Tamron SP 70-200mm f/2.8 Di VC USD G2 S novou generací úspěšného Tamronu jsem vás už seznámil praktickou ukázkou z Pražského půlmaratonu. Choval se velmi dobře a příznivý dojem jsem si zachoval i poté, co jsem ho poznal blíže. Však uvidíte sami. S novou generací úspěšného Tamronu jsem vás už seznámil praktickou ukázkou z Pražského půlmaratonu. Choval se velmi dobře a příznivý dojem jsem si zachoval i poté, co jsem ho poznal blíže. Nicméně, nejen maratonem živ jest člověk a je třeba vzít objektiv pořádně do ruky. A že v té ruce něco pořádného je!



Jaký je a komu je určen
Nepřeháním, když řeknu, že všichni přední výrobci fotografické optiky vyrábějí objektivy s rozsahem ohniska 70-200. Je to univerzálně použitelné dlouhoohniskový zoom, vhodný jak pro menší snímače APS-C, tak pro plnoformátové přístroje s čipem 24 – 36 mm velkým. Na APS-C jste na ekv. cca 112 – 320 mm a tím už obsáhnete opravdu hodně, tím spíš, že tento Tamron, na rozdíl od svého předchůdce, můžete ještě rozšířit o telekonvertor: tím se budu zabývat v samostatném článku.

Tyhle sedmdesát-dvoustovky se vyrábějí obvykle ve dvou kategoriích, s průběžnou clonou 2.8, to jsou ty náročnější a pak ještě se světelností 4.0. Ty jsou levnější a lehčí, nicméně Tamron se soustředil na světelnější variantu. V současnosti jsou v prodeji dvě varianty, starý model 70-200 VC se už jen doprodává. Tu starší jsem tu s velkým nadšením recenzoval v únoru 2013 a i tentokrát provedu kratičké porovnání. Liší se cenově, ten nový stojí 42 tisíc, starší je o 3 tisíce levnější. Konstrukčně jsou si velmi podobné, mají 23 členů v 17 skupinách, mají vnitřní ultrasonické ostření – při ostření se nic nepohybuje a lze i při zapnutém autofokusu ostření ručně korigovat. Změnila se ale konstrukce těch čoček, nyní je jedna XLD (extra nízký rozptyl) a 5 jich je LD (nízký rozptyl) s cílem snížit optické vady. Také rozměry jsou podobné, nový má v průměru 88 mm a dlouhý je 194, je tedy o 3 mm kratší, ale váhou 1500 g nabyl o tři deka. Průměr filtru je 77 mm, dodává se i se sluneční clonou a má prstenec k připevnění na stativ (rozumí se, že na stativu nebudeme půldruhakilovým objektivem zatěžovat nebohé tělo fotoaparátu). Ta průběžná clona je vždycky signál vysoké kvality – je to technicky velmi náročné řešení a ani zde se na kvalitě neslevovalo. Objektiv je pochopitelně kovový a je utěsněný proti prachu a vlhkosti – počítá se s nasazením v náročných podmínkách. Hodně se vylepšila stabilizace. Ta má tři režimy, 1. je pro univerzální použití. 2. pro panoramování (stabilizuje jen vertikální pohyby) a 3 stabilizuje jen v okamžiku expozice, takže efekt nevidíte v hledáčku: to šetří baterku, jinak ale platí zásada, že účinnou stabilizaci POZNÁTE pohledem do hledáčku… Dosti podstatně se změnila vzdálenost nejkratšího ostření – je to teď 95 cm. To je u objektivů s takto dlouhým ohniskem ne zcela běžné. Objektiv má režim ostření od 3 m do nekonečna anebo v plném rozsahu – když víme, že nepotřebujeme fotit blízké objekty, je dobře se přepnout na tu první variantu, zkracuje to dobu ostření. Tím ovšem už zasahujeme do kapitoly o praktickém provozu. Dodám ještě pro skutečné puntičkáře - i k tomuto objektivu lze použít TAP-IN konzoli k inovaci firmwaru.

