Stopětatřicítka, to byl můj první teleobjektiv, byl to Meopta Mirar předělaný na Praktinu… To byl tenkrát teleobjektiv a 180 mm, to byl Opravdový teleobjektiv. Dnes je ohnisko 135 nějak stranou hlavního proudu zájmu. O to víc mě zaujal tenhle Zeiss pro bajonet E, tedy exkluzivně pro bezzrcadlovky Sony.



Řada Batis má dnes už čtyři členy, je zde 18/2.8, dvojková pětadvacítka Distagon, dále pak 85/1.8 a tato 135/2.8 má nejdelší ohnisko. Z řady je nejnovější, přišli s ním loni v dubnu. Obvykle uvádím v souvislosti s objektivy této úrovně, že jsou určeny především pro plnoformátové fotoaparáty. Batisy lze samozřejmě použít i na MSLC Sony s čipem APS-C, ale pak se nevyužije plně a je to tak trochu mrhání penězi – jsou totiž nákladné, tento 135/2.8 stojí 46600 Kč.

Jaký je a komu je určen Hned zkraje upozorněme, že jde o autofokusový objektiv. Má 14 členů v 11 skupinách, ostří od 87 cm a rozsah clony je od F2.8 do F22. Rozměry má 81 x 120 mm a váží 614 g. Je tedy na naše poměry lehký, tyto vysoce kvalitní objektivy dnes váží celé centy. Závit pro filtry má 67 mm. Design je charakteristický pro Batisy, je to jemně tvarovaný objekt, kdy se tělo objektivu ve vlídné křivce rozšiřuje a plynule přechází do sluneční clony. Komu je určen se asi dá snadno uhodnout. Je to monofokál od firmy s tradičně vysokou kvalitou obrazu s vysokou cenou. Tudíž je určen znalým a náročným, mudrovat o výšce ceny nemá smysl.

Jak se s ním fotí
Má jen jeden ovládací prvek, dosti široký prstenec krytý příjemně jemnou gumou – je to vítané, uvedu Zeiss Loxie, které mají prstence s jemným vroubkováním, což je esteticky úžasné, ale náchylné k odření. Tenhle utěsněný objektiv je vhodný do nepohody. Prstenec se ušpiní… tak se pak utře. Zeiss se chlubí LCD displejem s údajem o cloně a hloubce ostrosti. Technicky hezké, což je jediné, co o tom pozitivního dokážu říct. Zajímalo by mě, o co to objektiv zdražilo. V praxi je to k ničemu, na sluníčku je to špatně vidět a rád bych věděl, kdo bude na dlouhém objektivu používat stupnici hloubky ostrosti. Objektiv je stabilizovaný spolupracuje se stabilizací v těle přístroje, pokud je to přístroj novější generace.



Přepínání se odehrává v těle přístroje, když zapneme manuální ostření, funguje zvětšení obrazu při pohybu ostřicího kroužku, samozřejmě lez používat focus peaking (barevné zvýraznění hran zaostřeného objektu).
Čímž se dostáváme k ostření, jeden ze základních parametrů každého objektivu. Ostření je tu tiché a rychlé. Sony si hodně zakládá na eye focising, systém rozpozná oko a na něj zaostří. To tady funguje, ovšem záleží na tom, jaké oko si systém zvolí. Spoléhal bych se spíš na staré dobré jednobodové ostření. Fotil jsem přístrojem Sony 7R III, ten umí i sledování objektu, i to jsem s tímto objektivem vyzkoušel. Funguje to, ale raději se držím tradičních metod, protože to nefunguje vždy a za všech okolností.
Na webu jsem narazil na debaty, zdali je F2.8 dostatečná světelnost. Ono při 135 mm je rozostření pozadí při F2.8 dostatečné. Zde je to při F2.8, na proklik plná velikost.



Po zaclonění na F8.0, což je clona pro maximální ostrost, zůstává pozadí pořád neostré.



Velmi dobře se držel při průběžném ostření na pohybující se objekt. Zvlášť oceňuji, že ostrost držel i na krátkou vzdálenost, to je zcela výjimečné (a v praxi to málo kdy je třeba).



Kresba je vrcholná od plné světelnosti až po clonu F11, pak vadne – a je kupodivu, proč je tu i clona F22, tyhle aristokratické objektivy často končí na F16. Nejlepší je při F5.6, nicméně rozdíl oproti F8.0 je minimální. Každopádně při těchto clonách dosáhneme nejlepšího prokreslení motivu, aniž bychom ztratili separační efekt – odpíchnutí od rozostřeného pozadí.



Bokeh, tedy rozmazané pozadí mimo ostrost, je příjemně měkký a užijeme si zde světélek v podobě opravdu kulatých koleček.



O optických vadách nemá smysl hovořit. Vinětace (tmavší rohy) bývá zřetelná u krátkých ohnisek, zde je prakticky nezřetelná i při plné světelnosti.



Ani nějakou aberaci neuvidíme – zde je okraj listů na pozadí ostrého slunce.



Stabilizace je v objektivu i ve fotoaparátu. Zkoušel jsem ji natvrdo, tedy v natažených pažích, foceno před displej. 1/125 to udrželo 100%, také 1/60. Při 1/30 jsem měl 50% úspěšnost, opravdu neostré byly jen 2 fotky z 10. Při 1/15 jsem měl 3 z 10 ostré a dokonce i při 1/8 byly 2 fotografie z 10 použitelné. Nicméně v praxi je 1/60, maximálně 1/30 limit pro reálnou šanci na jakž takž ostrý snímek. I to je velmi dobré vysvědčení pro stabilizační systém, třebaže i tentokrát vyslovím své výhrady.

Shrnutí
Zeiss Batis 135/2.8 je prvotřídní objektiv v nejvyšší kvalitativní třídě. K plnoformátovým bezzrcadlovkám Sony skvěle pásne a svou kvalitou bude drze dotírat na Sony GM modely. Sudičky mu přidělily všechny myslitelné přednosti. Dlouhodobě si myslím, že bezzrcadlovkám pásnou hlavně krátká ohniska a že taková 135, nebo ať visím dvoustovka, je maximum, kdy je s mirrorlessem příjemné pracovat. Váhal bych mezi 85 a 135. Pokusím se získat v tomto smyslu srovnání a podám zprávu. Zůstaňte na příjmu Digineffu… Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Zeiss Batis 135/2.8?