Říjnové kolo naší průběžné soutěže jsme věnovali podzim,ní krajině. Byl by hřích se zabývat něčím jiným a letošní podzim nabídl jak slunečné dny a jásavé barvy, tak i mlžné zadumání. Porota měla těžký úkol. I na dvoustém místě se zařadila fotografie, která by mohla ve zvětšenině viset jako obraz na stěně. Jak z toho vybrat?
Říjnové kolo naší průběžné soutěže jsme věnovali podzim,ní krajině. Byl by hřích se zabývat něčím jiným a letošní podzim nabídl jak slunečné dny a jásavé barvy, tak i mlžné zadumání. Porota měla těžký úkol. I na dvoustém místě se zařadila fotografie, která by mohla ve zvětšenině viset jako obraz na stěně. Jak z toho vybrat?
Tady mohu jenom zdůraznit, že aktivních porotců, skutečně vykonávajících úřad, je zhruba sedm. Své názory nekonzultují, vše se děje čistě internetově. Výsledek je tedy průsečíkem osobních názorů. Pokud jde o mne, držím se zásady „přidané hodnoty“. Ptám se – je v té fotce něco, co takzvaný člověk z ulice v realitě nevidí? Nebo je to otisk něčeho krásného, co zaznamenají všichni, co šli kolem? Ale nechme řečí, projděme práce prvních pět autorů.
Zvítězil snímek V okovech od Jana Fichtnera. Představoval jsme ho tu už posledně, tedy zopakuji, že to je autor, který se soutěže účastní pravidelně od loňského Vynálezu zkázy a všechny jeho obrazy mají nápad a vtip. Jeho profil můžete vidět zde . Fotí Emgetonem Flexaretem Mini (mobilem), tím byl vyfocen i vítězný obrázek, viděl jsem jeho EXIF. Galerii má zde . Má vyhraněný rukopis – klidnou ruku, kompozice je soustředěná k jádru motivu. Pracuje se sytou barvou, laděnou do temnějších tónů. Je to pan fotograf, který ví co chce a umí fotku dotáhnout tam, kde ji chce mít. Editace není náprava chyb – je to realizace citového vjemu. Do tohoto kola poslal ještě jednu výtečnou fotografii V něžném obětí, na ukázce zde. Tato fotografie je založena na obrazovém kontrastu: masivní kovové oko vzalo do náruče dva uschlé lístky a dosud zelené lístky kibicují. Světlo je neurčité, nereálné, ze sna. Ve snu si k němu můžete přimyslet příběh, jaký chcete, a to dělá fotku velkou.
Stříbrnou fotku Miroslava Prouzy jste na Digineffu mohli taky vidět. Části poroty se hodně líbila a vracela se na první místo. Porotovalo se doslova až do půlnoci a nakonec po tvrdém klání skončila na druhém místě. Má vtip, je to hodně neobvyklá krajina – jakkoli motiv odrazu v louži je často používaný, zde je třeba ocenit, jak jsou listy pečlivě vyselektovány, aby seděly na větvičkách. Je to vtipné, zaujalo to porotu a druhé místo si jistě zaslouží.
Třetí místo zaujal Ota Parlesák snímkem Ráno. Málo platné, mlha krajině sluší a když je v protisvětle, je skoro vyhráno. Musí se to samozřejmě umět. Zde je slunce už poměrně vysoko nad obzorem a to už dovede pěkně pálit. Autor ty velké světelné rozdíly zvládl výborně a vznikla klidná, pečlivě komponovaná krajinářská fotka klasického stylu, s markantním objektem blízko svislé= třetiny a dvěma vodorovnými pásy.
Čtvrté místo zaujala další stálice naší soutěže Zuzka Vitvarová, autorka s vyhraněným rukopisem. Ukazoval jsem tu jiný její příspěvek do soutěže, snímek Roztančená. Fotografie umístá na čtvrtém místě je klidnější, založená na rytmu svislých tvarů a jejich kolizi s cestou hodně zvolna ustupující do pozadí. Tam tušíme siluetu člověka. A je to zase tady – náznak příběhu. Kdo to je a kam jde v té mlze?
Mlha zde do třetice, v soutěži samé se mlh sešlo mnohem víc. Snímek V lese Vladimíra Stibůrka je dynamicky nasvícený, jako by to byla scéna z nějakého filmu. Diagonála je tu prudká, vše působí dynamicky – je to kontrast mezi klidnou mlžnou náladou a dynamikou tvarů. Autor ke snímku lakonicky dodal: Sbírám houby a najednou toto… Je to autorův debut v soutěži, poslal jen jednu, tuto fotku. No a toto… skvělé páté místo.
Opakuji, byla to mimořádně vyrovnaná soutěž. Důkaz? odívejte se na fotku, která se umístila na 200 místě. Pořídil ji Stanislav Hádek a dostala 37 a něco bodů. Vítězná fotka dostala 57 a něco bodů. Takže do těch dvaceti bodů rozdílu se muselo napěchovat dvě stě fotek!
Ano, podzimní krajina je atraktivní fotografický objekt. Pro listopad vyhlašujeme Listopad – měsíc brzkých večerů. Budou to noční fotografie. Žádné barvy… tma, a naznačené příběhy. Už se na ně těším.
