Nezařazené

Zpracováváme RAW v Zoneru PS12 – vyvoláváme (4)

Miniseriál o RAWu:
RAW v Zoneru (1)
Nastavení bílé (2)
Doostření, křivky (3)

Poslední fáze úpravy obrazu z RAW formátu je vyvolávání. Název je to trochu paradoxní, jak záhy uvidíme. On ten název samozřejmě navazuje na fotografickou praxi analogové fotografie. Tehdy jsme exponovali, to trvalo zlomek vteřiny, a pak záleželo na vyvolávání – na volbě vývojky, její teplotě, koncentraci, délce vyvolávání, rychlosti pohybu spirály a účinnosti modliteb polohlasně vyslovovaných.

V procesu “vyvolávání” RAW je to zcela jinak.
To nejdůležitější se odehraje při nastavování parametrů, tedy při všech těch úkonech, které jsme si tu ozřejmili v předchozích dílech miniseriálu. Právě to je třeba si uvědomit při této práci: celá ta “editace rawu” není nic jiného, než sestavování sady parametrů, které se budou aplikovat při finálním zpracování RAWu, tedy při předvedení dat v něm zapsaných do obrazového formátu. To důležité, to je právě to, co jsme popsali v předchozích dílech. Nicméně i ta závěrečná fáze je důležitá.

Především, my můžeme tu pracně získanou sadu parametrů zapsat. Připomenu, jak vypadá pracovní plocha:

V pravé části plochy máme pracovní nástroje a jejich nastavení se ukládá automaticky, bez našeho přičinění, v samostatném souboru se shodným názvem, avšak s koncovkou xmp, ten se uloží do stejné složky jako fotka, kterou zpracováváme. Tenhle xmp soubor je jakési siamské dvojče rawového souboru. Kdykoli později bychom v Zoneru náš rawový soubor otevřeli, Zoner se zároveň podívá do xmp soubor a načte si to, k čemu jsme posledně dospěli. Pokud xmp soubor smažeme, ztratíme jen ty parametry, fotka se otevře ve výchozím nastavení a Zoner si přečte jen to co je v jejím EXIF souboru.

Jenže, my jsme pořídili dejme tomu dvacet fotek za shodných okolností – takže úprava by měla být stejná. K tomu účelu je velmi užitečná možnost uložit si úpravy, tedy ony parametry, na libovolné pozdější použití. K tomu slouží nástroj nastavení – poklepnutím na ikonku “disketa” si uložíme parametry a poklepnutím na šipku v okénku nastavení si můžeme použité varianty aplikovat.

Co je fronta
Práce s rawem je poměrně zdlouhavá, takže je výhodné si fotky připravit, upravit – a přichystat k vyvolání. To se zde dělá zkratkou Ctrl+I anebo dole pod pruhem nástrojů je tlačítko do fronty. Nahoře nad náhledem je okénko obrázků ve frontě a vedle něho jsou “jakoby ve frontě” modré čtverečky a šipka. Tam nám to ukáže, co jiného, kolik je obrázků ve frontě a klepnutím na čtverečky dáme příkaz, aby program konvertoval rawy ve frontě do obrazového formátu.

Vyvolat
Samotná funkce vyvolat má také zkratku, je to Ctrl+W anebo tlačítko vyvolat dole vpravo. Tím ovšem vyvoláme jen jeden snímek. Obvykle je výhodnější si dát obrázky do fronty, pak ji celou spustit a mezi tím si jít vařit kafe.

Do Editoru
Poslední možnost je snímek vyvolat a poslat ho do editoru, tedy k dalšímu zpracování. Jakému? Připomenu, že v tomto konvertoru se všechny příkazy aplikují celoplošně, kdežto pokročilé editory umožňují místní úpravy – ve výběru nebo pomocí nástrojů, jako je zde klonovací razítko, žehlička, efektový štětec a podobně. Převod rovnou do editoru je nesmírně pohodlný závěr práce na RAW snímku.

Závěrem
Je třeba znovu a znovu připomínat, že “úprava” RAW snímku ve skutečnosti není žádná úprava, že je to jen jakési sepsání receptu na konverzi. Původnímu snímku se nic nestane, jde tedy o nedestruktivní proces. Což je jedna z mnoha velkých výhod tohoto způsobu záznamu. Ovšem tou největší výhodou je výsledná kvalita – počítač se svou výpočetní kapacitou a dostatkem času na zpracování si může dovolit složitější algoritmy pro demozaikovací proces, takže z RAW snímku získáme optimální výsledky. Zde ale připomenu, že “optimální” je taky relativní pojem. Nečekejme zázraky, případné nedostatky optiky anebo kiksy při focení nezachrání ani ten nejdokonalejší konvertor.

Fígl na závěr miniseriálu
Zoner umí velmi dobře zpracovávat snímky z Canonu, snímky z jiných fotoaparátů je třeba prognat tzv. DNG konvertorem. Ten získáme z webové stránky Adobe, výrobce Photoshopu. Ten jen uložíme někde na disku a cestu k němu zapíšeme v konfiguraci Zoneru (Možnosti -> Formát Raw), jak vidno zde:

Když se na tabulku pořádně podíváte, všimnete si zatrržené položky povolit zpracování všech bitmapových souborů v RAW konvertoru. Ve výchozím nastavení Zoneru tato položka zatržená není, musíte si ji zatrhnout sami – pokud chcete využívat výhody “all in one”, tedy hromady celoplošných editačních nástrojů v jedné kupě.

