O Velikonocích jsme s Ljubou byli v Římě, po šesti letech opět v tomhle úžasném městě. Ljuba tam fotila hlavně památky, až bude hotova s výběrem vám je taky ukážu. Já fotil hlavně streetovky. Tohle je první fotka kterou jsem tam pořídil – a černobíle. Já si tedy myslím, že tomu streetu černobílá sluší.
Zkusil jsem z toho udělat výřez. No a vida, ono ne vždycky platí to heslo jděte blíž. Teď sice vidíme líp, jak se borec chlubí svým panděrem ne moc nadšené Římance, ale bez toho Říma kolem dokola mi to nepřijde tak římské.
Líbí se mi gesta a výrazy v obličeji. Samozřejmě je i tahle fotka původně barevná, já je pak převádím v Silver Efexu do černobílé (je to součást NIK kolekce).
Vyšlo mi to ale nějaké zašlé. Tak jsme to protáhl starým dobrým Zonerem Photo Studio verze 14, efekt Mapování tonality, a ono to pak dostane takovou zvláštní plastičnost. Musí se hlavně pracovat s funkcí gamma, to je fakticky ztmavení fotky. Uvádím obě varianty, abyste viděli rozdíl. Tenhle Tonal mapping je skvělá funkce všech Zonerů až podnes, velmi doporučuji vyzkoušení.
Fotil jsem to Sony A7R Mk III a převážně objektivem Zeiss Sony 28/2.0. Je to malý, lehký a podle mě velmi dobrý objektiv, ostří rychle, co víc si přát? Na streetovku je potřeba jít aspoň třísetinou, pětisetina je lepší. Tohle je už hodně vpodvečer a vyšlo mi 8 tisíc ISO! No a on to ten soňák utáhne. Podstatné je udržet kompozici a tady si vždycky opakuju to pravidlo tří, že totiž je dobré, když v záběru dominují maximálně tři osoby. Jakmile jich je víc, nastává zmateček.
Tady jsou borci čtyři, ale hlavní jsou zase ti tři. Chvilku to vypadalo, že mi dají přes hubu. Ale nedali.
Barva má na fotce smysl, když… by to bez barev nebylo ono. Ten výjev mi připadá mile absurdní, něco jako divadlo v nějakých bizarních kulisách.
Závěrem zařadím nejbizarnější fotku, kterou jsem tam o Velikonocích pořídil. Toho pána jsem pozoroval v Parku akvaduktů ze vzdálenosti možná půl kilometru – nesl si tu hnusnou židli ohromnou dálavu k bazénku, vidíte ho v pravém dolním rohu fotky. Tam ji čtvrt hodiny koupal – moc se umejt nenechala – a pak ji zase odnesl celou tu dálavu zpátky. Třeba to byl nějaký zapomenutý gladiátor.
Což mi připomnělo, že gladiátory mám i v mobilu. Gladiátoři, co jsou tak trochu… v hajzlu.