Komu je tedy určen? Jistě se využije při sportovní fotografii, a jeho vysoká světelnost otevírá cestu i do halových sportů. Sport a zvířata, do jsou jeho domény. Je drahý, nicméně jeho značkové protějšky Canon a Nikon jsou podstatně dražší. V tomto ohledu je jeho poměr cena / výkon znamenitý. Je ovšem určen k vážné práci, na hraní si ho neužijete, na to je moc těžký…

Jak se s ním fotí
Je to pořádný macek. Půl druhého kila už cítíte v ruce. Vyrábí se jen v černém provedení a je to už na pohled důstojné zařízení. Blíže k tělu jsou na jeho levé straně přepínače: volba režimu stabilizace, vypínač stabilizace, přepínač automatického a ručního ostření a vymezovač ostření. Uprostřed objektivu je prstenec pro ostření, jako pomůcka (ne moc užitečná, ale milá) je okénko se stupnicí metrů. Z krajnosti do krajnosti je to cca 120 stupňů, ostření je zprostředkované elektricky, jde příjemně ztuha, ale volně. Totéž lze říci o zoomování – rozsah je nějakých 70 stupňů, nic nevázne, nic nedrhne. Když tím zatřesete, nic nechrastí. Při ostření je objektiv velmi tichý. Kresba je vynikající, naprosto není důvod k obavám před plnou světelnosti na nejdelší ohnisko – dosáhneme krásného vyčlenění z pozadí. Zde je ukázka ze středu při plné světelnosti a f=200mm:



Na kraji je prakticky stejná:



Ostrost má očekávatelný průběh v rozmezí clon, vrcholí kolem F8.0 a pak začne vadnout, F16 jakž takž jde, ale F22 asi nemá smysl dráždit. Zde jsou ukázky při ohniscích 70, 135 a 200. Nejdřív to kratší:



Ale ani ta clona F16 není nepoužitelná - navíc: jde o ne-doostřované obrázky.



Na nejdelším ohnisku je průběh ostrosti zase stejný:



Rychlost ostření je velmi dobrá. V běžných situacích nemáte pocit nějakého zpoždění. Při sledování pohybujícího se objektu občas klopýtne, ale pak se chytí. Kolega Jaroslav Kortus na svém webu Makofoto recenzuje tento objektiv v provedení pro Nikon. Shodně s ním konstatuji, že originál, v mém případě Canon, je znatelně rychlejší, ovšem Canon nové generace stojí 63 tisíc a Nikon dokonce 82 tisíc. Takže - řešení tu jsou, ale je nutno je zaplatit.

Stabilizace je na teleobjektivech velmi sledovaný prvek. Inzerovaných je 5 EV, to je takový spíš reklamní údaj a museli bychom se dohodnout, od čeho to budeme počítat. Já tu hlásám zásadu, že ostrost je slabé místo soudobé fototechniky a že ostrost si zajistíme stativem nebo krátkým časem, přičemž adekvátní čas je čtyřnásobek ekvivalentu. Tedy 200 mm… zaručeně (víceméně zaručeně) budeme mít ostrou fotku při 1/800 vteřiny. Při sérii 10 fotek jsem měl při 1/200 vteřiny a ohnisku 200 mm jen jednu fotku z deseti mírně hnutou – to je velmi slušný výsledek. Při 1/125 jsem měl zřetelně hnutější dvě fotky z deseti, kdežto na 1/60 vteřiny to už bylo hodně problematické.

Srovnával jsem tento nový model s jeho předchůdcem. Kresba je znatelně – byť nijak dramaticky lepší, on už ten předchůdce (opakuji, je pořád v prodeji) byl lepší, než můj tehdejší Canon 70-200/2.8, ovšem té první generace. Ten vývoj se holt projevuje. Já si ale myslím, že hlavní přednost toho nového je právě v tom, že lze použít konvertor – autority doporučují 1,4x, to pak máte a APS-C skoro půlmetr při cloně F4.0 (telekonvertor 1,4x srazí světelnost o jednu clonu.



Chromatická vada je nepozorovatelná, ostatně s ní nebyl problém ani v minulé verzi. Trochu mě překvapila vinětace při plné světelnosti a ohnisku 200 mm – při kratším ohnisku už tak patrná nebyla. Jaroslav Kortus ji objevil v jediném případě na odlesku na hladině vody.

Shrnutí:
Tamron SP 70-200mm f/2.8 Di VC USD G2 je telezoom toho nejčastěji používaného rozsahu. Je skvělý pro sport (ono totiž na většinu sportů nepotřebujeme bůhvíjak dlouhá ohniska), ale lze ho použít i pro živou fotografii, ale i pro portrétní snímky. Oproti předchozímu modelu má výhodu v možnosti použít telekonvertor, s ním pak na APS-C přístroji se dostaneme opravdu daleko. Dobře kreslí už při plném ohnisku, ovšem je třeba počítat s velmi malou hloubkou ostrosti. Cena 42 tisíc je v zhledem k výkonu atraktivní. Po registraci lze u Tamronu získat pětiletou záruku - uplatníte ji ale jen u autorizovaných prodejců. Jejich seznam v Česku i na Slovensku je na webové stránce www.tamron.cz.

Ukázky:

1 až 4 fotky Ljuby Krbové

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18
19 20


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Tamron 70-200/2.8 G2 (provedení pro Nikon)?