Miniseriál o RAWu:
RAW v Zoneru (1)
Nastavení bílé (2)
Doostření, křivky (3)

Poslední fáze úpravy obrazu z RAW formátu je vyvolávání. Název je to trochu paradoxní, jak záhy uvidíme. On ten název samozřejmě navazuje na fotografickou praxi analogové fotografie. Tehdy jsme exponovali, to trvalo zlomek vteřiny, a pak záleželo na vyvolávání – na volbě vývojky, její teplotě, koncentraci, délce vyvolávání, rychlosti pohybu spirály a účinnosti modliteb polohlasně vyslovovaných.

V procesu “vyvolávání” RAW je to zcela jinak.
To nejdůležitější se odehraje při nastavování parametrů, tedy při všech těch úkonech, které jsme si tu ozřejmili v předchozích dílech miniseriálu. Právě to je třeba si uvědomit při této práci: celá ta “editace rawu” není nic jiného, než sestavování sady parametrů, které se budou aplikovat při finálním zpracování RAWu, tedy při předvedení dat v něm zapsaných do obrazového formátu. To důležité, to je právě to, co jsme popsali v předchozích dílech. Nicméně i ta závěrečná fáze je důležitá.

Především, my můžeme tu pracně získanou sadu parametrů zapsat. Připomenu, jak vypadá pracovní plocha:

V pravé části plochy máme pracovní nástroje a jejich nastavení se ukládá automaticky, bez našeho přičinění, v samostatném souboru se shodným názvem, avšak s koncovkou xmp, ten se uloží do stejné složky jako fotka, kterou zpracováváme. Tenhle xmp soubor je jakési siamské dvojče rawového souboru. Kdykoli později bychom v Zoneru náš rawový soubor otevřeli, Zoner se zároveň podívá do xmp soubor a načte si to, k čemu jsme posledně dospěli. Pokud xmp soubor smažeme, ztratíme jen ty parametry, fotka se otevře ve výchozím nastavení a Zoner si přečte jen to co je v jejím EXIF souboru.

Jenže, my jsme pořídili dejme tomu dvacet fotek za shodných okolností – takže úprava by měla být stejná. K tomu účelu je velmi užitečná možnost uložit si úpravy, tedy ony parametry, na libovolné pozdější použití. K tomu slouží nástroj nastavení – poklepnutím na ikonku “disketa” si uložíme parametry a poklepnutím na šipku v okénku nastavení si můžeme použité varianty aplikovat.

Co je fronta
Práce s rawem je poměrně zdlouhavá, takže je výhodné si fotky připravit, upravit – a přichystat k vyvolání. To se zde dělá zkratkou Ctrl+I anebo dole pod pruhem nástrojů je tlačítko do fronty. Nahoře nad náhledem je okénko obrázků ve frontě a vedle něho jsou “jakoby ve frontě” modré čtverečky a šipka. Tam nám to ukáže, co jiného, kolik je obrázků ve frontě a klepnutím na čtverečky dáme příkaz, aby program konvertoval rawy ve frontě do obrazového formátu.

Vyvolat
Samotná funkce vyvolat má také zkratku, je to Ctrl+W anebo tlačítko vyvolat dole vpravo. Tím ovšem vyvoláme jen jeden snímek. Obvykle je výhodnější si dát obrázky do fronty, pak ji celou spustit a mezi tím si jít vařit kafe.

Do Editoru
Poslední možnost je snímek vyvolat a poslat ho do editoru, tedy k dalšímu zpracování. Jakému? Připomenu, že v tomto konvertoru se všechny příkazy aplikují celoplošně, kdežto pokročilé editory umožňují místní úpravy – ve výběru nebo pomocí nástrojů, jako je zde klonovací razítko, žehlička, efektový štětec a podobně. Převod rovnou do editoru je nesmírně pohodlný závěr práce na RAW snímku.

Závěrem
Je třeba znovu a znovu připomínat, že “úprava” RAW snímku ve skutečnosti není žádná úprava, že je to jen jakési sepsání receptu na konverzi. Původnímu snímku se nic nestane, jde tedy o nedestruktivní proces. Což je jedna z mnoha velkých výhod tohoto způsobu záznamu. Ovšem tou největší výhodou je výsledná kvalita – počítač se svou výpočetní kapacitou a dostatkem času na zpracování si může dovolit složitější algoritmy pro demozaikovací proces, takže z RAW snímku získáme optimální výsledky. Zde ale připomenu, že “optimální” je taky relativní pojem. Nečekejme zázraky, případné nedostatky optiky anebo kiksy při focení nezachrání ani ten nejdokonalejší konvertor.

Fígl na závěr miniseriálu
Zoner umí velmi dobře zpracovávat snímky z Canonu, snímky z jiných fotoaparátů je třeba prognat tzv. DNG konvertorem. Ten získáme z webové stránky Adobe, výrobce Photoshopu. Ten jen uložíme někde na disku a cestu k němu zapíšeme v konfiguraci Zoneru (Možnosti -> Formát Raw), jak vidno zde:

Když se na tabulku pořádně podíváte, všimnete si zatrržené položky povolit zpracování všech bitmapových souborů v RAW konvertoru. Ve výchozím nastavení Zoneru tato položka zatržená není, musíte si ji zatrhnout sami – pokud chcete využívat výhody “all in one”, tedy hromady celoplošných editačních nástrojů v jedné kupě.