinu. Mám rozsah 70-300 (ty zoomy nejsou zas tam marný vynález…). Když záběr rozšířím, budu mít krajinu, ale lama se zmenší. A pořád jsem fotil, jedno přikázání z mého desatera zní: dokud situace trvá, foť. Celkem jsem pořídil šestadvacet záběrů přicházející lamy. Co na tom? Vždycky je to tak, že i kdybyste jich pořídili sto, stejně jen jedna bude nejlepší.
Už tam na place jsem viděl, že ta pravá fotka bude ta, kde lama je ve vodě a je vidět krajina. Až pak na compu jsem vybral tuhle:
Kritérium výběru? Kromě technikálií jako je ostrost atd. jde i o poměr objektu a krajiny, o zarámování objektu do formátu (průsečík třetin = silné obrazové místo) a to, že zvíře jde dovnitř formátu , místo aby šlo ven.
Fotil jsem dál a tohle je poslední fotka z lamí série.
Shrnutí:
Dokud situace trvá, fotím. To je důležitá zásada. A nezapomínat na souvislost – lama sama o sobě je nezajímavá, je to prostě koza jako každá jiná, jenom jinak chlupatá a zajímavá je jen v souvislosti s krajinou. Ale nesmí v krajině zapadnout. Takže se musí najít kompromis.
