S objektivy Zeiss Milvus jsem vás seznámil v září 2015, kdy je výrobce představil novinářské obci ve švábském Gmundu. V těchto dnech jsem si mohl porovnat patnáctku Milvuse s pět let starým Distagonem o stejné ohniskové vzdálenosti. Ten Distagon stojí 70 tisíc, kdežto Milvus je o čtyři tisíce dražší. Přípona „gon“ naznačuje, že jde o širokoúhlý objektiv. Zeiss to zavedl už ve třicátých létech, pochází to od řeckého „gonia“ = „úhel“. Zavedeno to bylo v roce 1936, kdy Zeiss uvedl Biogon (odvozeno od Biotaru, nástupce Planaru z roku 1896). V roce 1953 přišel Zeiss s jeho modifikací – zrodil se první Distagon. Jeho koncept zůstal v podstatě neměnný dodnes – v aktuálních Distagonech, ale i ve zmíněném Milvusu.
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/distagon.png)
Jeho optické vlastnosti se výrazně zlepšily, ovšem za cenu větších rozměrů a váhy. Uvažovaný Zeiss Distagon 15/2.8 je z roku 2012. Má 15 členů ve dvanácti skupinách, značně se tedy rozrostl oproti modelu z třiapadesátého roku, bylo třeba přidat další členy ke korekci barevné vady a dalších optických vad. Zeiss Milvus 15/2.8 je při stejném počtu členů ještě těžší – má 947 g oproti 730 g. Je ale nepatrně užší a o 35 mm kratší (100 mm oproti 135 mm. Oba objektivy jsou ovšem kovové. Průměr filtru je 95 mm. Na první pohled se liší i svým designem. Zatímco Distagon zachovává tradiční tvary a je nápadný integrální sluneční clonou, Milvus má sličné plynulé tvary a jeho sluneční clona je odnímatelná. Oba objektivy jsou určeny pro plnoformátové zrcadlovky Canon a Nikon (a též APS-C a DX). Mají úhel záběru 1100 a ostří od 11 mm. Zde Distagon vlevo, Milvus vpravo:
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/zeiss1.jpg)
Ostření obou objektivu je hladké a plynulé. Od nekonečna do dvou metrů vás dělí jen nepatrný posun. Oba objektivy mají vyznačenu hloubku ostrosti – pásma v závislosti na nastavené cloně.
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/zeiss2.jpg)
Jsou v podstatě tři metody, jak s těmi objektivy ručně ostřit. Můžeme ostřit odhadem – nastavením na stupnici. Dále pak je možné hlídat si kontrolku autofokusu v hledáčku – při správném nastavení kontrolka problikne. Nejpřesnější a nejméně pohodlné je ostření na displej při zvětšeném živém náhledu.
Tuto metodu lze doporučit u všech ručně ostřených objektivů, zvláště pak širokoúhlých. Ty obvykle používáme při krajinářské fotografii,eventuálně při focení architektury nebo produktové fotografii, nejlépe pak ze stativu. Pak nám ovšem nic v ručním ostření nebrání. To platí obzvlášť u tak extrémně širokoúhlého objektivu, jako jsou tyto dva širokáče od Zeisse. Živou fotku si lze představit, ovšem je třeba počítat s extrémním zkreslením postav a obličejů. Ukázka je při 1000 ISO, převedeno z RAW, Distagon:
Při fotografování budov je třeba počítat se značným zkreslením. Použitý objektiv je Milvus:
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/milvus_09m.jpg)
Pokud se ovšem podaří vychytat výšku nad terénem, zkreslení je v míře snesitelnosti a obraz naopak získá velikou hloubku, opět Milvus:
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/milvus_07m.jpg)
Objektivy s takto širokým úhlem záběru jsou velmi vhodné ke krajinářské práci, kdy zvýrazňují popředí a akcentují perspektivu. Je ovšem třeba dbát na přesné srovnání horizontu, i nepatrná výchylka, jako zde, se nepříjemně projeví. Použit Distagon:
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/distagon_05m.jpg)
Někdy ovšem je zkreslení ve shodě se záměrem fotografa. V každém případě ale platí, že je třeba se hodně přiblížit ústřednímu motivu, zde je to plastika
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/milvus_02m.jpg)
Toto jsou, dá se říci, obecné zásady pro použití takto extrémního ohniska.
Specifika Zeisse
Je to bezesporu kvalita kresby. 110 úhel záběru, to je opravdu extrém a výrobce se v konstrukci Distagonu pere s kresbou v rozích, se zkreslením a chromatickou vadou od padesátých let, dá se říci že tři čtvrtiny století – a pere se úspěšně. Kresebné rozdíly mezi starším Distagonem a novým Milvusem jsou minimální, nicméně patrné – a tak kde jde o vrcholnou kvalitu záleží i na maličkostech. Zde je srovnání kresby Distagonu, nejdříve v centru obrazu, tam je průběh v podstatě neměnný napříč rozsahu clon:
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/distagon_kresba_stredm.jpg)
V rohu je kresba slabší a zaclonění se trochu projevuje.
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/distagon_kresba_rohm.jpg)
Totéž můžeme konstatovat v souvislosti s Milvusem. Zde je střed:
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/milvus_kresba_stredm.jpg)
No a zde je kresba v rohu.
![](/obrdg2017/objektivy/zeiss_15/milvus_kresba_rohm.jpg)
K tomu ještě podotknu, že se při práci s těmito objektivy asi zřídka uchýlíme k plné světelnosti – jak při focení krajiny, tak i architektury se bude spíš využívat vyšší clonění. Dále ještě upozorním, že ukázky jsou převedeny z RAW bez doostřování a korekcí, je to tedy, dá se říci, nejsyrovější podoba obrazu.
Shrnutí:
Patnáctimilimetrové objektivy Zeiss patří k nejvyšší třídě kvality i ceny. Volba mezi nimi je těžká, asi bude hrát roli i estetika – Distagon je svým pojetím dnes už hodně retro, kdežto Milvus má ladné tvary a také řešení jeho sluneční clony je velmi praktické. Za zmínku sotjí, že oba extrémní objektivy mají závit na filtr – osobně bych se ale poněkud zdráhal vstoupit do tak delikátního optického systému dalším členem, byť by to byl filtr. Rozumně použitelné jsou tyto objektivy v plnoformátových přístrojích Canon a Nikon, pro APS-C a DX je to asi zbytečný luxus, nehledě k rozměrům a váze. Je to prostě královská kategorie.