Titulek zaslouží vysvětlení. Ztracená Evropa, to je překlad názvu fotografické publikace, která vyšla v angličtině a tudíž se jmenuje Lost Europe. A těch 400 ASA je zase název fotografické skupiny, ve které se sdružili Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec a Martin Wágner. Tady je máte na fotce, zleva je to Wagner, Mihaliček, Cudlín, Němec, Dobrovský, Jungrová a Kratochvíl.
Jsme skupinou přátel hrdých na svou profesi, na letité archivy plné snímků z celého světa a na nenahraditelné zkušenosti, které jsme při naší práci získali. Ačkoli si každý z členů zakládá na svobodném projevu a na osobní vizi či rukopisu výpovědi, umíme myslet společně. Cítíme výjimečnost okamžiků našeho životního času a také vlastní potřebu zachovat o tom autentické svědectví. Naše individuality spojuje zájem o klasické hodnoty fotografie bez ohledu na žánry, ale společně se zabýváme převážně fotografií dokumentární. Nevymezujeme se proti jiným přístupům k tvorbě, jsme ale spíše konzervativní, nežli sledující módní trendy. Ve snaze zúročit dědictví českého dokumentu a jeho obrazovost, která z něj od počátku dělá světový fenomén, bychom rádi pokračovali a rozvíjeli jeho tradici.
Mně osobně je tento přístup velmi blízký a potěšilo mě, když se na mě Jan Dobrovský obrátil, jestli bych jejich knihu nějak stručně neokomentoval. Rád jsem to udělal a z textu vyjímám:
Ten pojem konzervativní v souvislosti s fotografií mě vede k úvahám. Co ten pojem doopravdy znamená, jak ho rozkrýt? Přikláním se k názoru, že zde nejde o uchování nějakých starých postupů. Podstata je v trvalosti hodnoty výpovědi. Dokumentární neznamená mechanický otisk. Na obrazech v této knize nic mechanického není. Je to záznam civilizačního šoku ze setkání s realitou „ztracené Evropy“, šoku pozitivního v tom smyslu, že je prodchnut sympatií, porozuměním a sounáležitostí. Ano, módního tu nic nenajdeme. O trvalosti hodnoty tohoto díla nemám pochybnosti.
V podstatě nemám víc co ke knize říct. Je to výsledek dlouholetých opakovaných cest po Ukrajině. Zachycuje spíše ukrajinský venkov, z našeho hlediska velmi syrový: já takový venkov pamatuju ze svého dětství, český venkov je dnes opravdu hodně jiný. Pro sebe jsem si obsah této rozsáhlé publikace charakterizoval, že je zde „to, čemu se tři Češi podivili při cestách po Ukrajině“. Minulý týden se kniha křtila, tady na fotce je Wagner, Cudlín a Zuzana Lednická – Najbrtová, která obrázky vybrala, uspořádala, a jak její práci charakterizoval Dobrovský, udělala z fotek příběh. Tak to má být: soubor fotek, ať je to kniha nebo výstava, byl měl přinejmenším spolupořádat někdo zvenčí, kdo nemá k jednotlivým fotkám osobní vztah. Vždycky lituju autora i knihu – když si knihu autor dá dohromady sám.
29
Aby to bylo stylové, fotky jsem upravoval v Silver Efexu a obdařil jsme je filtrem Agfa 400 ASA. Mimochodem, na vysvětlenou, po dlouhou dobu byla 400 ASA nejčastěji používaná citlivost při reportážní fotografii, legendární Kodak Tri X měl, ano, 400 ASA neboli 27 DIN.
Abyste měli představu o obsahu knihy, vybral jsem pár fotek. Tahle je od Karla Cudlína:
Na návštěvě byl Jan Dobrovský:
Karel Cudlín:
Jan Dobrovský:
Na závěr opět Martin Wagner, jeho je i fotka v záhlaví článku.
Více se o knize dozvíte na uvedeném webu <a
u zde. Dodám ještě, že textem doprovodila knihu Petra Procházková, text v češtině je ke knize přiložen jako separát.
