Aktuality, Fotografujeme, Tvorba

Karel Bucháček aneb Vzpomínka na starý Žižkov

Poslal mi kamarád výběr fotek z díla už zesnulého amatérského fotografa Karla Bucháčka (1932-2008). Pracoval v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky a ve volném čase fotografoval. Nechal po sobě 70 tisíc negativů, tady je nepatrný výběr z toho, jak dokumentoval asanaci starého Žižkova – podotknu, že jde o klasicky proletářskou pražskou čtvrť, kdysi pokládanou za Žižkovskou republiku. Tam jsem vyrůstal a mám tedy k těm fotkám i osobní vztah. Dílo tohoto neobyčejného člověka nejlépe poznáte na facebookové stránce, věnované jeho fotografiím. Nemyslete si, v době, kdy tyhle fotky vznikly, se fotografové také věnovali UMENÍ s Velkým U, stejně jako dnes a před padesáti a před sto lety…

Ale nakonec nějak to UMENÍ oprší a zůstane to, v čem je fotografie nepřekonatelná – autenticita.

Pro vysvětlení mladé generaci, o co jde – tyhle fotky zřejmě pocházejí už z dosti pokročilého normalizačního období, z 80. let. Tady v Praze (a jinde jistě taky) padaly všechny omítky a chodníky bývaly kryté dřevěnou ochranou.

Zde komentáře netřeba, to se nezměnilo. Chvála bohu.


Ano, toto je už vyvrcholení normaizace. Všichni mají auto a sedí doma u televize.


No jo, co k tomu dodat. Skvělá streetovka, dneska by vás za to dali k soudu.


Můj koment: dneska je hodně keců kolem asanace Žižkova. Ale ty baráky byly na zbourání víc než zralé. Jeden hajzl na patře, leckde i společný kohoutek s vodou pro tři partaje. Nekecám, i u nás v baráku to jeden čas tak bylo. Takže ty staromilské kecy jsou podle mě jen staromilské kecy.

No a máme tu Sladkovského náměstí, tam jsem chodil od 3. třídy až do matury do školy. Takhle hnusné to tam bylo, tu bábu jsem neviděl, ale spoustu jiných ano.


Skvělé fotky, ale v té době neměly šanci prorazit. Ne že by nebyly fotografické časopisy a spolky atd., jenže tohle tenkrát nebylo UMENÍ.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: