Lednové kolo průběžné soutěže s námětem „zima“ bylo o deset dní kratší, začalo 11. ledna a přesto se sešly 383 práce. Zimní nálady jsou vděčné téma a však také i v únoru mají autoři prostor k zimní kreativitě: sněhu jsme si letos moc neužili a tak jsem si řekl, že by bylo spravedlivé mu dát ještě šanci, jakkoli předpověď na první únorový týden bělobou zrovna neoplývá. Úroveň byla vysoká a rozpakuji se napsat, kde končí špičková kvalita – kultivovaně pojaté jsou ty fotky prakticky všechny. Snad je to i známka přísnějšího výběru ze strany porotců. Podívejme se ale na pořadí.
Lednové kolo průběžné soutěže s námětem „zima“ bylo o deset dní kratší, začalo 11. ledna a přesto se sešly 383 práce. Zimní nálady jsou vděčné téma a však také i v únoru mají autoři prostor k zimní kreativitě: sněhu jsme si letos moc neužili a tak jsem si řekl, že by bylo spravedlivé mu dát ještě šanci, jakkoli předpověď na první únorový týden bělobou zrovna neoplývá. Úroveň byla vysoká a rozpakuji se napsat, kde končí špičková kvalita – kultivovaně pojaté jsou ty fotky prakticky všechny. Snad je to i známka přísnějšího výběru ze strany porotců. Podívejme se ale na pořadí.
Zuzka Vitvarová se účastní průběžné soutěže od loňského července a už napoprvé se umístila v první desítce, stejně tak v srpnu, září, v říjnu byla čtvrtá, v listopadu a jen v prosinci porota její světelné kompozice odsunula kamsi dozadu. Abstraktně pojatá zimní krajina hodně připomíná klasika českého abstrakcionismu Josefa Šímu. Vpravo dole vidíme postavičky krasobruslařky a pejska, užívají si svoji radost ve snové krajině, vytvořené z neurčitých tvarů a ploch. Převládají odstíny šedomodré a sépiové. Tady je už patrný rukopis, při pohledu na tento obraz mě hned napadlo,že je od Vitvarové, aniž jsem se musel dívat na popisek.
Na druhém místě najdeme složitě komponovanou práci Když mráz kreslí. Její autorka Natálie Peterková ji pořídila kompaktem Panasonic FS7, pět let starým kompaktem, když byl nový , stál čtyři tisíce… Je skvělá tvarově i barevně. Máme pocit, že se díváme na kouzelnou krajinu, že jsme se proměnili v postavičku nějakého filmu plného tajemných dobrodružství. Převládají zde svislé linie košatě rozvedené do stran. Dole je jakýsi tmavý fundament, k němuž směřování míří. Technicky dokonalé, všude ostré, nikde žádný přepal (čtu v EXIF: kompenzace 0, expozice automatická, WB automatická… Ten 3. únor 2012, kdy fotka vznikla, byl plný kouzel…
Technické mistrovství můžeme obdivovat na Zimní romanci Richarda Horáka. Je zde slunce v záběru, obklopené jemným lososovým oparem. To vše je kryto košatým stromem s větvemi zasypanými sněhem. Kompozice je to v podstatě plošná, tušíme svislou osu stromu. Strom se rozevírá jako vějíř a navozuje náladu ticha a klidu.
Buď je slunečné počasí nebo není – a pokud není, s fotografií zimních motivů se dá v podstatě pracovat jen tak, že vyhledáváme linie. Tato fotografie Čas zimy se pohybovala na předních místech od začátku lednového kola. Kompozicí nás Karel Pešek skoro vede jako vedeme dítě za ručičku. Vlevo nahoře je strom a linie zde není rovná, skoro se mi chce říci, že zachovává zásady feng šuei. Je ladně zakřivená a směřuje k osamělému koníkovi v pravé spodní části. To vše je podtrženo linií vodorovnou. Fotografováno je to Nikonem D90 (je zajímavé, kolik zkušených fotografů pracuje s tímto modelem!) a objektivem 18-105, jeho delším koncem (ekv. 157mm). Tím se dosáhlo komprimace prostoru. Krásná fotka, zasloužila by si rám a pověšení na stěnu. Jemný rámeček jsem náhledu na této stránce dodal já, aby bylo jasné, kde fotka začíná a kde končí…
Pětici nejlépe umístěných uzavírá Bílý květ Bedřicha Helana. Jde o minimalistickou kompozici, dá se dokonce říci o kompozici plošnou. Pracuje se tu se všemi třemi základními prvky – s tvarem, s linií i strukturou. Uschlý květ je umístěn do silného obrazového bodu na průsečíku vodorovné horní a svislé pravé třetiny, odtud je vedena úhopříčka. To vše je kopírováno stínem ve sněhu, ten je jemně strukturovaný. Fotografie je poetická a něžná, působivá ve své prostotě.
