Nezařazené

Zápisník z cest (2) – Ballestas

Další zastávka peruánské fotoexpedice IDIFu byla na ostrovech Ballestas. Říká se jim : peruánské Galapágy” a žije zde úchvatné množství mořských živočichů. Některé jsme fotografovali.

Jak na lvouny
A už je tu problém! Fotografování divoce žijících zvířat, to je v podstatě něco podobného rybaření. Musíte být v klidu, nežvanit, je třeba se obrnit trpělivostí… Na ostrovech Ballestas žijí milióny ptáků a také tučňáci (čili též ptáci, ale řadíme je mezi gentlemany ve fraku) a jsou tu i lvouni. Přiblížíte se k nim v motorovém člunu. Není moc času. Navíc, člun se řítí ve vlnách, jednou je na slunci, podruhé v hlubokém stínu, střídají se tu světelné hladiny. Je třeba reagovat v rozmezí desítek vteřin, spíš jenom vteřin.

Dlouhé ohnisko je jedna nutnost, co nejkratší expoziční doba druhá nutnost. To nejde vždycky dohromady. Širokorozsahové zoomy mívají na té delší straně světelnost F6.3 a to je sakra málo. Je tedy třeba zvýšit ISO, a je na každém, kam si troufne. Tady je každá rada dobrá. Pro jakž takž slušný výsledek je 1/500 sec minimum, lepší 1/1000. Ve výhodě jsou DSLR, které bez problému snesou 1000 ISO a (trochu) víc.

Tak tady je takový lvoun. Estéti mezi vámi vykřiknou s odporem – ach, ajká to odporná středová kompozice!
Ano, je to tak. Z rychlého člunu se těžko honí ostření a máme obvykle nastavený zaostřovací bod na prostředek. Zkusme tedy jinou metodu a jiného živočicha. Plošná kompozice, i to může být řešení! Při takovém množství – v daném případě – ptáků se dá snadno pořídit záběr, kdy jsou všichni rovnoměrně rozhozeni ve formátu. Je to ale úhlopříčka, která drží kompozici, zde je vedení zprava shora dolů vlevo.

Ale kdo si počká, ten se dočká, i kompozice. Tady je ukázka úhlopříčného řešení jako z učebnice: zleva shora dolů a štěstí přálo a silueta zvířete je proti klidnému pozadí. Je to dílo náhody, jistě snadno uvěříte. Ale je třeba fotit a fotit… nelze spoléhat na to, že takovou kompozici spatříme. Je třeba ji odstřelit…

Zeptáte se: a to jsou solitéři, ti lvouni? V tom je ten problém. Nejsou to solitéři, žijí ve stádech. Těžko ty potvory nějak uspořádáme do figury. Dvě, jakž takž…

Ale co když jich je padesát, sto, pět set? Nezbývá než jít systémem “tapeta” a opět – čím delší ohnisko, tím lépe, čím kratší čas, tím lépe, čím vyšší ISO..,. tím hůře.

Takže nakonec nás z nouze vytrhnou zase ptáci, kterých jsou tu opravdu milióny.

Obecné poučení: soustředit se buď na detail, tedy vytrhnout z množství jednoho, dva jedince a snažit se o nějakou kompozici, anebo na celek, tedy na množství, snímat masu, dav, a pak je třeba pojímat obrázek plošně. Jako tu tapetu.

A co zítra? Bude řeč o alkoholu.


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.

Další zastávka peruánské fotoexpedice IDIFu byla na ostrovech Ballestas. Říká se jim : peruánské Galapágy” a žije zde úchvatné množství mořských živočichů. Některé jsme fotografovali.

Jak na lvouny
A už je tu problém! Fotografování divoce žijících zvířat, to je v podstatě něco podobného rybaření. Musíte být v klidu, nežvanit, je třeba se obrnit trpělivostí… Na ostrovech Ballestas žijí milióny ptáků a také tučňáci (čili též ptáci, ale řadíme je mezi gentlemany ve fraku) a jsou tu i lvouni. Přiblížíte se k nim v motorovém člunu. Není moc času. Navíc, člun se řítí ve vlnách, jednou je na slunci, podruhé v hlubokém stínu, střídají se tu světelné hladiny. Je třeba reagovat v rozmezí desítek vteřin, spíš jenom vteřin.

Dlouhé ohnisko je jedna nutnost, co nejkratší expoziční doba druhá nutnost. To nejde vždycky dohromady. Širokorozsahové zoomy mívají na té delší straně světelnost F6.3 a to je sakra málo. Je tedy třeba zvýšit ISO, a je na každém, kam si troufne. Tady je každá rada dobrá. Pro jakž takž slušný výsledek je 1/500 sec minimum, lepší 1/1000. Ve výhodě jsou DSLR, které bez problému snesou 1000 ISO a (trochu) víc.

Tak tady je takový lvoun. Estéti mezi vámi vykřiknou s odporem – ach, ajká to odporná středová kompozice!
Ano, je to tak. Z rychlého člunu se těžko honí ostření a máme obvykle nastavený zaostřovací bod na prostředek. Zkusme tedy jinou metodu a jiného živočicha. Plošná kompozice, i to může být řešení! Při takovém množství – v daném případě – ptáků se dá snadno pořídit záběr, kdy jsou všichni rovnoměrně rozhozeni ve formátu. Je to ale úhlopříčka, která drží kompozici, zde je vedení zprava shora dolů vlevo.

Ale kdo si počká, ten se dočká, i kompozice. Tady je ukázka úhlopříčného řešení jako z učebnice: zleva shora dolů a štěstí přálo a silueta zvířete je proti klidnému pozadí. Je to dílo náhody, jistě snadno uvěříte. Ale je třeba fotit a fotit… nelze spoléhat na to, že takovou kompozici spatříme. Je třeba ji odstřelit…

Zeptáte se: a to jsou solitéři, ti lvouni? V tom je ten problém. Nejsou to solitéři, žijí ve stádech. Těžko ty potvory nějak uspořádáme do figury. Dvě, jakž takž…

Ale co když jich je padesát, sto, pět set? Nezbývá než jít systémem “tapeta” a opět – čím delší ohnisko, tím lépe, čím kratší čas, tím lépe, čím vyšší ISO..,. tím hůře.

Takže nakonec nás z nouze vytrhnou zase ptáci, kterých jsou tu opravdu milióny.

Obecné poučení: soustředit se buď na detail, tedy vytrhnout z množství jednoho, dva jedince a snažit se o nějakou kompozici, anebo na celek, tedy na množství, snímat masu, dav, a pak je třeba pojímat obrázek plošně. Jako tu tapetu.

A co zítra? Bude řeč o alkoholu.


Předchozí články seriálu:

Pyramida v Limě ZDE.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: