Nezařazené

Zápisník z cest (4) – Fotíme na poušti

Nikdy mě nenapadlo, že v Peru uvidím poušť. Přitom pouštní oblasti se táhnou podél tichomořského pobřeží – vysoké hory brání dešti proniknout na pevninu. Škoda, že jsme tam nemohli být déle než hodinu… To jsou ty problémy, o kterých jsem psal už na začátku našeho cestovacího seriálu. Nevolíme ideální čas. Zpravidla to nejde – i s ohledem na ostatní.. Takže, co se dá z tak krátké zastávky vyždímat?

Jako hlavní klíč jsem volil protisvětlo. Právě to dává snímku náladu. Podobně jako na sněhu je dobré fotit v protisvětle, písek pouště je po světle nezajímavý. Začneme tedy na kraji pouště – zastavili jsme v oáze.

Na přechodu mezi oázou a dunami rostly palmy. Tady je pro srovnání neořezaná a ořezaná verze – ta ořezaná mi připadá lepší, protože zdůrazňuje ty svislé linie. Nicméně mi ten snímek připadá trochu popisný. Navíc ty palmy jsou slité a nemají světlo. Nicméně aspoň vidíte, jak to na okraji oázy vypadá.

Zkusil jsem tedy protisvětlo ohniskovou vzdáleností ekv. 200 mm, kompenzace -0,3 EV a šel jsem na většíí přiblížení složité struktury palem..

Další varianta stejného tématu je zde. Zde ale jsem už pracoval s diagonálou. Trs trávy je umístěn do oblasti průsečíku spodní vodorovné a pravé svislé třetiny. To je velmi často používané řešení pro snímky tohoto druhu – příroda je tu hodně geometricky rozčleněna.

Když už geometrie, tak pořádná. I tady přijde ke slovu delší ohnisko a kompenzace do mínusu. Tím utažením expozice se hodně ztlumí stín – lze tomu samozřejmě ještě napomoci úpravou v křivkách.

Další, co je na poušti (nebo na sněhu, ono je to opravdu z obrazového hlediska hodně podobné pojetí) je struktura povrchu. I tu lze nahlížet dvojím způsobem. Tato kompozice je plošná, je zde vypustěn prostor, jsou tu jen ty linie. Bylo třeba opět delšího ohniska (ekv. 200 mm) a kompenzace -0,3 EV.

Můžeme na to ale jít zase jinak – širokoúhlým objektivem. Pak je nutné jít hodně nízko, aby se zabrala struktura písku hned u našich nohou a horizont je perspektivně potlačen, nicméně hraje tam velkou roli. Ohnisko je tu ekv. 16 mm, kompenzace opět -0,3 EV.

Poušť se super. Chtělo by to ale tam pobýt déle – a zažít nějaký pořádný samum. Jen s tím fotografováním by to bylo asi horší v té písečné bouři!
Jen na okraj, technicky – písek této pouště byl milosrdný, poměrně hrubý, takže nám techniku nezničil. Takže jsem si mohl troufnout i na výměnu objektivu!


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.
Ostrovy miliónů ptáků a tisíců lvounů ZDE.
V palírně pisca ZDE.

Nikdy mě nenapadlo, že v Peru uvidím poušť. Přitom pouštní oblasti se táhnou podél tichomořského pobřeží – vysoké hory brání dešti proniknout na pevninu. Škoda, že jsme tam nemohli být déle než hodinu… To jsou ty problémy, o kterých jsem psal už na začátku našeho cestovacího seriálu. Nevolíme ideální čas. Zpravidla to nejde – i s ohledem na ostatní.. Takže, co se dá z tak krátké zastávky vyždímat?

Jako hlavní klíč jsem volil protisvětlo. Právě to dává snímku náladu. Podobně jako na sněhu je dobré fotit v protisvětle, písek pouště je po světle nezajímavý. Začneme tedy na kraji pouště – zastavili jsme v oáze.

Na přechodu mezi oázou a dunami rostly palmy. Tady je pro srovnání neořezaná a ořezaná verze – ta ořezaná mi připadá lepší, protože zdůrazňuje ty svislé linie. Nicméně mi ten snímek připadá trochu popisný. Navíc ty palmy jsou slité a nemají světlo. Nicméně aspoň vidíte, jak to na okraji oázy vypadá.

Zkusil jsem tedy protisvětlo ohniskovou vzdáleností ekv. 200 mm, kompenzace -0,3 EV a šel jsem na většíí přiblížení složité struktury palem..

Další varianta stejného tématu je zde. Zde ale jsem už pracoval s diagonálou. Trs trávy je umístěn do oblasti průsečíku spodní vodorovné a pravé svislé třetiny. To je velmi často používané řešení pro snímky tohoto druhu – příroda je tu hodně geometricky rozčleněna.

Když už geometrie, tak pořádná. I tady přijde ke slovu delší ohnisko a kompenzace do mínusu. Tím utažením expozice se hodně ztlumí stín – lze tomu samozřejmě ještě napomoci úpravou v křivkách.

Další, co je na poušti (nebo na sněhu, ono je to opravdu z obrazového hlediska hodně podobné pojetí) je struktura povrchu. I tu lze nahlížet dvojím způsobem. Tato kompozice je plošná, je zde vypustěn prostor, jsou tu jen ty linie. Bylo třeba opět delšího ohniska (ekv. 200 mm) a kompenzace -0,3 EV.

Můžeme na to ale jít zase jinak – širokoúhlým objektivem. Pak je nutné jít hodně nízko, aby se zabrala struktura písku hned u našich nohou a horizont je perspektivně potlačen, nicméně hraje tam velkou roli. Ohnisko je tu ekv. 16 mm, kompenzace opět -0,3 EV.

Poušť se super. Chtělo by to ale tam pobýt déle – a zažít nějaký pořádný samum. Jen s tím fotografováním by to bylo asi horší v té písečné bouři!
Jen na okraj, technicky – písek této pouště byl milosrdný, poměrně hrubý, takže nám techniku nezničil. Takže jsem si mohl troufnout i na výměnu objektivu!


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.
Ostrovy miliónů ptáků a tisíců lvounů ZDE.
V palírně pisca ZDE.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: