Kdo si hraje nezlobí a my si tam zlobivě hráli, Richard Horák, Míša Houdek a já. S jedním rezavým kolem vyloveným z vody. Stálo tam ve stojanu s ostatními koly, chudák bylo zhyndrované pobytem ve vodě.
Kdo si hraje nezlobí a my si tam zlobivě hráli, Richard Horák, Míša Houdek a já. S jedním rezavým kolem vyloveným z vody. Stálo tam ve stojanu s ostatními koly, chudák bylo zhyndrované pobytem ve vodě.
Co s ním? Hned jsme začali špekulovat, kam ho odstěhovat a přestěhovat, aby dalo největší efekt. Richard, jak to tak vypadá, chvilku přemýšlel, že by ho i pověsil na strom.
Ale opřené o strom vypadalo docela efektně.
Ale pak dostal Míša Houdek nápad. Podržíme ho na střídačku a složíme to tak, aby vypadalo, že stojí jen tak samo od sebe. Asi takhle, předvádí Michal.
To jsem pochopil i já a převzal otěže, tedy řídítka.
Richard kolo podržel v další fázi.
No a zbytek v Photoshopu, odmaskovat panáčka a zbude kolo.
No a když se to odmaskuje naopak, bude to vypadat že se o to kolo pereme: já ho našel první! Ne! Já ho našel první!
Blbinka, která našince ohřeje, když courá v teplotě kolem nuly po městě už třetí den a sluníčko ne a ne vylézt. A možná pro někoho inspirace, jak se dá vyčarovat nějaké vánoční nebo novoroční kouzlíčko. Ovšem, teď když na to koukám, tak vidím, že jsme to kolo měli nastavit kompozičně inteligentněji. Ale holt, až příště. Nashledanou v Amstráči, nebo kdekoli jinde.
