Novinka letošního léta, plnformátová zrcadlovka určená seriózní práci, dnes s ní odjíždím na fotoexpedici do Skotska, včera jsem si ji v Canonu vyzvedl a hned zčerstva jsem pořídil pár obrázků v holešovickém přístavu. Použil jsem objektiv 16-35/2.8 III, uvedenou před rokem, ještě jsem ji nerecenzoval. Připomenu, že je to jednooká zrcadlovka v hořčíkovém těle, vybavená plnoformátovým snímačem CMOS s 26 miliony zobrazovacích bodů. Procesor je Digic 7, rozsah ISO je 100 až 40000, rozšiřitelných na 50-102400. Výstup je v JPEG nebo v 14bitovém RAW. Zaostřovacích bodů je 45, hledáček je hranolový s 98% pokrytím obrazu. Systém je shodný s modelem 80D, tudíž je třeba počítat s relativně malým pokrytím obrazu – jen v centrální oblasti. Nápadnou změnou oproti prvnímu modelu je třípalcový dotykový přetáčecí displej. Čip je hybridní, tudíž v režimu Live View jsou v činnosti diody pro analýzu fázového posunu na čipu, AF pak pokrývá 80% obrazu. O měření expozice se stará RGB+IR senzor s 7560 body. Rozsah závěrky je od 30 sec do 1/4000, synchro čas 1/180 sec a frekvence sériového focení je 6,5 fps. Video je MPEG-4 nebo MOV až 1920/60 fps. Zápis je na SD karty včetně vysokorychlostní UHS-I, slot je jenom jeden.



Na první pohled hodně připomíná model 5D Mk III – chybí joystick na posouvání ostřicího bodu, což je mrzuté, zato výklopný displej je velká radost. Ve výchozím továrním nastavení – zatím jsem neměl čas se v tom vrtat – je ostření v režimu sledování objektu a velmi dobře funguje. Ovládání je klasické canonské, kdo je na něj zvyklý, tomu přístroj okamžitě padne do ruky a nemusí nic řešit. Zvuk mechanismů při spuštění je jiný než 5D, ale pořád je to ušlechtilý zvuk, tělo je kovové, však je to slyšet.

Zaměřil jsem se na dynamický rozsah, tedy podání stínů a světel. Přece jen čip má větší rozlišení než klasické 5D a tudíž menší fotodiody. Nicméně si myslím, že rozsah je zcela v pořádku, fotka je převedená z RAW.



Kresba objektivu je také velmi dobrá, jak při ohnisku 16mm



.. tak na svém delším konci, na 35 mm.



Čarování s malou hloubkou ostrosti se lépe dělá na delším konci – zde je to na cloně F2.8 a 35 mm, separační efekt je velmi příjemný.



Při 16 mm se už musíme přiblížit natolik, že při plné světelnosti zaostříme jen na malou část motivu.



Musíme tedy přiclonit, zde na F8.0, ovšem tím se efekt příjemně rozpitého pozadí ztrácí.



V holešovickém přístavu vždycky najdeme spoustu bizarních zátiší – lze tu vyzkoušet kresbu objektivu.



Exkurzi uzavřu jako obvykle osmou fotkou. Mám rád černobílé fotky a industriálku, myslím, černobílé provedení docela sluší. Příští fotky z nového Canonu už budou ze Skotska, po dvacátém srpnu.