V únoru Huawei předvedl nástupce velmi úspěšného a zdařilého modelu P9 s duálním Leica fotoaparátem. Tuhle desítku otestoval DxO 87 body, tedy je v absolutní špice, nad ním je m.j. jen Samsung Galaxy S7 a těsně pod ním iPhone 7. Jako obvykle, zajímá mě jeho fotoaparát.

Jaký je
Jde o mobilní telefon provozovatelný v pásmech GSM / HSPA / LTE. Dodává se v provedení jedné nano Sim nebo duální nano SIM. Procesor má osmijádrový, oživuje ho OS Android v7.0 Nougat. Má 4GB RAM a vnitřní paměť buď 32 nebo 64 GB plus microSD až 265 GB – používá druhý slot pro SIM. Displej IPS-NEO LCD s 16 miliony barev má 5.1 palcovou úhlopříčku a rozlišení 1080 x 1920 pixelů. Batrka je vestavěná 3200 mAH. Rozměry jsou 145.3 x 69.3 x 7 mm, váha 145 g.
Je vybaven wi-fi s NFC (párování dotykem), Bluetooth, satelitní navigace A-GPS, GLONASS, BDS, GALILEO. Ovládání je tradiční. Ovládací prvky jsou vyvedeny do horní části pravého boku, je tu kolébka na ovládání hlasitosti zvuku a malý, jemně vroubkovaný vypínač. Po zapnutí se objeví virtuální ovládací tlačítka, odleva trojúhelníček, kolečko a čtvereček, trojúhelník znamená krok zpět, kolečko je návrat domů a čtvereček ukáže miniatury otevřených obrazovek.


Fotoaparát
Zadní fotoaparát je duální, osazený optikou Leica. Jde o objektivy s ohniskem 3.95 mm a ekv. 27 mm světelné F2.2. To je údaj vyčtený z EXIF pořízené fotografie – podotýkám, že P9 má v EXIF také ekv. 27 mm, avšak deklaruje fyzické ohnisko 4.5 mm, dodávám pro pořádek. Jeden modul je barevný, druhý monochromatický, tedy bez barevných filtrů a tudíž s vyšším energetickým ziskem. Barevný modul dostal stabilizaci, ostření je na krátkou vzdálenost podporováno laserovým měřením. Velikost fotodiod je 1,25 mikronů, velikost snímače výrobce neuvádí. Video má FHD 1080p . Přední fotoaparát má osmimegové rozlišení, clonu F1.9 a ohnisko 3.36(ekv. 22 mm.)
Přístup k fotoaparátu je velmi snadný. Zapneme mobil vypínačem a na úvodní obrazovce s datem a hodinami je v pravém dolním rohu ikonka fotoaparátu. Tu přesuneme vzhůru a jsme v prostředí foto. Přirozeně že i na domovské obrazovce je ikona fotoaparátu. Tahle cvrnkací metoda je pro přístroj typická.
Je tu ale ještě funkce Ultra snímek. Ta se musí zapnout v menu a poté je možné dvojím stiskem tlačítka pro ovládání hlasitosti směrem dolů fotit i při vypnutém foťáku. Prostě přístroj namíříte, uděláte cvakcvak a je tam fotka, pořízená sice naslepo, ale při troše štěstí zachytíte, co jste potřebovali.

V základní figuře je fotoaparát v režimu auto. Dole je spoušť, vlevo od ní miniatura nafoceného obsahu a vpravo ikonka kamery. Tahem odspodu nahoru se přepneme do PRO režimu, pojednám níže. Tahem zprava do středu si otevřeme nastavení, zleva doprava jsou režimy fotoaparátu a důležitý je tah shora dolů – stáhneme notifikace a mezi nimi nahoře je i stav připojení USB. Zde aktivujeme spojení s PC. To je nestandardní, obvykle fotomobil po připojení k PC zobrazí žádost o povolení komunikace bez žadonění. Druhá obrazovka notifikací jsou zástupci (wi-fi, v letadle atd., nabídka je editovatelná a lze tam natáhnout ikonku pro screenshot, tedy uložit obrazovku.

