Více méně náhodou jsem narazil na zajímavý případ. Znal jsem ho už dlouho, ale teď jsem o něj zakopl znovu. Jde o otázku štěstí…
Více méně náhodou jsem narazil na zajímavý případ. Znal jsem ho už dlouho, ale teď jsem o něj zakopl znovu. Jde o otázku štěstí…
V neděli 24. listopadu 1963 detektivové odváděli k výslechu Lee Harwey Oswalda, podezíraného z vraždy prezidenta Kennedyho. Z davu se vyloupl muž jménem Jack Ruby a Oswalda zastřelil. Vraždu zachytil fotograf Dallas Times-Heraldu, Robert H. Jackson. Následujícího roku dostal za tu fotku Pulitzerovu cenu za fotografii, která vyjádřila vrahovu neústupnou rozhodnost, bolestný výraz spoutané oběti a otřesenou bezmoc ve tváři policistově“. Fotku pořídil Nikonem S3 a 35 mm objektivem. Samozřejmě fullframe, řekli bychom dnes, a pětatřicítka jako reportážní ohnisko. Fotku jste pravděpodobně už někdy zahlédli.
Jenže pouhých šest desetin vteřiny před Jacksonem stiskl spoušť svého fotoaparátu další profesionál, Jack Beers, fotoreportér Dallas MorningNews. Později vypovídal, že si Rubyho hned všiml a myslel, že je to nějaký fotograf, který se cpe dopředu. Pak uslyšel, jak ten muž křičí „ty svině“, pochopil, co se děje a stiskl spoušť svého fotoaparátu. Hned běžel do redakční fotokomory. Film vyvolal a negativ ukázal šéfovi. „Proboha! Ty jsi vyhrál Pullitzerovu cenu!“
Stejně reagoval Jacksonův šéf. Jenže vyhrát může jen jeden… a vyhrál Jackson.
Oba byli profesionálové, ale jeden měl více štěstí. Dokonce tak dalece měl Jackson štěstí, že ho odvolávali na tiskovku, poslali pro něj člověka, ale on odmítl opustit své místo v řadě fotoreportérů. Mohl mít pěkné fotky z tiskovky… a Beers by vyhrál Pullitzera.