| Na úterní článek o podivné deformaci snímků se ozvalo několik čtenářů s vysvětlením onoho podivuhodného jevu. Zdá se, že jde o technickou vlastnost snímače, která má stejný efekt, jako pomalé štěrbinové závěrky historických fotoaparátů. Velmi pravděpodobná mi připadá odpověď pana Beránka:
Dobrý den, fotografie jedouci lokomotivy zveřejněné u článku „záhada hlavolamu“ vykazují naprosto stejnou chybu, jako fotografie pořízené levnými digitály značek jako je Umax, Mustek a pod. Tyto fotoaparáty jsou vybaveny levnými CMOS/CCD snímači, které odečítají data postupně – odshora dolů. Tato rychlost není nijak závratná (cca 1/60 s) a má za následek naprosto stejný efekt, jako závěrka u kinofilmového fotoaparátu – každá řádka obrazu je snímána v jiný čas, což u pohybujícího se objektu způsobí přesně stejný efekt jako je na fotografii. Uvedená doba expozice 1/2000 je stejně jako u kinofilmu dobou expozice jednoho bodu snímače/filmu, ne dobou celého cyklu závěrky. Ta málokdy přesáhne 1/125s (tato doba je u fotoaparátu stejná s nejkratším synchronizačním časem blesku). Expoziční čas může být tedy 1/2000s, nicméně doba expozice záběru (cyklus závěrky, přečtení celého snímače) může být 1/60 až 1/125s což stačí k tomu, aby každá řádka snímaná s časem 1/2000 s rozmazaná nebyla, nicméně celkový čas expozice (přečtení celého snímače) je natolik dlouhý, že lokomotiva (fotografovaná zblízka) ujede několik metrů. Co k tomu dodat? Zkreslení se projevuje i u klasických štěrbinových závěrek: kdysi mi vyprávěl divadelní fotograf Karel Štoll, že balet fotografuje jen Rolleiflexem s centrální závěrkou, protože přístrojem se štěrbinovou závěrkou to nejde – dochází ke zkreslení. A nakonec: myslím, že této vlastnosti „fotomobilů“ by se dalo využít k zajímavým výtvarným efektům – ovšem i ty by se daly snadno napodobit v grafickém editoru… |
| Na úterní článek o podivné deformaci snímků se ozvalo několik čtenářů s vysvětlením onoho podivuhodného jevu. Zdá se, že jde o technickou vlastnost snímače, která má stejný efekt, jako pomalé štěrbinové závěrky historických fotoaparátů. Velmi pravděpodobná mi připadá odpověď pana Beránka:
Dobrý den, fotografie jedouci lokomotivy zveřejněné u článku „záhada hlavolamu“ vykazují naprosto stejnou chybu, jako fotografie pořízené levnými digitály značek jako je Umax, Mustek a pod. Tyto fotoaparáty jsou vybaveny levnými CMOS/CCD snímači, které odečítají data postupně – odshora dolů. Tato rychlost není nijak závratná (cca 1/60 s) a má za následek naprosto stejný efekt, jako závěrka u kinofilmového fotoaparátu – každá řádka obrazu je snímána v jiný čas, což u pohybujícího se objektu způsobí přesně stejný efekt jako je na fotografii. Uvedená doba expozice 1/2000 je stejně jako u kinofilmu dobou expozice jednoho bodu snímače/filmu, ne dobou celého cyklu závěrky. Ta málokdy přesáhne 1/125s (tato doba je u fotoaparátu stejná s nejkratším synchronizačním časem blesku). Expoziční čas může být tedy 1/2000s, nicméně doba expozice záběru (cyklus závěrky, přečtení celého snímače) může být 1/60 až 1/125s což stačí k tomu, aby každá řádka snímaná s časem 1/2000 s rozmazaná nebyla, nicméně celkový čas expozice (přečtení celého snímače) je natolik dlouhý, že lokomotiva (fotografovaná zblízka) ujede několik metrů. Co k tomu dodat? Zkreslení se projevuje i u klasických štěrbinových závěrek: kdysi mi vyprávěl divadelní fotograf Karel Štoll, že balet fotografuje jen Rolleiflexem s centrální závěrkou, protože přístrojem se štěrbinovou závěrkou to nejde – dochází ke zkreslení. A nakonec: myslím, že této vlastnosti „fotomobilů“ by se dalo využít k zajímavým výtvarným efektům – ovšem i ty by se daly snadno napodobit v grafickém editoru… |