Ovládání a menu
Základní režim přístroje je AUTO. V něm se v podstatě nic nenastavuje, nicméně nahoře máme lištu i důležitými ikonkami. Úplně vlevo je ovládání blesku, to je jasné a bezproblémové. Ale ty dvě další, to jsou speciality tohoto přístroje. Ikonka „clona“ vede k simulaci clonění. Je to fakticky jen softwarová operace, s fyzickou clonou to nemá nic společného a ani mít nemůže (nemajouce clony mobily cloniti nemohou :-) ), tím spíš, že tato funkce nabízí rozsah F0,95 až F11. Ale napodobí se tím rozsah hloubky ostrosti. Ona měla něco podobného už P9, ale zde v desítce je to mnohem dokonalejší.


Podobný efekt dostaneme od následující ikonky Portrét. Po jeho aktivaci si můžeme otevřít stupnici, od 0 do 10 a tam nastavíme míru rozmazání pozadí.


Jde opět o softwarovou úpravu, tedy fakticky o vymaskování obličeje a rozmazání pozadí, nicméně všechna čest, pé desítka to umí zatím nejlépe, s čím jsem se potkal. Úplně bezchybné to není, ono to pokaždé fotí jinak a laboruje to i s expozicí, nicméně ve většině případů je výsledek pozoruhodně dobrý. Jedna z nepříjemných vlastností mobiláckého focení je tím do značné míry omezena.

Následuje ikonka „filmové okénko“, pod ní se skrývá možnost přidat nebo zjemnit sytost. Tři kolečka v sobě jsou ikona pro nabídku osmi variant barevnosti, prostřední, devátá, je originál. Poslední ikonka přepíná na selfie, kde je zajímavá funkce zkrášlování.

V automatickém režimu lze ztmavovat a zesvětlovat – klepeme na displej a pak pohybem nahoru a dolů měníme tmavost obrazu.

K digitálnímu zoomování je třeba dvou prstů, jimi obraz jakoby zvětšujeme a zpátky zmenšujeme. Samospoušť tu nechybí, přestože není tak na ráně, jak bývá zvykem. Je třeba ji najít v roletě vytažené zprava. Tam se nastavuje rozlišení, záznam GPS údajů, vodoznak Leica, ovládání zvukem, expozice poklepem, zvukem nebo úsměvem a zde je taky samospoušť, říkají jí zde časovač. Další možnosti skrývá roleta zleva. Tam přepneme na video, zapneme HDR,černobílé fotky, panorama, noční záběr, dlouhé časy – malování světlem, časosběr, zpomalený film a vodoznak – to je v podstatě možnost zápisu do fotky spolu s údajem o čase a datu, ale lze tam nakopírovat i všelijaká razítka. Z internetu se pak dají stáhnout další vodoznaky. Je toho tedy i v automatickém režimu víc než dost, ani zvukové poznámky nechybějí – a v klasické fotografii se na ně zapomnělo.

Po přepnutí na PRO režim z ikonek nahoře zůstane blesk a nastavení sytosti barev, samozřejmě i přepínání přední a zadní kamery. O to bohatší je spodek. Odleva tam jsou ikony pro režim měření (defaultně měření s důrazem na střed), lze nastavit i bodové měření, následuje ISO, nastavení expoziční doby, korekce expozice, ostření jednorázové, průběžné a manuální a nastavení bílé včetně ručního nastavené v rozpětí 2800 až 7000 Kelvin. Roleta zprava zůstává v podstatě stejná až na příjemnou změnu – je tam možno zapnout RAW. Roleta zleva se vůči automatickému režimu nemění. Zvládnutí ISO je jedna z velkých předností tohoto přístroje. Maximum má na 3200 a nutno hned dodat, že je to použitelná hodnota. Samozřejmě, že při této citlivosti je patrný šum, nicméně obraz drží pohromadě, a pro účely, pro jaké mobily používáme, tedy především pro elektronickou prezentaci na jiných mobilech anebo na sociálních sítích, je kvalita víc než dostatečná. ISO můžeme nechat v automatickém režimu. Přístroj se snaží držet poměr času a ISO v rozumných kompromisních rozměrech. Snaží se tedy nepřehánět ISO a přehnaně neprodlužovat čas. V běžně špatných podmínkách se drží kolem padesátiny až pětadvacetiny. Nechce se mu jít pod šestnáctinu vteřiny. Co ovšem zaslouží velmi hlasitou pochvalu je skutečnost, že lze nastavit automatické ISO a natvrdo stanovit expoziční dobu. To je skvělé pro živou fotografii. Důležité je, že si přístroj nastavené hodnoty pamatuje i přes vypnutý stav.


