Nezařazené

Ze života Dílny – fotili jsme v noci

Zkušenější samozřejmě zají zásady focení v noci, ale začátečníci si je možná rádi zopakují. Ukázkové fotky jsou ze semináře Noční Praha z 23.9. Největší problém noční městské fotky není v tom, že je málo světla. Problém je v tom, že jsou obrovské světelné rozdíly mezi osvětlenou a neosvětlenou partií obrázku.

Zkušenější samozřejmě zají zásady focení v noci, ale začátečníci si je možná rádi zopakují. Ukázkové fotky jsou ze semináře Noční Praha z 23.9. Největší problém noční městské fotky není v tom, že je málo světla. Problém je v tom, že jsou obrovské světelné rozdíly mezi osvětlenou a neosvětlenou partií obrázku. Proto je nejlepší fotit nikoli zcela v noci, ale v tom kratičkém období, kdy se už rozsvítily pouliční lampy , ale ještě nenastala tma. Na nebi je zbytkové světlo a to zmírní intenzitu stínů. Výsledek pak vidíme na snímku Věry Buckové:

 


Na obrázku vidíéte i kolegu posluchače Dílny. A teď k technice takového obrázku. Používáme samozřejmě stativ, bez toho to jde převelice špatně, pokud vůbec ano. Jakýkoli stativ je lepší než žádný. Dále: citlivost nastavujeme na nízkou hodnotu. Fotíme přece statické obrázky, fotíme je ze stativu a není tedy žádný důvod honit ISO do nadoblačných výšek. Cloníme podle potřeby – když potřebujeme velkou hloubku ostrosti, tak cloníme hodně (vysoké clonové číslo = malý otvor), když chceme dosáhnout separačního efektu malé hloubky, cloníme málo (malé clonové číslo = velký otvor) a když si přejeme získat z objektivu maximum kresby, nastavíme střední hodnotu, třebas F 8.0. Expozici si změříme anebo metodou pokus – omyl odvodíme, výsledek kontrolujeme podle histogramu. V jeho pravé části budou jistě přepaly – máme přece v záběru světelný zdroj, ale ta hlavní hmota snímku by měla být více vlevo, nicméně křivka by neměla končit vlevo od středu. Odladěnou hodnotu času a clony nastavíme ručně v manuálním režimu. To proto, aby při dalších snímcích expozici neovlivnila náhodná konstelace světel anebo třeba světlo protijedoucího auta. No a to je v podstatě to hlavní, víc toho není.

Jakmile ale ta šťastná chvíle pomine a nastane opravdová noc, začnou problémy a fotky pak vypadají třeba takto, jako je snímek Ivany Tačíkové:

 


Záběrově je jistě v pořádku, ale je třeba být na místě v tu pravou chvíli. Toto jsem radil Ivetě Líbalové. Její fotka se mi moc líbí, ale má už jaksi po sezóně. Nebe je černé a naprosto převládá načervenalé světlo pouličních lamp. Nezbývá než se vrátit někdy jindy – v tu správnou chvíli.

 


Co s vyvážením bílé? Samozřejmě je nejlépe fotit v RAW formátu a pak můžeme při vyvolání snímku barevnost upravovat. Potíž je v tom, že toho prostoru k úpravě moc není. Sodíkové lampy prostě jsou takové jaké jsou a dávají červené světlo. Jan Karbusický prosazuje modrý konverzní filtr, určitě má pravdu a pořád se chystám to vyzkoušet, leč filtru nemaje zatím skutek utek. Nedoporučuji nastavovat WB na žárovku, už proto, že světlo bývá na ulici různé – někdy tohle načervenalé, pak ale třeba zářivkové a všelijaké jiné. Takže se osvědčuje nejvíc ten obyčejný automat.

Co ovšem je důležitá zásada: aby fotka vypadala jako noční, musí být v záběru světelný zdroj. Jinak totiž vypadá jako „divná fotka“ v divném světle, jak to udělal Jakub Sedláček:

 


Kompozičně je v pořádku postavená, ale nemá světelný zdroj.

Plyne z toho jeden závěr. Pokud to nemají být náhodné fotky plácané od boku, je třeba je mít dopředu vychozené, vyčíhnuté a vychytané. Na práci máme dvacet, nejdéle třicet minut času. Nesmíme počítat s tím, že pořídíme padesát fotek. Když si domů odneseme dvě, tři, můžeme být rádi. Ale, mezi námi, ony dvě, tři pořádné fotky, to je úspěch, i když svítí ideálně nízké a teplé a modelující sluníčko!