Server Dpreview zveřejnil rozhovor svého redaktora Barney Brittona se třemi šéfy Tamronu, s pány Takaši Sawaoem, Kenži Nakagawou a Minoru Andoem. Tamron je přední výrobce fotografické optiky a letos oslaví čtyřicáté výročí vzniku své prestižní série SP objektivů, přičemž zkratka znamená superior performance neboli vrcholný výkon. K tomuto výročí připravil Tamron objektiv 35/1.4, což by měla být lahůdka pro majitele Canonů a Nikonů. K tomu podotknu, že existují výtečné objektivy s těmito základními parametry, takže Tamron jde do těžké konkurence.
Z rozhovoru ale vyplývají zajímavé postřehy, týkající se trendů, tedy směrů, kam vývoj půjde. Především z něho plyne skepse ohledně budoucnosti formátu APS-C. To je něco, co předvídám už hodně dlouho. Pánové od Tamronu poznamenávají, že prodeje těchto přístrojů trvale klesají, kdežto naopak stoupá zájem o plnoformátové přístroje s čipem o velikosti kinofilmového pole. Je to samozřejmě věc technologické a marketingová. Je pouze jediný důvod, proč by měl být plnoformátový přístroj drahý, totiž že čip v něm zabudovaný je výrobně náročnější a potřebuje výkonnější procesor. Vždyť za časů analogu byly všechny běžné amatérské přístroje takzvaně plnoformátové – kinofilm byl pokládán za cosi téměř podřadného, rozhodně ale lidového. Kdo tehdy chtěl kvalitu, fotil na svitkový film, nejčastěji 6 x 6 ( u nás legenda zvaná Flexaret), nebo odvozeniny 4,5 x 6 nebo 6 x 7. Lidové mjúčko od Olympusu bylo samozřejmě kinofilmové, tedy dnes bychom řekli plnoformátové, stálo s nadsázkou tři koruny padesát a vešlo se do kapsy. Výrobní cena čipů jistě bude klesat, zlepší se technologie a větší poptávka bude pro výrobce popud k vyšší produktivitě.
APS-C formát má tedy opodstatnění jen ekonomické. Optika APS-C přístrojů je obvykle stejně objemná a těžká jako optika plnoformátových přístrojů. To je voda na mlýn skeptikům, kteří dovozují, že bezzrcadlovky neznamenají oproti zrcadlovkám žádnou výhodu – a dovozují to srovnávacími fotkami, kdy je bezzrcadlovka někdy dokonce větší než zrcadlovka.
Že se tedy Tamron chce soustředit na plnoformátové objektivy je logické.
Z rozhovoru ale čouhají jako péro z gauče starosti.
Po dlouhá léta Tamron zásoboval svými objektivy komunitu Canonu a Nikonu. Teď ale má Canon svoji bezzrcadlovkovou řadu R a Nikon řadu Z a jeden jako druhý nehodlá zveřejnit parametry svých nových standardů. Inženýři Tamronu se tedy musí uchýlit ke zpětnému inženýrství a vybádat, jak to všechno vlastně funguje. Což není jednoduché s ohledem na novodobé systémy autofokusu, přičemž zrovna Canon R se chlubí opravdu bleskovým ostřením. Do Panasonicu se Tamron pouštět nemůže, protože loni vzniklo třístranné konsorcium kolem bajonetu L, tvořené Panasonicem, Leicou a Sigmou. Je tu tedy ještě Sony, donedávna monopolní výrobce plnoformátových bezzrcadlovek, pro něho už Tamron vyvinul dva objektivy a třetí se chystá.
Je to ale ještě jeden háček. Zrcadlovky se od bezzrcadlovek neliší jen hledáčkovým systémem – bezzrcadlovky mají podstatně kratší vzdálenost od bajonetu k čipu. Lze to samozřejmě řešit a dělá to běžně už Sigma, která své Art objektivy přizpůsobila pro Sony: je to ale v podstatě natvrdo vestavěná redukce. Čímž se ale trvale ztrácí jedna z velkých výhod bezzrcadlovky, totiž ta krátká sečná vzdálenost.
Takže to s příchodem plnoformátových bezzrcadlovek nemají třetí výrobci optiky jednoduché.
