Ladislav Vejtruba zemřel, to jste pochopili z titulku. Poznal jsem ho ve vůbec první skupině posluchačů mé Dílny v roce 2008 a pak jsme se potkávali nahodile. Ovšem na jednom místě skoro pravidelně – ve fotosoutěži Digineffu. Naposledy se zúčastnil v červnu. Poslal tam tuhle fotku:
Moc se mi líbila a zatelefonoval jsem mu, abych se poptal, jestli to náhodou není montáž. Telefon vzala paní Vejtrubová a řekla mi, že Láďa těžce onemocněl a je ve Španělsku v nemocnici. Pak už jsem se jen poptával kamarádů, jestli nevědí, jak to s ním vypadá. No a včera přišlo parte. Rodina chce být se svým žalem sama, tak jen přihodím jako kytičku pár fotek, které jsem vytahal z posledních kol soutěže. V květnu bylo jako téma Moje místo. Láďa poslal tuhle pohodářskou západovku, asi to není východovka, ty nebývají takhle pohodové. Rád cestoval a na tu poslední cestu také odešel z cizích krajů.
V dubnu se fotilo jaro a Láďa ho pojal touhle kytkou. Něžná, vlídná fotka. On byl hodně laskavý člověk, usměvavý, srdečný.
Milou tvář fotili soutěžící do březnového kola. Měl rád děti a tenhle chlapeček se na jeho fotkách často vyskytuje.
Nikdy jsme o tom nemluvili, ale mizerné počasí ho zřejmě neinspirovalo. V kolech s tématem psí pohody absentoval, letos v únoru a loni v listopadu. Kdežto začátky, ty ho zaujaly. Poslal tři fotky, tohle je jedna z nich.
V prosinci loňského roku smě měli portrét. Poslal tenhle – zase: precizní, všechno ostré, perfektně zpracované.
Moc rád fotil psy, agility, psí spřežení, to bylo jeho. Jednu fotku vidíte v záhlaví. Uzavřu jeho příspěvkem do kola s protisvětlem.
Odešel ve dvaasedmdesáti, šlo to rychle a moc brzo.
Budeš mi chybět, Láďo.