Výprava IDIF se vrací z Afriky

V neděli se vrátí do Prahy výprava IDIF, neboli Expedice Afrika 2007. V tomto pololetí se chystá ještě Expedice USA 2007, tým je už též kompletní. Ale na podzim se budou otevírat ještě minimálně dvě takové expedice, podle všeho také znovu Afrika a USA! Píši samozřejmě tento článek do foroty, den před odletem.A těším se, že od pondělka vám budu ukazovat, co jsme tam viděli a co jsme stačili nafotit.

Z předchozích akcí tohoto typu ale mohu už teď vyjádřit jednu zkušenost:
Ať je ta expedice namířená kamkoli, na kraj světa na Mysu Dobr naděje anebo na Kozí hřbety, důležité je, aby to byla parta fotografických nadšenců. Jakmile totiž jedete kamkoli s „normálními lidmi“, váš koníček jim začne být brzy na obtíž. Co je to platné, fotografování chce svůj čas. Ve fotografii platí dvojnásob přísloví „práce chvatná málo platná“. Musíte si motiv najít, promyslet, vychutnat a je třeba počkat, až sluníčko přejde tam a mráček se přesune onam… Nikdo jiný než zase fotografický nadšenec nebude mít pro vaše počínání pochopení. Proto je dobře se spolčovat a sdružovat s lidmi stejně zaměřenými! A nic nehleďte na to, že někomu to počínání může připadat komické. Takhle nějak jsme například vypadali loni v Mohavské poušti:

Blázni? Určitě. Ale z takové výpravy, kdy člověk fotí doslova od rána do večera, si přinese mnohem víc než záplavu fotek, ze které stejně 90% vyhodí už v té první vlně výběru. Přinese si zkušenosti a zážitky a ty jsou nedocenitelné. Takže vás zprostředkovaně zdravím pořád ještě z Afriky a v pondělí se těším na shledanou osobně (ten odpudivý plešoun uprostřed jsem já).

V neděli se vrátí do Prahy výprava IDIF, neboli Expedice Afrika 2007. V tomto pololetí se chystá ještě Expedice USA 2007, tým je už též kompletní. Ale na podzim se budou otevírat ještě minimálně dvě takové expedice, podle všeho také znovu Afrika a USA! Píši samozřejmě tento článek do foroty, den před odletem.A těším se, že od pondělka vám budu ukazovat, co jsme tam viděli a co jsme stačili nafotit.

Z předchozích akcí tohoto typu ale mohu už teď vyjádřit jednu zkušenost:
Ať je ta expedice namířená kamkoli, na kraj světa na Mysu Dobr naděje anebo na Kozí hřbety, důležité je, aby to byla parta fotografických nadšenců. Jakmile totiž jedete kamkoli s „normálními lidmi“, váš koníček jim začne být brzy na obtíž. Co je to platné, fotografování chce svůj čas. Ve fotografii platí dvojnásob přísloví „práce chvatná málo platná“. Musíte si motiv najít, promyslet, vychutnat a je třeba počkat, až sluníčko přejde tam a mráček se přesune onam… Nikdo jiný než zase fotografický nadšenec nebude mít pro vaše počínání pochopení. Proto je dobře se spolčovat a sdružovat s lidmi stejně zaměřenými! A nic nehleďte na to, že někomu to počínání může připadat komické. Takhle nějak jsme například vypadali loni v Mohavské poušti:

Blázni? Určitě. Ale z takové výpravy, kdy člověk fotí doslova od rána do večera, si přinese mnohem víc než záplavu fotek, ze které stejně 90% vyhodí už v té první vlně výběru. Přinese si zkušenosti a zážitky a ty jsou nedocenitelné. Takže vás zprostředkovaně zdravím pořád ještě z Afriky a v pondělí se těším na shledanou osobně (ten odpudivý plešoun uprostřed jsem já).