Stupnice hloubky ostrosti Minulý týden jsem tu popisoval malý trik umožňující v jednom snímku pořídit efekt malé clony a velké clony. Na článek reagoval pan J.K. připomínkou prstence clony a stupnice hloubky ostrosti. Pojďme se na věc podívat. Minulý týden jsem tu popisoval malý trik umožňující v jednom snímku pořídit efekt malé clony a velké clony. Na článek reagoval pan J.K. připomínkou prstence clony a stupnice hloubky ostrosti.Pan J.K. píše:

Pokud má objektiv prstenec hloubky ostrosti, pak si nastavím clonu pro metrový rozsah ostrosti podle potřeby a celá problematika je u konce. Pokud budu výslednou fotografii různě zvětšovat, pak udělám ten samý snímek při různých clonách a hotovo.
Já stále nemohu pochopit, proč výrobci současných objektivů nedělají ten jednoduchý prstenec, vždyť to musí být nákladově minimální, hodnoty rozsahů na prstenci jsou jednoznačně jen výsledek výpočtu, žádné extra komplikace tam přece nejsou. A jestli jsou lidé, co nepochopí hloubku ostrosti na prstenci, tak jim vadit nemůže, mohou přece nerušeně cvakat dál tak, jak cvakali dosud…
Tolik tedy pan J.K.

Nejdříve k pojmům
Prstenec býval standardní ovládací prvek v době, kdy clony byly čistě mechanické. Takto je řešen slavný ruský Helios 58/2.0, můj kus je doslova vykopávka, vykopal jsem ho nasazený na Zenitu , byl v krabici uložený v kompostu:



Malé cifry označují clony a to nad tím je stupnice hloubky ostrosti. Čárka s červeným puntíkem odkazuje jak na clonu, tak na metry (žluté cifry). Na této situaci je zacloněno na F16 a stupnice hloubky ostrosti nás ubezpečuje, že hloubka zasáhne pásmo od cca 2.2 metru do nekonečna.



Dnes je clonový prstenec spíše výjimka, třebaže ho najdeme i na velmi moderních objektivech, na ukázce je Sony 24/.4 GM:



Clona se dnes ovládá elektromagneticky, i tento objektiv lze přepnout na A (podobně je to řešené i na ostatních objektivech s clonovým kroužkem) a pak funguje naprosto stejně, jako fungují objektivy bez clonového kroužku. Stupnice hloubky ostrosti zde není, což ostatně je dané i konstrukcí ostření - to je dnes elektrické a i v režimu ručního ostření se ostří elektricky.

 

Pojďme do praxe
Stupnici hloubky ostrosti, mechanický clonový prstenec a ruční ostření má i ultraširoký Voigtlander 15/4.5. Tady je nastaven podobně jako výše uvedený Helios, stupnice kryje pásmo od nekonečna (vpravo a vlevo, tj. nejbližší pásmo, je někde cca 28 cm. Čteme tedy, že hloubka ostrosti obsahuje pásmo od 28 cm do nekonečna. To pásmo je širší než na Heliosu, protože ohnisko je kratší (15 mm oproti 58 mm).


V tom je ale ten háček.
Stále ještě přežívá omylná představa, že od do je to ostré (zde od 28 mm do nekonečna) a pak je to neostré. Takhle to nefunguje.
Každý objektiv zobrazuje bod jako kroužek. Čím lepší objektiv, tím je ten kroužek menší, tedy blízký bodu, ale vždy má nenulové rozměry. Optimální kresba je ve středu obrazu v místech, na něž je zaostřeno. To místo leží na rovině zaostření. Vše co je blíž od roviny zaostření a dál od roviny zaostření je méně ostré = ten kroužek se zvětšuje. Všimněte si, že od roviny zaostření dál je to pásmo větší než od roviny zaostření blíž, tedy k nám. Nicméně vždy klesá ostrost, takže to pásmo hloubky ostrosti je pásmo, ve které se nám zobrazené objekty jeví přiměřeně ostré.

 

Jde tedy do jisté míry o subjektivní záležitost (aniž bychom vypadávali z matematiky – ten kroužek, říká se mu rozptylový kroužek – se dá vypočítat, jsou na to vzorce a postupy) a navíc: postupem doby nám rostou nároky na ostrost. To co jsme považovali za ostré před deseti, dvaceti lety je dneska taxováno jako neostré. Proto je velmi ošidné spoléhat na stupnici hloubky ostrosti a to je myslím důvod, proč se vyskytuje zřídka kdy.
Ten Voigtlanderův Heliar ji má. Ovšem při ohnisku 15 mm jsou rozdíly minimální. Na první pohled je neuvidíte, toto je F4.5:



Následuje F8.0:



Nakonec F22, to je clona, která se nedoporučuje, tam už funguje ohyb světla přes hrany clony a to vede neostrosti:



Nicméně podívejme se na nekonečno, nejdřív F4.5, 100% výřez z celku:



Výřez z obrázku při F22 je znatelně ostřejší:



Rozdíly ovšem vyniknou při delším ohnisku, toto je Loxia 50/2.0 při plné světelnosti:



Stejný záběr při F22:



Srovnání to ještě zvýrazní, zároveň ale vidíte, že zaostřená partie (kámen, krmítko) je při F22 jaksi mdlá, méně ostrá – důsledek oné difrakce, ohybu vln.



Shrnutí
Náš čtenář J.K. má samozřejmě pravdu, že uvážlivý fotograf pracuje s clonou s ohledem na zamýšlený výsledek. Nicméně s ohledem na rostoucí nároky na ostrost dnes už nelze spoléhat na t.z. hyperfokální vzdálenost, že tedy zaostříme na tu vzdálenost, která se nám ukáže na stupnici hloubky ostrosti na clonovém kroužku. Myslím si, že budoucnost je v focus bracketing, tedy v postupném ostření na různou vzdálenost a následné složení výsledného obrazu. Bez problému to také není, nicméně kdyby nebylo problémů, tak by nás asi focení tolik nebavilo.