Stalo se to 8. července 1969, je to tedy padesát let, kdy policie zastavila na patnáct minut v londýnské Abbey Road dopravu, aby mohl Ian Macmillan nafotit Beatles na přechodu se zebra pruhy. Vypadalo to tam nikoli inspirativně.
První nápad načrtl Paul McCartney a Macmillan následně nápad dokreslil (vpravo nahoře). A jsme u jádra pudla. Prvotní u takové fotky, která má sloužit jako fotka na obálce gramofonové desky, je nápad a detailní promyšlení.
Z kresebné vizualizace pak vzejde volba techniky. Macmillan použil Hasselblad (připomenu: svitkový film 6 x 6 cm) a širokoúhlý objektiv 50 mm. Jak širokoúhlý objektiv to je? Nesnadná odpověď. Formát je čtvercový 6 x 6 cm. Sám Hasselblad
na svém webu uvádí, že 50 mm objektiv má horizontálně ekvivalent 32 mm kinofilmu a vertikálně 21 mm. Zkrátka, Macmillan to fotil širočinou. Zatímco si teprve připravoval fidlátka, Beatles se před studiem chystali a Linda McCartney je fotila.
Poté policista zastavil dopravu, Macmillan vylezl na štafle a pořídil nesmrtelně slavnou fotku.
Existuje šest fotek a ta slavná je ta pátá – jediná, na které Beatles shodně došlápli na zem. Zajímavý detail – Macmillan je honil tam a zpátky, takže Lennon jde na třech fotkách jako první a na třech poslední. Je třeba ocenit, že na tohle nebyli řevniví. A ještě jeden detail: Macmillan by jistě schytal výprask od Jana Karbusického, že nepořešil toho šíleně bílého volkswagena. On jim fakt strašně leze do hlavy. Ale zase… ta fotka vypadá ohromně autenticky, jako kdyby byla cvaknutá náhodou. Těší nás už padesát let!
To se ví, že spousta lidí se snaží fotku napodobit. Tahle to na Abbey Road vypadalo dnes:
No a když jsme loni fotili na ostrově Skye, Michal Houdek měl nápad a vyfotili jsme se „jakoby Beatles“, v pořadí Ondřej Neff, Michal Houdek. Jakub Valdivia, Roman Šudoma a Richard Horák. Teď ještě nazpívat desku a coverphoto máme hotové.
Na fotce v záhlaví si na beatlesáky hrají členové kapely U2.
