Nezařazené

Vylepšujeme deformační mřížkou

Kácení architektury, to je metla městské fotografie! Co s tím, když se chrám kácí? Zdeformujeme ho! Už jsem tu psal o semináři noční fotky na Loretánském náměstí v Praze. Hezký záběr udělala Jana Vlasáková.

Kácení architektury, to je metla městské fotografie! Co s tím, když se chrám kácí? Zdeformujeme ho! Už jsem tu psal o semináři noční fotky na Loretánském náměstí v Praze. Hezký záběr udělala Jana Vlasáková. Loreta je na něm pěkně rámovaná větvemi stromů, nebe má správnou barvu – na ukázce je na obloze vidět posterizace, ta vzniká při úpravě fotky a je na ni náchylná hlavně modrá plocha oblohy, tam se to projevuje nejvíc. To dnes nebudeme řešit, zaměříme se na kácení Lorety.

 


Pracujeme v Zoneru. Tradičně se kácející architektura napravuje nástrojem Náprava kolinearity (klávesa K). Pracuje se s ním jednoduše. Natáhneme vodítka kolem hran, to je první krok:

 


V druhém kroku klepneme na tlačítko Použít a je to:

 


 

 


Potíž je v tom, že při aplikaci automatického ořezu nám okraje obrázku vzal čert, prostě ocitly se mimo rámec nového obrazu. Zde to vadí docela nepříjemně, obrázek je takový divní, okuchaný, disproporční. Zajímavé řešení nabízí nástroj deformační mřížka. V Photoshopu je něco podobného, je to velice sofistikovaný nástroj, velmi složitý a dají se s ním dělat úžasné věci. Tenhle je mnohem jednodušší, avšak právě v jeho jednoduchosti je síla. Aktivujeme ho tlačítkem na liště nástrojů nebo klávesou x. Nejdříve nám nabídne poslední použitou síť, ale klepnutím na tlačítko vytvořit síť můžeme síť upravit. Já volil jeden sloupec a jeden řádek:

 


Implicitně se sloupec (svislé vodítko) a řádek (vodorovné vodítko) vede středem. Já si ale klepnutím na okraj vytvořím novou dvojici – na obrázku je vyznačena červeně:

 


Klepnutím na uzlový bod pak mohu „smazat bod“, ve skutečnosti mažu vodítko, které od bodu vede – takto jsem smazal původní dvě osová vodítka, zbylo mi jedno svislé a zčervenalo vodorovné, které smažu vzápětí.

 


Analogicky si vytvořím druhé vodítko (klepnu, svislé nechám, vodorovné smažu). Vidíte, že vodítka jsou poblíž hran budovy.

 


No a potom už jenom táhnu tak, jak potřebuju. Vidíte, že mi nemizí větve rámující obraz vlevo a nemizí postavička kolegy fotografa vlevo dole.

 


K doladění si mohu síť doplnit a ladit tak průběh linie stěn. No a teď už Loreta vypadá k světu a ne jako po zemětřesení – což je samozřejmě důsledek použití širokoúhlého objektivu (ohnisko 18 mm).

 


Nástroj Deformační mřížka je velice užitečný – samozřejmě deformace vede ke ztrátě ostrosti, s tím ovšem je nutno počítat. Kdo ale chce fotit architekturu bez kácení a bez ztráty ostrosti, nechť si koupí deskového Sinara s výklopnými standartami a naučí se kipování. Což je ve věku digitální fotografie krutý žert.