Nezařazené

Zápisník z cest (6) – Lidi na ulici

Cesty do ciziny jsou výzva i k tzv. street photography, tedy k fotografování běžného života. Někde se to dělá snadno, někde velmi nesnadno. V Peru jsou lidé na fotografy zvyklí a více méně je tolerují.

Technika street photography souvisí s podstatou věci samé. Je třeba zachytit běžný život, aniž by lidé na fotografa reagovali. To lze realizovat:

  • objektivem s dlouhým ohniskem
  • rychlostí práce zblízka

Dlouhé ohnisko, tedy teleobjektiv, má své výhody, o tom není pochyb. Nicméně není to všelék – lidé jsou citliví a někdy reagují nevrleji na šmírování čtyřkilem, než kdyby byli fotografováni zblízka. Fotografování teleobjektivem nevyžaduje žádnou specifickou techniku – je třeba hlídat dostatečně krátkou dobu osvitu. Platí zásada, že minimum rovná se (numericky) délce ohniska v milimetrech, tedy ekvivalent třístovky potřebuje 1/300 sec. Nezapomínejme na prodlužovací faktor, tedy “tříkilo” na vaší DSLR je ve skutečnosti rovno 450 mm a tudíž potřebujete aspoň rychlost 1/500 sec.

Práce zblízka vyžaduje rychlost. Je tedy tak dobré pracovat s rychlejšími časy – a podle toho nastavit citlivost v ISO, pokud je to třeba. Funkce vyhledávání tváří je hezká hračka, ale při street photography spíš zdržuje. Osvědčilo se mi nastavení zaostřovacího bodu nahoru, protože se tím minimalizuje nebezpečí chybné kompozice “moc nad hlavou”. A teď k obrázkům:

Toto je pouliční strojopisec a také čtec, jak se ukázalo. Kdo potřebuje napsat na stroji nějaké lejstro nebo dopis, anebo chce vědět, co je v dopise a neumí číst, obrátí se na odborníka. Snímek je pořízen delším ohniskem – a přece si mě strojopisec všiml. Naštěstí až tehdy, kdy byl exponován. To delší ohnisko má výhodu i v menší hloubce ostrosti – figury jsou ostré a pozadí je rozmazané, takže neruší.

Tohle je roztomilá peruánská kuriozita – kráčející telefonní budka. Pán pronajímá mobilní telefony, a aby mu s přístrojem zákazník neutekl, má ho na řetízku. Pořízeno ekv. 200 milimetrů, tedy delším ohniskem, na plnou světelnost.

Výjev z přechodu bolivijsko-peruánské hranice. Opět ohnisko 200 mm a plná světelnost. Tuším, že ty kanystry nejsou plné vody… Je třeba pracovat rychle, to se týká street photography obecně – a zachovávat zásadu, že “dokud situace trvá, fotím”.

Pouliční prodavači jsou vděčný objekt pro fotografii. Zase – dlouhé ohnisko, vysoké ISO, krátký čas.

Tržnice v městě Arequipa je plná rázovitých figur. Asi bych si tam těžko troufl takto fotit sám – byli jsme ve skupině a lidé nás kupodivu tolerovali jako nějakou divnou atrakci. Tahle tržnice byla krytá – ale stačilo 800 ISO při cloně F2.8 na docela rozumné expoziční časy.

Návrat domů… Tady to už chtělo 1250 ISO, ohnisko f=175 mm a expozici 1/320 sec při F2.8. Tak rychlý čas vedl k podexpozici, čímž jsem dosáhl té večerní atmosféry: v praxi to byla kompenzace -1 EV. To už je hodně velká kompenzace a obvykle to našim posluchačům nedoporučuji. Bylo nutno trochu pracovat v editoru, aby se tvář a svetr projasnily.

Noční street photography má svoje výhody – lidé si nás méně všímají. Tento snímek jsem pořídil ohniskem ekv. 50 mm při cloně F2.0. ISO bylo 800 a čas 1/60 sec, samozřejmě jedno i druhé nastaveno v manuálním režimu (na kruhovém voliči písmeno M), aby mi expozice neskákala při každé změně osvětlení. Všimněte si rozdílnosti osvětlení, ženy jsou ozářeny načervenalým světlem pouliční lampy a vzadu svítí modré zářivky. Při noční fotografii nechávám nastavení bílé na automatickém režimu – nevidím velký smysl v nějakém dohánění “správné bílé”. To světlo prostě je načervenalé, tak ať je na fotce. Samozřejmě, převod do černobílé fotky tento pseudoproblém řeší s konečnou platností…

Tuhle fotku mám docela rád… Z technického hlediska o ní platí totéž jako o té předešlé, ostatně byla pořízena téhož večera, obě ve městě Cusco.


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.
Ostrovy miliónů ptáků a tisíců lvounů ZDE.
V palírně pisca ZDE.
Fotíme na pouštiZDE.
Kondoři v letu ZDE.

Cesty do ciziny jsou výzva i k tzv. street photography, tedy k fotografování běžného života. Někde se to dělá snadno, někde velmi nesnadno. V Peru jsou lidé na fotografy zvyklí a více méně je tolerují.

Technika street photography souvisí s podstatou věci samé. Je třeba zachytit běžný život, aniž by lidé na fotografa reagovali. To lze realizovat:

  • objektivem s dlouhým ohniskem
  • rychlostí práce zblízka

Dlouhé ohnisko, tedy teleobjektiv, má své výhody, o tom není pochyb. Nicméně není to všelék – lidé jsou citliví a někdy reagují nevrleji na šmírování čtyřkilem, než kdyby byli fotografováni zblízka. Fotografování teleobjektivem nevyžaduje žádnou specifickou techniku – je třeba hlídat dostatečně krátkou dobu osvitu. Platí zásada, že minimum rovná se (numericky) délce ohniska v milimetrech, tedy ekvivalent třístovky potřebuje 1/300 sec. Nezapomínejme na prodlužovací faktor, tedy “tříkilo” na vaší DSLR je ve skutečnosti rovno 450 mm a tudíž potřebujete aspoň rychlost 1/500 sec.

Práce zblízka vyžaduje rychlost. Je tedy tak dobré pracovat s rychlejšími časy – a podle toho nastavit citlivost v ISO, pokud je to třeba. Funkce vyhledávání tváří je hezká hračka, ale při street photography spíš zdržuje. Osvědčilo se mi nastavení zaostřovacího bodu nahoru, protože se tím minimalizuje nebezpečí chybné kompozice “moc nad hlavou”. A teď k obrázkům:

Toto je pouliční strojopisec a také čtec, jak se ukázalo. Kdo potřebuje napsat na stroji nějaké lejstro nebo dopis, anebo chce vědět, co je v dopise a neumí číst, obrátí se na odborníka. Snímek je pořízen delším ohniskem – a přece si mě strojopisec všiml. Naštěstí až tehdy, kdy byl exponován. To delší ohnisko má výhodu i v menší hloubce ostrosti – figury jsou ostré a pozadí je rozmazané, takže neruší.

Tohle je roztomilá peruánská kuriozita – kráčející telefonní budka. Pán pronajímá mobilní telefony, a aby mu s přístrojem zákazník neutekl, má ho na řetízku. Pořízeno ekv. 200 milimetrů, tedy delším ohniskem, na plnou světelnost.

Výjev z přechodu bolivijsko-peruánské hranice. Opět ohnisko 200 mm a plná světelnost. Tuším, že ty kanystry nejsou plné vody… Je třeba pracovat rychle, to se týká street photography obecně – a zachovávat zásadu, že “dokud situace trvá, fotím”.

Pouliční prodavači jsou vděčný objekt pro fotografii. Zase – dlouhé ohnisko, vysoké ISO, krátký čas.

Tržnice v městě Arequipa je plná rázovitých figur. Asi bych si tam těžko troufl takto fotit sám – byli jsme ve skupině a lidé nás kupodivu tolerovali jako nějakou divnou atrakci. Tahle tržnice byla krytá – ale stačilo 800 ISO při cloně F2.8 na docela rozumné expoziční časy.

Návrat domů… Tady to už chtělo 1250 ISO, ohnisko f=175 mm a expozici 1/320 sec při F2.8. Tak rychlý čas vedl k podexpozici, čímž jsem dosáhl té večerní atmosféry: v praxi to byla kompenzace -1 EV. To už je hodně velká kompenzace a obvykle to našim posluchačům nedoporučuji. Bylo nutno trochu pracovat v editoru, aby se tvář a svetr projasnily.

Noční street photography má svoje výhody – lidé si nás méně všímají. Tento snímek jsem pořídil ohniskem ekv. 50 mm při cloně F2.0. ISO bylo 800 a čas 1/60 sec, samozřejmě jedno i druhé nastaveno v manuálním režimu (na kruhovém voliči písmeno M), aby mi expozice neskákala při každé změně osvětlení. Všimněte si rozdílnosti osvětlení, ženy jsou ozářeny načervenalým světlem pouliční lampy a vzadu svítí modré zářivky. Při noční fotografii nechávám nastavení bílé na automatickém režimu – nevidím velký smysl v nějakém dohánění “správné bílé”. To světlo prostě je načervenalé, tak ať je na fotce. Samozřejmě, převod do černobílé fotky tento pseudoproblém řeší s konečnou platností…

Tuhle fotku mám docela rád… Z technického hlediska o ní platí totéž jako o té předešlé, ostatně byla pořízena téhož večera, obě ve městě Cusco.


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.
Ostrovy miliónů ptáků a tisíců lvounů ZDE.
V palírně pisca ZDE.
Fotíme na pouštiZDE.
Kondoři v letu ZDE.