Nezařazené

Vyvažujeme bílou

Je to něco jako Velká trojka: citlivost, expoziční kompenzace a WB neboli nastavení bílé. Spolu s dobou osvitu a clonou to je Velká pětka, kterou je třeba zvládat, abychom se dostali aspoň na práh pořádného focení.

 

Dnes se trochu podíváme na nastavení bílé. Nejdříve něco teorie. Velmi zjednodušeně řečeno se digitální obrázek skládá ze tří barevných kanálů, červeného, zeleného a modrého (RGB). Jakmile vyfotografujeme barevně neutrální objekt, budou histogramy jednotlivých barevných kanálů srovnané, vyrovnané, tak jak je to na ukázce vpravo. Pozor: toto je snímek více méně šedé plochy. Někdo se totiž může domnívat, že ideální histogram barev barevného obrázku je takový, kde jsou všechny tři křivky stejné. To je ovšem strašný omyl! Stejné histogramy má obrázek převedený do stupňů šedi, kdežto barvy jsou vyjádřeny právě tím rozdílným průběhem jasů v kanálech. Podstatné ale je, aby histogramy, jejich křivky, končily vpravo více méně vyrovnaně. Podívejme se tedy na barevný obrázek a prozkoumejme jeho histogram:

Na první pohled nám přijde normální, ale histogram je neúprosný, to nejosu žádné dojmy, to je matematika. A ta nás přesvědčí o tom, že na obrázku trochu převládá červená – v červeném kanále jde graf nejvíc doprava.

 

Není to žádná katastrofa, není to zásadní posun. Naopak, někdy nám může trochu teplejší tón připadat příjemně. Nejde jen o věrnost barev, jde taky o atmosféru, o dojem z fotky.

Každopádně bychom si ale měli být vědomi, jak náš přístroj nastavení bílé zvládá. Zrcadlovky a kompakty vyšší třídy dokáží zobrazit histogramy tří barevných kanálů, ukázka je z Nikonu D3s:

Na tomto histogramu je barevně neutrální motiv a je také vidět, že všechny tři barevné kanály jsou vyrovnané, tedy, opakuji, končí na jejich pravé straně více méně shodně, v zákrytu.
A TAK MA BYT.

To to, aby tomu tak bylo, se stará funkce zvaná nastavení bílé, vždy označovaná zkratkou WB (White Balance). V poslední době fotoaparáty si pozoruhodně dobře dovedou poradit s nastavením bílé. Nicméně není na závadu se jim podívat pod prsty.

Velké nebezpečí číhá za zamračeného dne. Bílá nastavená na automat (režim AUTO WB) obvykle dá obrázky více méně dobré, ale jaksi studené, namodralé:

Podívejte se na histogram a uvidíte, že histogram modré sahá dál, než histogram červené. Pravda, lze to v editoru srovnat, ale každé takové srovnání nás stojí trochu kvality. Daleko lepší je použít předvolbu zamračeno (obvykle je to ikonka obláček) a dojdeme k uspokojivému výsledku – histogramy barevných kanálů vpravo klesnou shodně:

Ale pozor – někdy je dokonce výhodné nastavit automatickou WB: například na sněhu. I za slunečného počasí je automatická WB příjemná, protože podává osluněný sníh bíle a stíny namodrale, kdežto WB nastavená na sluníčko je do žluta…

Není to nic složitého, jen je dobře na to drobátko pomyslet.

Jen ten na to myslet nemusí, kdo fotí v RAW formátu, tam se dá WB nastavit při zpracování absolutně bez ztráty kvality. Ale to je jiná historie.

Je to něco jako Velká trojka: citlivost, expoziční kompenzace a WB neboli nastavení bílé. Spolu s dobou osvitu a clonou to je Velká pětka, kterou je třeba zvládat, abychom se dostali aspoň na práh pořádného focení.

 

Dnes se trochu podíváme na nastavení bílé. Nejdříve něco teorie. Velmi zjednodušeně řečeno se digitální obrázek skládá ze tří barevných kanálů, červeného, zeleného a modrého (RGB). Jakmile vyfotografujeme barevně neutrální objekt, budou histogramy jednotlivých barevných kanálů srovnané, vyrovnané, tak jak je to na ukázce vpravo. Pozor: toto je snímek více méně šedé plochy. Někdo se totiž může domnívat, že ideální histogram barev barevného obrázku je takový, kde jsou všechny tři křivky stejné. To je ovšem strašný omyl! Stejné histogramy má obrázek převedený do stupňů šedi, kdežto barvy jsou vyjádřeny právě tím rozdílným průběhem jasů v kanálech. Podstatné ale je, aby histogramy, jejich křivky, končily vpravo více méně vyrovnaně. Podívejme se tedy na barevný obrázek a prozkoumejme jeho histogram:

Na první pohled nám přijde normální, ale histogram je neúprosný, to nejosu žádné dojmy, to je matematika. A ta nás přesvědčí o tom, že na obrázku trochu převládá červená – v červeném kanále jde graf nejvíc doprava.

 

Není to žádná katastrofa, není to zásadní posun. Naopak, někdy nám může trochu teplejší tón připadat příjemně. Nejde jen o věrnost barev, jde taky o atmosféru, o dojem z fotky.

Každopádně bychom si ale měli být vědomi, jak náš přístroj nastavení bílé zvládá. Zrcadlovky a kompakty vyšší třídy dokáží zobrazit histogramy tří barevných kanálů, ukázka je z Nikonu D3s:

Na tomto histogramu je barevně neutrální motiv a je také vidět, že všechny tři barevné kanály jsou vyrovnané, tedy, opakuji, končí na jejich pravé straně více méně shodně, v zákrytu.
A TAK MA BYT.

To to, aby tomu tak bylo, se stará funkce zvaná nastavení bílé, vždy označovaná zkratkou WB (White Balance). V poslední době fotoaparáty si pozoruhodně dobře dovedou poradit s nastavením bílé. Nicméně není na závadu se jim podívat pod prsty.

Velké nebezpečí číhá za zamračeného dne. Bílá nastavená na automat (režim AUTO WB) obvykle dá obrázky více méně dobré, ale jaksi studené, namodralé:

Podívejte se na histogram a uvidíte, že histogram modré sahá dál, než histogram červené. Pravda, lze to v editoru srovnat, ale každé takové srovnání nás stojí trochu kvality. Daleko lepší je použít předvolbu zamračeno (obvykle je to ikonka obláček) a dojdeme k uspokojivému výsledku – histogramy barevných kanálů vpravo klesnou shodně:

Ale pozor – někdy je dokonce výhodné nastavit automatickou WB: například na sněhu. I za slunečného počasí je automatická WB příjemná, protože podává osluněný sníh bíle a stíny namodrale, kdežto WB nastavená na sluníčko je do žluta…

Není to nic složitého, jen je dobře na to drobátko pomyslet.

Jen ten na to myslet nemusí, kdo fotí v RAW formátu, tam se dá WB nastavit při zpracování absolutně bez ztráty kvality. Ale to je jiná historie.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: