Blahopřeji Janu Saudkovi k vyznamenání medailí Za zásluhy, které mu udělil prezident republiky Miloš Zeman při ceremonii k příležitosti oslav 101. výročí převratu z 28. října 2018. Čtyřiaosmdesátiletý Jan Saudek patří k nejvýznamnějším českým fotografům dvacátého století. Těžko dělat nějaké žebříčky a statistiky, jisté ale je, že jeho věhlas je světový. Když si na Amazonu zadáte Jan Saudek books, vyskočí na vás přes padesát aktuálně dosažitelných knižních titulů. Jeho bizarní fotografie se zrodily ze vzdoru generace třicátníků v šedesátých létech, kdy poprvé pukaly ledy diktatury a uvolnil se prostor ke kreativitě. Typická pro tu dobu je ironie, projevovala se v literatuře stejně jako ve výtvarném umění, a je jasně čitelná i v díle Jana Saudka. Pro plné pochopení jeho díla je třeba vzít v úvahu i vliv jeho bratra – dvojčete, tragicky zesnulého krále českého comicsu Káji Saudka, ten měl na Janovu poetiku zásadní vliv.
K tomu vyznamenání – nešlo si nevšimnout radosti v jeho tváři i bojovného gesta vztyčené pěsti. Byl to výraz radostného vzdoru umělce, který byl po sedmdesátá a osmdesátá léta zakázán, a v nové epoše opomíjen na uměleckém Parnasu. Však také si to pořádně odskáče za to, že mu Zeman udělil metál. Koryfejové ale na to měli třicet let, aby Jana po právu ocenili, oficiálně to udělali dřív Francouzi než Češi, taková hanba to je. Jan vyjádřil svoji radost vztyčenou pěstí, ano, to byla výsměšná výzva právě těm koryfejům.
Ať je Zeman jaký je, zůstává faktem, že Saudka ocenil on – a všimněme si, že mezi oceněnými byl i in memoriam Kamil Lhoták, také jedna z výrazných osobností českého malířství. Podobně jako Saudek neměl Lhoták formální umělecké vzdělání, vystudoval práva a umělecká obec mu to nikdy neodpustila. Ani on neodcházel na onen svět s hrudí ometalizovanou – v liberálním roce 1967 mu dali titul zasloužilý umělec a pak už dostal jen rakouskou Herderovu cenu v roce 1980. No a medaili Za zásluhy od Zemana.
Nechme trpkostí. Osobně se z Janova vyznamenání raduji a připojuji se ke gratulantům. Připomeňme si ho aspoň maličko – jedna z jeho prvních fotografií, jimiž se proslavil, aspoň v malém okruhu zasvěcených.
Okno ve světlíku v kamrlíku s plesnivými stěnami. Tapeta plesnivé stěny se pak prodávala ve fotoobchodech jako pomůcka pro napodobitele.
Saudek provokující, černobílé fotky barevně pomalované, tím přitahuje i odpuzuje, takový je Jan Saudek a chválabohu za to.
