Že by HDR v Photoshop Elements?

Slůvka k vysvětlení (kdo zná, může přeskočit ZDE).
HDR neboli High Dynamic Range je označení procesu, v němž se slučují dva a více různě exponovaných, leč záběrově totožných snímků do jednoho, přičemž vzniká harmonická kombinace dobře prokreslených stínů a jasů. Pro objasnění – je to jako bychom vzali dvě a více fotek, položili je na sebe a „vypálili“ do nich díry tak, aby při průhledu byly vidět jen dobře exponované partie. O HDR jsem na Digineffu už několikrát psal, naposledy před rokem v souvislosti se Zoner Photo Studiem 10 ZDE. V „pravém HDR“ pracujeme s různě exponovanými snímky (nejlépe pořízenými ze stativu) a ty se při zpracování vymaskují tak, aby vznikl obrázek ideálně prokreslený ve stínech i jasech.

Jak s Elements
Povězme si to, jako obvykle, na příkladu. Mám tento snímek, chválabohu pořízený v RAW formátu:

Je to fotka, jak se říká, technicky dobrá tak asi na dvě věci. Pořízená za špatného počasí, v podstatě v protisvětle, zkrátka, fotka k vyhození. Řekl jsem, že „chválabohu“ je pořízena v RAW. Můžeme se tedy pokusit z jednoho RAW obrázku vygenerovat dva dílčí snímky, jeden s optimalizovaným spodkem, druhý s optimalizovanou oblohou, a tyto dva snímky spojit dohromady.

Otevřeme si RAW snímek v APE 7 (lze to i v nižších verzích, aktuální je sedmička), tedy přesněji v jeho RAW konvertoru, a tam ho expozičně vyladíme, přidáme trochu kontrastu, trochu živosti barev. O oblohu se nestaráme, a vůbec nás netrápí, že je obloha skoro celá vypálená (je to zvýrazněno červenou barvou, tam se kresba ztratila docela):

Když je to hotovo, klikneme na tlačítko vpravo dole otevřít obraz a pak se obrázek otevře v editačním režimu APE.

Jakmile se toto stane, jdeme nahoru do roletového menu a volíme soubor -> umístit. Po kliknutí na toto umístit se otevře adresář, kde máme uložený tento zpracovávaný RAW snímek a my ho znovu zvolíme.

Opakuji pro lepší pochopení: volbou funkce umístit se zvolený snímek vloží do nové vrstvy už otevřeného snímku. Pakliže je zvolený snímek RAW (jako že v našem případě je), nejdřív ale musí projít procedurou v Adobe Raw Convertor. Tentokrát ztmavíme oblohu a zvýšením kontrastu ji uděláme dramatickou. Jdeme tak daleko, až zcela ztmavíme spodek, tedy stavbu, a zůstanou jen mraky. Vypadá to asi takto:

Klikneme dole vpravo na tlačítko OK a v pracovním prostoru APE 7 se objeví „nová verze“ téhož obrázku. Neděsme se toho, že bude „přeškrtnutá“, obrázek se proměnil v tzv. inteligentní objekt. Nebudeme si teď lámat hlavu, co to je. Stačí ta plochu obrazu poklepat kurzorem a přeškrtnutí zmizí a máme normální vrstvu.

Nyní jde o to spojit obě vrstvy. V „normálním“ Photoshopu bychom použili „prolnutí vrstev“. To však Eelements nedovedou, je to jedno z omezení tohoto programu. Musíme se tedy – v našem případě – zbavit temné siluety stavby. Víme, že odstraněním části obrazu v horní vrstvě je vidět to, co leží ve spodní vrstvě. Vymazat to? Tak to zkusme.
Nástrojem kouzelná hůlka – v našem případě s tolerancí nastavenou na 20 – dáme do výběru černou siluetu a klávesou delete obsah výběru prostě smažeme. Jde to taky, ale má to háček. Na přechodu obou vrstev vznikají nepříjemné partie – výřez je vidět ve výseči, umístěné do mraků:

Toho se pak těžko zbavujeme, v podstatě za cenu rozmazání anebo retuší. Je tu lepší metoda. Na spodní vrstvu aplikujeme vrstvu úprav. Aplikujeme ji klepnutím na ikonku „dělené kolečko“, je zvýrazněno červenou šipkou:

Jakmile to uděláme, otevřeme nabídku, jaké úpravy lze dělat – my zvolíme třeba úrovně:

Úrovně dobře známe, jimu můžeme po libosti zesvětlovat, ztmavovat nebo měnit kontrast. Zde však má vrstva úprav jinou funkci a proto je v podstatě jedno, kterou z úprav zvolíme.

To bílé, ten obdélník vedle ikonky „ozubených koleček“ je znamení masky. Protože je bílá, znamená to, že je celá vrstva viditelná. Volbou vrstvy úprav nám totiž nešlo o úpravy, ale právě o tu masku. Ta umožní to pravé kouzlení.

V následujícím kroku je třeba vytvořit skupinu vrstev. V tom je ten trik: vrstva úprav, přesněji maska, je spojena se spodní vrstvou. Jenže mi ji spojíme i s vrchní vrstvou. Stiskneme klávesu Alt a klikneme na rozhraní mezi horní vrstvou a vrstvou úprav. Ikonka horní vrstvy poskočí o něco doprava. Na pracovní ploše vidíme horní vrstvu, třebaže na kartě vrstev není vyznačena černě – černá je vrstva úprav. Poté zvolíme nástroj štětec a černou barvou malujeme po tmavých partiích. Stane se zázrak – objeví se světlé partie vespod ležící vrstvy, maska začala fungovat, stala se pojítkem mezi oběma vrstvami:

Štětcem teď odkryjeme vše, co má být světlé malováním po tmavé části černou barvou. Dá to trochu práce, trochu trpělivosti – zvlášť obtížné je retušování oněch kritických partií na přechodu. Ale rozhodně se zde pracuje lépe, než tou první primitivní metodou a hlavně – snadněji se opraví chyby. V paletě nástrojů lze snadno zaměňovat bílou a černou barvu a podle potřeby přidávat nebo ubírat tmavost.

Trik na závěr:
Celou tuhle soustavu lze sloučit do jednoho obrázku, aniž bychom narušili dílčí obrázky. Zapište si na papírek kombinaci kláves (taky to mám na taháku): Shift+Ctrl+Alt+N+E a vytvoří se nová vrstva, která slučuje vlastnosti celé skupiny. Tu pak lze editovat a také ji lze prolínat s celou skupinou. Například v režimu násobit získáme dramatické osvětlení:

Tady je detail, pohled na kartu Vrstvy, kde je to všechno aplikováno:

Chce si to vyzkoušet, psát si kuchařku – a proces aplikovat za různých situací. Každopádně je to zajímavý proces, který vede k nečekaným výsledkům. Tady máme to celé drama – a věřte, to počasí bylo fakt dramatické:

Poznámka nakonec:
Touto metodou samozřejmě lze nedestruktivně zpracovávat stíny a jasy obrazu pomocí masek, třebaže Elements klasické masky jaksi nedovedou. Ale na to asi každý brzy přijde po krátkém experimentování. Krátké opáčko – dvě vrstvy, jedna světlá, jedna tmavá, na spodní aplikujeme v podstatě libovolnou vrstvu úprav, tu spojíme s horní vrstvou a pak pracujeme štětcem a bílou a černou barvou (respektive odstíny šedi), jako při klasické práci s maskami.

Slůvka k vysvětlení (kdo zná, může přeskočit ZDE).
HDR neboli High Dynamic Range je označení procesu, v němž se slučují dva a více různě exponovaných, leč záběrově totožných snímků do jednoho, přičemž vzniká harmonická kombinace dobře prokreslených stínů a jasů. Pro objasnění – je to jako bychom vzali dvě a více fotek, položili je na sebe a „vypálili“ do nich díry tak, aby při průhledu byly vidět jen dobře exponované partie. O HDR jsem na Digineffu už několikrát psal, naposledy před rokem v souvislosti se Zoner Photo Studiem 10 ZDE. V „pravém HDR“ pracujeme s různě exponovanými snímky (nejlépe pořízenými ze stativu) a ty se při zpracování vymaskují tak, aby vznikl obrázek ideálně prokreslený ve stínech i jasech.

Jak s Elements
Povězme si to, jako obvykle, na příkladu. Mám tento snímek, chválabohu pořízený v RAW formátu:

Je to fotka, jak se říká, technicky dobrá tak asi na dvě věci. Pořízená za špatného počasí, v podstatě v protisvětle, zkrátka, fotka k vyhození. Řekl jsem, že „chválabohu“ je pořízena v RAW. Můžeme se tedy pokusit z jednoho RAW obrázku vygenerovat dva dílčí snímky, jeden s optimalizovaným spodkem, druhý s optimalizovanou oblohou, a tyto dva snímky spojit dohromady.

Otevřeme si RAW snímek v APE 7 (lze to i v nižších verzích, aktuální je sedmička), tedy přesněji v jeho RAW konvertoru, a tam ho expozičně vyladíme, přidáme trochu kontrastu, trochu živosti barev. O oblohu se nestaráme, a vůbec nás netrápí, že je obloha skoro celá vypálená (je to zvýrazněno červenou barvou, tam se kresba ztratila docela):

Když je to hotovo, klikneme na tlačítko vpravo dole otevřít obraz a pak se obrázek otevře v editačním režimu APE.

Jakmile se toto stane, jdeme nahoru do roletového menu a volíme soubor -> umístit. Po kliknutí na toto umístit se otevře adresář, kde máme uložený tento zpracovávaný RAW snímek a my ho znovu zvolíme.

Opakuji pro lepší pochopení: volbou funkce umístit se zvolený snímek vloží do nové vrstvy už otevřeného snímku. Pakliže je zvolený snímek RAW (jako že v našem případě je), nejdřív ale musí projít procedurou v Adobe Raw Convertor. Tentokrát ztmavíme oblohu a zvýšením kontrastu ji uděláme dramatickou. Jdeme tak daleko, až zcela ztmavíme spodek, tedy stavbu, a zůstanou jen mraky. Vypadá to asi takto:

Klikneme dole vpravo na tlačítko OK a v pracovním prostoru APE 7 se objeví „nová verze“ téhož obrázku. Neděsme se toho, že bude „přeškrtnutá“, obrázek se proměnil v tzv. inteligentní objekt. Nebudeme si teď lámat hlavu, co to je. Stačí ta plochu obrazu poklepat kurzorem a přeškrtnutí zmizí a máme normální vrstvu.

Nyní jde o to spojit obě vrstvy. V „normálním“ Photoshopu bychom použili „prolnutí vrstev“. To však Eelements nedovedou, je to jedno z omezení tohoto programu. Musíme se tedy – v našem případě – zbavit temné siluety stavby. Víme, že odstraněním části obrazu v horní vrstvě je vidět to, co leží ve spodní vrstvě. Vymazat to? Tak to zkusme.
Nástrojem kouzelná hůlka – v našem případě s tolerancí nastavenou na 20 – dáme do výběru černou siluetu a klávesou delete obsah výběru prostě smažeme. Jde to taky, ale má to háček. Na přechodu obou vrstev vznikají nepříjemné partie – výřez je vidět ve výseči, umístěné do mraků:

Toho se pak těžko zbavujeme, v podstatě za cenu rozmazání anebo retuší. Je tu lepší metoda. Na spodní vrstvu aplikujeme vrstvu úprav. Aplikujeme ji klepnutím na ikonku „dělené kolečko“, je zvýrazněno červenou šipkou:

Jakmile to uděláme, otevřeme nabídku, jaké úpravy lze dělat – my zvolíme třeba úrovně:

Úrovně dobře známe, jimu můžeme po libosti zesvětlovat, ztmavovat nebo měnit kontrast. Zde však má vrstva úprav jinou funkci a proto je v podstatě jedno, kterou z úprav zvolíme.

To bílé, ten obdélník vedle ikonky „ozubených koleček“ je znamení masky. Protože je bílá, znamená to, že je celá vrstva viditelná. Volbou vrstvy úprav nám totiž nešlo o úpravy, ale právě o tu masku. Ta umožní to pravé kouzlení.

V následujícím kroku je třeba vytvořit skupinu vrstev. V tom je ten trik: vrstva úprav, přesněji maska, je spojena se spodní vrstvou. Jenže mi ji spojíme i s vrchní vrstvou. Stiskneme klávesu Alt a klikneme na rozhraní mezi horní vrstvou a vrstvou úprav. Ikonka horní vrstvy poskočí o něco doprava. Na pracovní ploše vidíme horní vrstvu, třebaže na kartě vrstev není vyznačena černě – černá je vrstva úprav. Poté zvolíme nástroj štětec a černou barvou malujeme po tmavých partiích. Stane se zázrak – objeví se světlé partie vespod ležící vrstvy, maska začala fungovat, stala se pojítkem mezi oběma vrstvami:

Štětcem teď odkryjeme vše, co má být světlé malováním po tmavé části černou barvou. Dá to trochu práce, trochu trpělivosti – zvlášť obtížné je retušování oněch kritických partií na přechodu. Ale rozhodně se zde pracuje lépe, než tou první primitivní metodou a hlavně – snadněji se opraví chyby. V paletě nástrojů lze snadno zaměňovat bílou a černou barvu a podle potřeby přidávat nebo ubírat tmavost.

Trik na závěr:
Celou tuhle soustavu lze sloučit do jednoho obrázku, aniž bychom narušili dílčí obrázky. Zapište si na papírek kombinaci kláves (taky to mám na taháku): Shift+Ctrl+Alt+N+E a vytvoří se nová vrstva, která slučuje vlastnosti celé skupiny. Tu pak lze editovat a také ji lze prolínat s celou skupinou. Například v režimu násobit získáme dramatické osvětlení:

Tady je detail, pohled na kartu Vrstvy, kde je to všechno aplikováno:

Chce si to vyzkoušet, psát si kuchařku – a proces aplikovat za různých situací. Každopádně je to zajímavý proces, který vede k nečekaným výsledkům. Tady máme to celé drama – a věřte, to počasí bylo fakt dramatické:

Poznámka nakonec:
Touto metodou samozřejmě lze nedestruktivně zpracovávat stíny a jasy obrazu pomocí masek, třebaže Elements klasické masky jaksi nedovedou. Ale na to asi každý brzy přijde po krátkém experimentování. Krátké opáčko – dvě vrstvy, jedna světlá, jedna tmavá, na spodní aplikujeme v podstatě libovolnou vrstvu úprav, tu spojíme s horní vrstvou a pak pracujeme štětcem a bílou a černou barvou (respektive odstíny šedi), jako při klasické práci s maskami.