Obrazová kvalita
Už na předchozím modelu jsem oceňoval výbornou kresbu, dynamický rozsah i výkon při vysokém ISO. To se nezměnilo k horšímu, podotknu ovšem, že obraz v JPEG je hodně procesovaný, silně doostřovaný. Rozepíšu se tedy spíš o novinkách, respektive vylepšených vlastnostech.
Už jsem se zmínil o funkcích Clona a Portrét. V podstatě jdou ty dvě funkce proti sobě – Clona uměle rozostřřuje popředí, kdežto Portrét se zaměřuje na pozadí. Takto funguje Clona:


Pro praxi ale je potřebnější funkce Portrét – funguje i na přední kameře, tedy při selfíčkách. Zde je uměle rozostřené pozadí:



Zde jsem to vypnul.



Jistěže bude vždycky rozdíl mezi skutečným záběrem s malou hloubkou ostrosti – už proto, že ta neostrost nemá žádnou prostorovou hloubku, nicméně pomůcka je to určitě užitečná.

Další výborná pomůcka je stabilizace barevného modulu duálního fotoaparátu. Rozumného limitu jsem dosáhl při 0,4 sec z ruky, to je obdivuhodný výsledek. Omylem jsem dosáhl (ani nevím jak) dvanáctivteřinové expozice – a přístroj dělal hrdinské kousky, aby udržel záběr v ostrosti! Na obrázku Luděk Bouška na prezentaci v Megapixelu...při 12 sec expozici:



To ale uvádím jako žert. Limit je zřejmě 1/16 sec, pak přístroj začne navyšovat ISO. Plyne z toho, že se s tím dá fotit prakticky kdekoli je vidět.

Už posledně jsem tu velebil výkon v RAW. Opravdu má smysl tímhle fotoaparátem do RAW fotit. Tím se do značné míry vyhneme  přehnanému doostřování, které se zřejmě provádí s tím vědomím, že většina mobilem pořízených fotek nikdy nebude spatřena jnak, než na malých obrazovkách. Tato ukázka prezentuje dvojici, vpravo JPEG, vlevo JPEG vyvolaný z RAW, jde o výřez z rohu obrazu, tedy zároveň je to ukázka kresby v rohu.



Je třeba vzít v úvahu, že výsledný obrázek je složitý výpočet na bázi dat ze dvou fotoaparátů. Černobílý obrázek se získá jen z jednoho modulu – a je obrazově horší, než když je to z obou aparátků. Také nelze uložit černobílý RAW, i tento formát vyžaduje spolupráci obou modulů. On ten monochrome je hezký sen, nicméně si myslím, že schůdnější cesta je přes plnohodnotná data v RAW a posléze solidní převod do černobílého obrazu.

Shrnutí
Huawei P10 je důstojný pokračovatel vysokého standardu modelu P9. Vede si výborně v obrazové kvalitě, jedinou výtku bych měl k určitému zpoždění spouště. To mi vadilo už posledně, trochu do kazí pocit bezprostřednosti při street fotografii. Výborná je funkce Portrét a hodně účinná je i stabilizace obrazu. Pro náročnější obrázky je třeba doporučit práci v RAW (je to univerzální DNG).

Ukázky:
11 živé barvy , 12 tlumené barvy, 17 - 17 - 19 ISO 1000 / 1600 / 3200