Poslední fáze úpravy obrazu z RAW formátu je vyvolávání. Název je to trochu paradoxní, jak záhy uvidíme. On ten název samozřejmě navazuje na fotografickou praxi analogové fotografie. Tehdy jsme exponovali, to trvalo zlomek vteřiny, a pak záleželo na vyvolávání – na volbě vývojky, její teplotě, koncentraci, délce vyvolávání, rychlosti pohybu spirály a účinnosti modliteb polohlasně vyslovovaných. V procesu „vyvolávání“ RAW je to zcela jinak. Především, my můžeme tu pracně získanou sadu parametrů zapsat. Připomenu, jak vypadá pracovní plocha: ![]() V pravé části plochy máme pracovní nástroje a jejich nastavení se ukládá automaticky, bez našeho přičinění, v samostatném souboru se shodným názvem, avšak s koncovkou xmp, ten se uloží do stejné složky jako fotka, kterou zpracováváme. Tenhle xmp soubor je jakési siamské dvojče rawového souboru. Kdykoli později bychom v Zoneru náš rawový soubor otevřeli, Zoner se zároveň podívá do xmp soubor a načte si to, k čemu jsme posledně dospěli. Pokud xmp soubor smažeme, ztratíme jen ty parametry, fotka se otevře ve výchozím nastavení a Zoner si přečte jen to co je v jejím EXIF souboru. Jenže, my jsme pořídili dejme tomu dvacet fotek za shodných okolností – takže úprava by měla být stejná. K tomu účelu je velmi užitečná možnost uložit si úpravy, tedy ony parametry, na libovolné pozdější použití. K tomu slouží nástroj nastavení – poklepnutím na ikonku „disketa“ si uložíme parametry a poklepnutím na šipku v okénku nastavení si můžeme použité varianty aplikovat. ![]() Co je fronta
![]() Vyvolat ![]() Do Editoru Závěrem Fígl na závěr miniseriálu ![]() Když se na tabulku pořádně podíváte, všimnete si zatrržené položky povolit zpracování všech bitmapových souborů v RAW konvertoru. Ve výchozím nastavení Zoneru tato položka zatržená není, musíte si ji zatrhnout sami – pokud chcete využívat výhody „all in one“, tedy hromady celoplošných editačních nástrojů v jedné kupě. |
Poslední fáze úpravy obrazu z RAW formátu je vyvolávání. Název je to trochu paradoxní, jak záhy uvidíme. On ten název samozřejmě navazuje na fotografickou praxi analogové fotografie. Tehdy jsme exponovali, to trvalo zlomek vteřiny, a pak záleželo na vyvolávání – na volbě vývojky, její teplotě, koncentraci, délce vyvolávání, rychlosti pohybu spirály a účinnosti modliteb polohlasně vyslovovaných. V procesu „vyvolávání“ RAW je to zcela jinak. Především, my můžeme tu pracně získanou sadu parametrů zapsat. Připomenu, jak vypadá pracovní plocha: ![]() V pravé části plochy máme pracovní nástroje a jejich nastavení se ukládá automaticky, bez našeho přičinění, v samostatném souboru se shodným názvem, avšak s koncovkou xmp, ten se uloží do stejné složky jako fotka, kterou zpracováváme. Tenhle xmp soubor je jakési siamské dvojče rawového souboru. Kdykoli později bychom v Zoneru náš rawový soubor otevřeli, Zoner se zároveň podívá do xmp soubor a načte si to, k čemu jsme posledně dospěli. Pokud xmp soubor smažeme, ztratíme jen ty parametry, fotka se otevře ve výchozím nastavení a Zoner si přečte jen to co je v jejím EXIF souboru. Jenže, my jsme pořídili dejme tomu dvacet fotek za shodných okolností – takže úprava by měla být stejná. K tomu účelu je velmi užitečná možnost uložit si úpravy, tedy ony parametry, na libovolné pozdější použití. K tomu slouží nástroj nastavení – poklepnutím na ikonku „disketa“ si uložíme parametry a poklepnutím na šipku v okénku nastavení si můžeme použité varianty aplikovat. ![]() Co je fronta
![]() Vyvolat ![]() Do Editoru Závěrem Fígl na závěr miniseriálu ![]() Když se na tabulku pořádně podíváte, všimnete si zatrržené položky povolit zpracování všech bitmapových souborů v RAW konvertoru. Ve výchozím nastavení Zoneru tato položka zatržená není, musíte si ji zatrhnout sami – pokud chcete využívat výhody „all in one“, tedy hromady celoplošných editačních nástrojů v jedné kupě. |