Nezařazené

Záhada rozostřené fotky

Poslal mi jeden náš čtenář fotku a že je to záhada, proč je neostrá, když je focená bleskem? Je to něco, co s posluchači mé Dílny řešíme často. Zdánlivá maličkost, kterou „zná každej“. Jenže, jak se ukazuje, ne tak docela každej, proč se tedy o tom nezmínit i zde? Tak se na tu fotku podívejme.

Na téhle malé toho moc neuvidíte, ale po kliknutí si otevřete v novém okně větší a opravdu tu neostrost spatříte. Uvidíme ji pořádně až při zobrazení 100%, tedy na monitoru v plném počtu obrazových bodů:

Ono to trochu vypadá jako chromatická aberace, ale ono je to roztřesení obrázku. Neostrost je trojí, zaviněná:

  • špatným zaostřením (ostřicí bod nebo body se zaměřily na něco jiného než chceme vyfotit)
  • fotografovaný objekt se pohyboval tak rychle, že ho aparát nestačil ostře zachytit (pohybová neostrost)
  • přirozené chvění rukou se přeneslo do obrázku (roztřesení)

Bod první je jasný, je třeba hlídat, kde nám při zaostření blikne indikace ostření. Na body 2 a 3 je recept složitější: pokud je to možné, je třeba zkrátit dobu osvitu, tzv. čas. U našeho snímku byla použita 1/30 sec. To je doba osvitu, která už je v kategorii „dlouhých časů“. Někdo to zvládne, někdo ne, něco ustojí stabilizátor, někdy taky ne. Fotka byla pořízena přístrojem 4 roky starým, který stabilizátor nemá. Takže: chce to oporu, opřít o opěradlo židle anebo… nejlepší stabilizátor je samozřejmě stativ. A co ten blesk?

On nám blýsknul do poměrně dlouhého času, takže nastala vlastně dvojí expozice. Jedna je ta jaksi přirozená, tedy využívající stávající světlo místnosti, no a druhá využívá síly zábleskového zařízení aparátu. Navíc, směrné číslo přístroje je 7,2. Počítejte se mnou. Směrné číslo je násobek vzdálenosti v metrech a hodnoty clony při 100 ISO. Bylo použito 200 ISO, tedy dvakrát citlivější, nicméně musíme násobit nikoli dvěma, ale 1,4 (o tento násobek se liší sousední hodnoty clony). Musíme tedy násobit 1.4×7.2=10.1. Clona byla F2.8, takže dělme 10.1:2.8=3,6 metrů. To je limitní pásmo účinnosti tohoto blesku. I to je třeba brát v úvahu.

Když budeme zkoumat okolnosti pořízení snímku, zjistíme, ze záznamu EXIF, že bylo použito 200 ISO. On je ten snímek krapet zašuměný i při těch 200 ISO, ale zkusil bych přece jen navýšit aspoň na 400 ISO. Myslím si, že šum je menší zlo než roztřesení, ale to je můj soukromý názor a někdo se na to může dívat jinak. No a pak taky bych uvažoval o tom, zdali nenastal čas k výměně fotoaparátu… Ony ty zázraky ztrácejí po čtyřech letech hodně ze své zázračnosti.

Poslal mi jeden náš čtenář fotku a že je to záhada, proč je neostrá, když je focená bleskem? Je to něco, co s posluchači mé Dílny řešíme často. Zdánlivá maličkost, kterou „zná každej“. Jenže, jak se ukazuje, ne tak docela každej, proč se tedy o tom nezmínit i zde? Tak se na tu fotku podívejme.

Na téhle malé toho moc neuvidíte, ale po kliknutí si otevřete v novém okně větší a opravdu tu neostrost spatříte. Uvidíme ji pořádně až při zobrazení 100%, tedy na monitoru v plném počtu obrazových bodů:

Ono to trochu vypadá jako chromatická aberace, ale ono je to roztřesení obrázku. Neostrost je trojí, zaviněná:

  • špatným zaostřením (ostřicí bod nebo body se zaměřily na něco jiného než chceme vyfotit)
  • fotografovaný objekt se pohyboval tak rychle, že ho aparát nestačil ostře zachytit (pohybová neostrost)
  • přirozené chvění rukou se přeneslo do obrázku (roztřesení)

Bod první je jasný, je třeba hlídat, kde nám při zaostření blikne indikace ostření. Na body 2 a 3 je recept složitější: pokud je to možné, je třeba zkrátit dobu osvitu, tzv. čas. U našeho snímku byla použita 1/30 sec. To je doba osvitu, která už je v kategorii „dlouhých časů“. Někdo to zvládne, někdo ne, něco ustojí stabilizátor, někdy taky ne. Fotka byla pořízena přístrojem 4 roky starým, který stabilizátor nemá. Takže: chce to oporu, opřít o opěradlo židle anebo… nejlepší stabilizátor je samozřejmě stativ. A co ten blesk?

On nám blýsknul do poměrně dlouhého času, takže nastala vlastně dvojí expozice. Jedna je ta jaksi přirozená, tedy využívající stávající světlo místnosti, no a druhá využívá síly zábleskového zařízení aparátu. Navíc, směrné číslo přístroje je 7,2. Počítejte se mnou. Směrné číslo je násobek vzdálenosti v metrech a hodnoty clony při 100 ISO. Bylo použito 200 ISO, tedy dvakrát citlivější, nicméně musíme násobit nikoli dvěma, ale 1,4 (o tento násobek se liší sousední hodnoty clony). Musíme tedy násobit 1.4×7.2=10.1. Clona byla F2.8, takže dělme 10.1:2.8=3,6 metrů. To je limitní pásmo účinnosti tohoto blesku. I to je třeba brát v úvahu.

Když budeme zkoumat okolnosti pořízení snímku, zjistíme, ze záznamu EXIF, že bylo použito 200 ISO. On je ten snímek krapet zašuměný i při těch 200 ISO, ale zkusil bych přece jen navýšit aspoň na 400 ISO. Myslím si, že šum je menší zlo než roztřesení, ale to je můj soukromý názor a někdo se na to může dívat jinak. No a pak taky bych uvažoval o tom, zdali nenastal čas k výměně fotoaparátu… Ony ty zázraky ztrácejí po čtyřech letech hodně ze své zázračnosti.