Více méně náhodou jsem narazil na zajímavý případ. Znal jsem ho už dlouho, ale teď jsem o něj zakopl znovu. Jde o otázku štěstí…
Více méně náhodou jsem narazil na zajímavý případ. Znal jsem ho už dlouho, ale teď jsem o něj zakopl znovu. Jde o otázku štěstí…
V neděli 24. listopadu 1963 detektivové odváděli k výslechu Lee Harwey Oswalda, podezíraného z vraždy prezidenta Kennedyho. Z davu se vyloupl muž jménem Jack Ruby a Oswalda zastřelil. Vraždu zachytil fotograf Dallas Times-Heraldu, Robert H. Jackson. Následujícího roku dostal za tu fotku Pulitzerovu cenu za fotografii, která vyjádřila vrahovu neústupnou rozhodnost, bolestný výraz spoutané oběti a otřesenou bezmoc ve tváři policistově“. Fotku pořídil Nikonem S3 a 35 mm objektivem. Samozřejmě fullframe, řekli bychom dnes, a pětatřicítka jako reportážní ohnisko. Fotku jste pravděpodobně už někdy zahlédli.
![](/obrdg2018/jaknato/180108stesti/01.jpg)
Jenže pouhých šest desetin vteřiny před Jacksonem stiskl spoušť svého fotoaparátu další profesionál, Jack Beers, fotoreportér Dallas MorningNews. Později vypovídal, že si Rubyho hned všiml a myslel, že je to nějaký fotograf, který se cpe dopředu. Pak uslyšel, jak ten muž křičí „ty svině“, pochopil, co se děje a stiskl spoušť svého fotoaparátu. Hned běžel do redakční fotokomory. Film vyvolal a negativ ukázal šéfovi. „Proboha! Ty jsi vyhrál Pullitzerovu cenu!“
Stejně reagoval Jacksonův šéf. Jenže vyhrát může jen jeden… a vyhrál Jackson.
![](/obrdg2018/jaknato/180108stesti/02.jpg)
Oba byli profesionálové, ale jeden měl více štěstí. Dokonce tak dalece měl Jackson štěstí, že ho odvolávali na tiskovku, poslali pro něj člověka, ale on odmítl opustit své místo v řadě fotoreportérů. Mohl mít pěkné fotky z tiskovky… a Beers by vyhrál Pullitzera.