Nezařazené

Zion aneb Když je slunce

Včera jsme navštívili národní park Zion a hráli si s polarizačním filtrem. Dnešní fotky jsou z následujícího dne. Čímž se dostávám k jádru věci, v tomto seriálu se k němu ještě budu vracet: můžeme se stavět na hlavu a odstrkovat ušima, ale dokud nebude to správné slunce, nebude to mnoho platné… A hne dodám jednoznačně, to správné slunce je ráno nebo večer. Jindy přes den můžeme cvakat turistické obrázky, ale to pravé jsme bud propásli, nebo na nás čeká.

Můžete to pokládat za jalovou radu, ale je to nejdůležitější rada. Fotku dělá osvětlení. Ty úžasné fotky, které obdivujeme, vznikly buď za skvělého osvětlení, nebo někdo dovede to osvětlení vyrobit. Zařadil jsem do tohoto pokračování jen čtyři snímky. Ty ani nejsou přímo z parku Zion, ty jsou brané kousek od silnice, kde jsme ráno zastavili při odjezdu. Fotky z toho slavného kaňonu, kam ročně přijedou tři milióny lidí, jsem už smazal. Bylo nepříznivé slunce. Nebyly ty správné “americké mraky”. Bylo moc vysoko. Zkrátka, pro mě je Zion tohle, třebaže je to kousek od silnice…

Po té stránce kompoziční, samozřejmě jsem šel po maximálním zjednodušení – markant vpravo a výrazný skalní útvar, vrškem posazený do spodní třetiny. To jsem si mohl dovolit, protože bylo zajímavé nebe.

Nejsme moc velký vyznavač náklonů, ale občas, proč ne… Snímek je založený na úhlopříčce vytvořené skalami.

Tady je to zrcadlově převrácené od toho prvního snímku, markant je vlevo a velkou roli přebírá balvan, které se dostává hodně blízko pravému hornímu silnému obrazovému bodu. A zase, bez těch mraků by ta fotka neměla smysl a za ty mraky nemůžu. Musíte mít občas štěstí…

No a tohle je taková ta klasika, proč si ji nezkusit, zarámování větvemi.

Můžete mít pocit, že jsem vám v tomhle pokračování nic neporadil a neprozradil žádnou vychytávku. Ale to je jen zdání: tohle je to nejdůležitější zjištění: je to ve světle, je to v mracích a slunci a výšce slunce nad obzorem. Jakmile tohle je, musíte být kopyto, abyste to zkazili.

Včera jsme navštívili národní park Zion a hráli si s polarizačním filtrem. Dnešní fotky jsou z následujícího dne. Čímž se dostávám k jádru věci, v tomto seriálu se k němu ještě budu vracet: můžeme se stavět na hlavu a odstrkovat ušima, ale dokud nebude to správné slunce, nebude to mnoho platné… A hne dodám jednoznačně, to správné slunce je ráno nebo večer. Jindy přes den můžeme cvakat turistické obrázky, ale to pravé jsme bud propásli, nebo na nás čeká.

Můžete to pokládat za jalovou radu, ale je to nejdůležitější rada. Fotku dělá osvětlení. Ty úžasné fotky, které obdivujeme, vznikly buď za skvělého osvětlení, nebo někdo dovede to osvětlení vyrobit. Zařadil jsem do tohoto pokračování jen čtyři snímky. Ty ani nejsou přímo z parku Zion, ty jsou brané kousek od silnice, kde jsme ráno zastavili při odjezdu. Fotky z toho slavného kaňonu, kam ročně přijedou tři milióny lidí, jsem už smazal. Bylo nepříznivé slunce. Nebyly ty správné “americké mraky”. Bylo moc vysoko. Zkrátka, pro mě je Zion tohle, třebaže je to kousek od silnice…

Po té stránce kompoziční, samozřejmě jsem šel po maximálním zjednodušení – markant vpravo a výrazný skalní útvar, vrškem posazený do spodní třetiny. To jsem si mohl dovolit, protože bylo zajímavé nebe.

Nejsme moc velký vyznavač náklonů, ale občas, proč ne… Snímek je založený na úhlopříčce vytvořené skalami.

Tady je to zrcadlově převrácené od toho prvního snímku, markant je vlevo a velkou roli přebírá balvan, které se dostává hodně blízko pravému hornímu silnému obrazovému bodu. A zase, bez těch mraků by ta fotka neměla smysl a za ty mraky nemůžu. Musíte mít občas štěstí…

No a tohle je taková ta klasika, proč si ji nezkusit, zarámování větvemi.

Můžete mít pocit, že jsem vám v tomhle pokračování nic neporadil a neprozradil žádnou vychytávku. Ale to je jen zdání: tohle je to nejdůležitější zjištění: je to ve světle, je to v mracích a slunci a výšce slunce nad obzorem. Jakmile tohle je, musíte být kopyto, abyste to zkazili.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: