Nezařazené

Zápisník z cest (7) – Pestří Indiáni

Je to samozřejmě atrakce pro turisty – potomci Inků v peruánských krojích se nechají za šesták vyfotit. Ale když se nechají, proč bychom je tedy nefotili? Pokračuji v seriálu z fotografické výpravy IDIFu do Peru a na chvíli i do Bolívie. Mimochodem, ten „šesták“ myslím doopravdy. V zemích jako je Peru nám všechno připadá levné. Jednotka měny je jeden sol, to je našich šest korun. Když někomu dáte sol za vyfocení, je šťastný jako blecha. Kdybyste u nás dali bůra klukovi u pumpy za umytí okna, plivnul by vám na auto. Ale zpátky k focení

Všude kde je v Peru něco k vidění najdete něco takového, jako je tady na fotce. Pán nebo paní nebo dítě ve folklórním oblečení a pokud možno s lamou ochotně zapózují a stačí jim ten jeden sol, tedy náš bůr. Na téhle fotce je celek, vzadu svah s „andénami“, to jsou terásky s políčky. Některé se dosud používají, většina už dávno ne, čím dál míň lidí se chce plahočit na políčkách založených v době Inků.

I v tomto případě jsem volil delší ohnisko. Ne snad, že bych k němu nemohl jít blíž – kvůli perspektivě. Chtěl jsem, aby kopec na druhé straně údolí byl jakoby blíž. Proto ohnisko 200 mm a clona F2.8, aby byla malá hloubka ostrosti. Raději ale chodím v takových případech k objektu blíž, třebaže s delším ohniskem – kvůli výrazné tváři.

Samozřejmě, nesmí se zapomenout na zaplacení. Tady ten pán předváděl troubení na nějaký prastarý hudební nástroj. Ale než jsem mu dal sol, tvářil se nevlídně. Kdyby chtěl zuřit a hrozit a nadávat, dal bych mu i dva i více solů, třeba tři… Ale jak se s ním domluvit? 🙂

Nicméně, tihle předváděči zdaleka nejsou jediní barvitě oblečení lidé, které v Peru potkáte. Všude možně se něco nabízí a prodává. A prodávající bývají oblečeni v místních krojích. Obvykle si nevšímají, že je fotíte, někdy ano a pak jdete fotit jinam. Mimochodem, na trhu se nabízejí i záznamové karty pro digitální fotoaparáty!

Je dobré si hlídat světlo a pozadí. Na této další ukázce jsem využil prudkého odpoledního světla. Protější údolí už je ve stínu. Expoziční kompenzace -1EV udělala svou práci!

Další trhovkyně. To co ženy nosí na hlavě se liší kraj od kraje, kmen od kmenu. Obrázek jsem vybral ze série asi sedmi. Čekal jsem na gesto, na umístění hlavy vůči tomu černému kotouči vlevo.

Paní na obrázku je přadlena, souká nítě ze srsti lam. Má úžasné boční světlo a to bílé co má za sebou jí změkčuje stín v obličeji. Zarámoval jsem si ji sloupky vlevo a vpravo, mimo rovinu ostrosti. Šel jsem až na ISO 1600 a při cloně F 2.8 to vycházelo na 1/4000 sec. Nechtěl jsem riskovat neostrost… Mám zásadu, raději šum než neostrost a navíc, toho šumu zas tak moc není.

Tato fotka je z festivalu bolivijských lidových hudebníků v La Pazu. Delší ohnisko pomáhá vyloupnout ze skrumáže jednu, dvě postavy a soustředit na ni pozornost. Je to rozhodně lepší, než jít hodně blízko se širokoúhlým objektivem, což obvykle nejde – ani v tomto případě to nešlo. Takže zase, „delší sklo to jistí“, třebaže jsem nebyl zas tak moc daleko.

No a úplně na závěr folklór – nefolklór. V Peru často vidíte ženy v krojích – na zádech nosí deku, v ní dítě nebo nějaké předměty, mají to jako batoh. Nepochopil jsme, jak jim ty malé buřinky drží na hlavě – padla teorie přibití hřebíkem, sponky ve vlasech nebo drdol. Tento snímek je z celé téhle série jediný, který byl pořízen kratším ohniskem, ekv. 50 mm, clona 2,0, SO 800 a 1/60 sec v manuálním režimu. Bylo to v noci ve městě Cusco, to vpravo je incká zeď, stavěli ji předkové oné telefonující paní.


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.
Ostrovy miliónů ptáků a tisíců lvounů ZDE.
V palírně pisca ZDE.
Fotíme na pouštiZDE.
Kondoři v letu ZDE.
Lidi na ulici ZDE.

Je to samozřejmě atrakce pro turisty – potomci Inků v peruánských krojích se nechají za šesták vyfotit. Ale když se nechají, proč bychom je tedy nefotili? Pokračuji v seriálu z fotografické výpravy IDIFu do Peru a na chvíli i do Bolívie. Mimochodem, ten „šesták“ myslím doopravdy. V zemích jako je Peru nám všechno připadá levné. Jednotka měny je jeden sol, to je našich šest korun. Když někomu dáte sol za vyfocení, je šťastný jako blecha. Kdybyste u nás dali bůra klukovi u pumpy za umytí okna, plivnul by vám na auto. Ale zpátky k focení

Všude kde je v Peru něco k vidění najdete něco takového, jako je tady na fotce. Pán nebo paní nebo dítě ve folklórním oblečení a pokud možno s lamou ochotně zapózují a stačí jim ten jeden sol, tedy náš bůr. Na téhle fotce je celek, vzadu svah s „andénami“, to jsou terásky s políčky. Některé se dosud používají, většina už dávno ne, čím dál míň lidí se chce plahočit na políčkách založených v době Inků.

I v tomto případě jsem volil delší ohnisko. Ne snad, že bych k němu nemohl jít blíž – kvůli perspektivě. Chtěl jsem, aby kopec na druhé straně údolí byl jakoby blíž. Proto ohnisko 200 mm a clona F2.8, aby byla malá hloubka ostrosti. Raději ale chodím v takových případech k objektu blíž, třebaže s delším ohniskem – kvůli výrazné tváři.

Samozřejmě, nesmí se zapomenout na zaplacení. Tady ten pán předváděl troubení na nějaký prastarý hudební nástroj. Ale než jsem mu dal sol, tvářil se nevlídně. Kdyby chtěl zuřit a hrozit a nadávat, dal bych mu i dva i více solů, třeba tři… Ale jak se s ním domluvit? 🙂

Nicméně, tihle předváděči zdaleka nejsou jediní barvitě oblečení lidé, které v Peru potkáte. Všude možně se něco nabízí a prodává. A prodávající bývají oblečeni v místních krojích. Obvykle si nevšímají, že je fotíte, někdy ano a pak jdete fotit jinam. Mimochodem, na trhu se nabízejí i záznamové karty pro digitální fotoaparáty!

Je dobré si hlídat světlo a pozadí. Na této další ukázce jsem využil prudkého odpoledního světla. Protější údolí už je ve stínu. Expoziční kompenzace -1EV udělala svou práci!

Další trhovkyně. To co ženy nosí na hlavě se liší kraj od kraje, kmen od kmenu. Obrázek jsem vybral ze série asi sedmi. Čekal jsem na gesto, na umístění hlavy vůči tomu černému kotouči vlevo.

Paní na obrázku je přadlena, souká nítě ze srsti lam. Má úžasné boční světlo a to bílé co má za sebou jí změkčuje stín v obličeji. Zarámoval jsem si ji sloupky vlevo a vpravo, mimo rovinu ostrosti. Šel jsem až na ISO 1600 a při cloně F 2.8 to vycházelo na 1/4000 sec. Nechtěl jsem riskovat neostrost… Mám zásadu, raději šum než neostrost a navíc, toho šumu zas tak moc není.

Tato fotka je z festivalu bolivijských lidových hudebníků v La Pazu. Delší ohnisko pomáhá vyloupnout ze skrumáže jednu, dvě postavy a soustředit na ni pozornost. Je to rozhodně lepší, než jít hodně blízko se širokoúhlým objektivem, což obvykle nejde – ani v tomto případě to nešlo. Takže zase, „delší sklo to jistí“, třebaže jsem nebyl zas tak moc daleko.

No a úplně na závěr folklór – nefolklór. V Peru často vidíte ženy v krojích – na zádech nosí deku, v ní dítě nebo nějaké předměty, mají to jako batoh. Nepochopil jsme, jak jim ty malé buřinky drží na hlavě – padla teorie přibití hřebíkem, sponky ve vlasech nebo drdol. Tento snímek je z celé téhle série jediný, který byl pořízen kratším ohniskem, ekv. 50 mm, clona 2,0, SO 800 a 1/60 sec v manuálním režimu. Bylo to v noci ve městě Cusco, to vpravo je incká zeď, stavěli ji předkové oné telefonující paní.


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.
Ostrovy miliónů ptáků a tisíců lvounů ZDE.
V palírně pisca ZDE.
Fotíme na pouštiZDE.
Kondoři v letu ZDE.
Lidi na ulici ZDE.