ZKUŠENOST: Jak po dovolené (1)

Vrátil jsem se z Tiberu a Nepálu a přivezl s odpuštěním řádově pět tisíc obrázků, všechny v RAW. Vzpomínám na jednoho posluchače, který se mě při semináři zeptal – přivezl jsem z Afriky sedm tisíc fotek v rawu, co s tím? Ano, toto řešíme po každém návratu z fotoexpedice.
Není žádný univerzálně platný recept, žádné pravidlo typu musí se to takhle a ne jinakhle. Nicméně vás může zaujmout, jak se na to dívám já. Zde je moje metoda.

Strategie výběru
Ono to začíná už při focení, tedy dokud jsme v terénu. Letos jsem zavedl pojem mokrý proces. To je pojem historický, z devatenáctého století, kdy bylo nutno před expozicí připravit desku a fotilo se na vlhkou emulzi. Dvě fotky za odpoledne, to byl úspěch. Snažil jsem se tedy fotit s rozmyslem, skutečně jen motivy, ne každou hloupost která se vyskytla. Nicméně, když se motiv vyskytl, neváhal jsem a pořídil i deset, patnáct variantních fotek – namátkou uvádím ukázku – jedem džípem a proti nám chlapík na koni:

Kdybych postupoval důsledně, tak těch – dejme tomu – pět tisíc fotek je ve skutečnosti – dejme tomu – jen tisíc záběrů, každý s variantami. A to už je zvládnutelnější, než pět tisíc záběrů, každý jiný,.

Čili: výběr značně usnadní uvážlivé fotografování, volba tématu, focení je toho motivu, který nelze nefotit . A pak samozřejmě nešetřeme místem na kartě.

Průběžné stahování

Na expedici jsme vezli, Ljuba i já, každý svůj notebook plus externí pevný disk jako zálohu. Denní žeň jsme stahovali do denních adresářů, označených datem a místem, asi takto, jak to vidíte zde vpravo. Počtem adresářů netřeba šetřit – vidíte, že některý den jsem měl dva adresáře. Velmi to usnadňuje orientaci. No a hned po stahování do notebooku jsme vše zálohovali na externí disk. Už po stahování, tedy hluboko v Tibetu respektive Nepálu, jsme vybírali, tedy vyhazovali nepodařené záběry.

Zde podotknu, že manager typu Zoner Photo Studio pokládám za velmi vhodný nástroj. Někdo dá přednost ACDSee, já v něm žádné zásadní výhody nevidím. Mám problémy s PC systémem a Windows jako takovými, raději bych měl Apple i na cestách, jenže, málo platné, trvám nad plnou kontrolou struktury adresářů a proto se nějak nedokážu smířit s Aperture nebo s iPhoto. Ale to je námět na jiný článek. Už jsem viděl betaverzi ACDSee pro Mac, až bude ostrá, dám PC notebooku adié a přejdu na Apple , ovšem s klasickým obrazovým manažerem.

Zpátky k věci, shrnu:

• Fotíme s rozvahou, volíme motiv a ten fotíme ve variantách
• Fotky třídíme do složek (adresářů) opatřených datem (kvůli chronologickému řazení) a charakteristikou místa či události

A po návratu?
Do tohoto hlavolamu se pustíme zítra.

Vrátil jsem se z Tiberu a Nepálu a přivezl s odpuštěním řádově pět tisíc obrázků, všechny v RAW. Vzpomínám na jednoho posluchače, který se mě při semináři zeptal – přivezl jsem z Afriky sedm tisíc fotek v rawu, co s tím? Ano, toto řešíme po každém návratu z fotoexpedice.
Není žádný univerzálně platný recept, žádné pravidlo typu musí se to takhle a ne jinakhle. Nicméně vás může zaujmout, jak se na to dívám já. Zde je moje metoda.

Strategie výběru
Ono to začíná už při focení, tedy dokud jsme v terénu. Letos jsem zavedl pojem mokrý proces. To je pojem historický, z devatenáctého století, kdy bylo nutno před expozicí připravit desku a fotilo se na vlhkou emulzi. Dvě fotky za odpoledne, to byl úspěch. Snažil jsem se tedy fotit s rozmyslem, skutečně jen motivy, ne každou hloupost která se vyskytla. Nicméně, když se motiv vyskytl, neváhal jsem a pořídil i deset, patnáct variantních fotek – namátkou uvádím ukázku – jedem džípem a proti nám chlapík na koni:

Kdybych postupoval důsledně, tak těch – dejme tomu – pět tisíc fotek je ve skutečnosti – dejme tomu – jen tisíc záběrů, každý s variantami. A to už je zvládnutelnější, než pět tisíc záběrů, každý jiný,.

Čili: výběr značně usnadní uvážlivé fotografování, volba tématu, focení je toho motivu, který nelze nefotit . A pak samozřejmě nešetřeme místem na kartě.

Průběžné stahování

Na expedici jsme vezli, Ljuba i já, každý svůj notebook plus externí pevný disk jako zálohu. Denní žeň jsme stahovali do denních adresářů, označených datem a místem, asi takto, jak to vidíte zde vpravo. Počtem adresářů netřeba šetřit – vidíte, že některý den jsem měl dva adresáře. Velmi to usnadňuje orientaci. No a hned po stahování do notebooku jsme vše zálohovali na externí disk. Už po stahování, tedy hluboko v Tibetu respektive Nepálu, jsme vybírali, tedy vyhazovali nepodařené záběry.

Zde podotknu, že manager typu Zoner Photo Studio pokládám za velmi vhodný nástroj. Někdo dá přednost ACDSee, já v něm žádné zásadní výhody nevidím. Mám problémy s PC systémem a Windows jako takovými, raději bych měl Apple i na cestách, jenže, málo platné, trvám nad plnou kontrolou struktury adresářů a proto se nějak nedokážu smířit s Aperture nebo s iPhoto. Ale to je námět na jiný článek. Už jsem viděl betaverzi ACDSee pro Mac, až bude ostrá, dám PC notebooku adié a přejdu na Apple , ovšem s klasickým obrazovým manažerem.

Zpátky k věci, shrnu:

• Fotíme s rozvahou, volíme motiv a ten fotíme ve variantách
• Fotky třídíme do složek (adresářů) opatřených datem (kvůli chronologickému řazení) a charakteristikou místa či události

A po návratu?
Do tohoto hlavolamu se pustíme zítra.